Jób – kapitola 6 (Jób)

1 Nato Jób odpověděl. Řekl: 2 Kéž by byla pečlivě zvážena má nespokojenost/vztek a spolu s mým neštěstím byla vyzvednuta na miskách vah.

• důležité asi je, že Jób byl ochoten v diskuzi pokračovat. Já bych to možná vzdal. Diskutovat v některých případech nemá smysl. S některými lidmi opravdu nemá¹
• parafráze: v naší diskuzi mám pravdu. A to, že jsem tak naštvaný, je v pořádku. Je to spravedlivé a přiměřené mé situaci
• musel být po Elífazově proslovu „rozžhavený do běla“

3 Vždyť je již těžší než mořský písek; kvůli tomu byla má slova neuvážená /prostořeká / popletená;

• moje utrpení je zkrátka příliš těžké, neunesení. Ať řeknu cokoliv, je to pochopitelné, omluvitelné mou situací.
• zdá se, že Jób připouští, že ne vše, co řekl, bylo ideální. To vyžaduje načnou pokoru
• je třeba souhlasit – v opravdu těžkých situacích říkáme věci, které nelze brát „za bernou minci„. Věci, které bychom za normálních okolností neřekli. Je to pochopitelné a omluvitelné. Prakticky zřejmě neexistuje hranice, za kterou bychom už řekli takto zoufalému člověku: Tos už opravdu přehnal, tohle ti nezapomenu
• těžký zármutek je „polehčující okolnost“ prakticky nekonečného dosahu
• možná i proto Bohu Jóbovy výlevy hořkosti nevadí, nepovažuje je za zásadní problém
• možná se při téhle větě Jób rozplakal: Promiň Elífazi, asi nemluvím moc dobře. Ale to pro mě moc těžké, proto tak mluvím.

4 Vždyť ve mně vězí šípy Všemohoucího, jejichž jed saje můj duch; Boží pohromy se zaměří proti mně.

• vždyť je to Bůh, kdo mi tohle všechno dělá. Copak to nevidíš? já to vidím jasně: to On mě tak systematicky deptá, to On si na mě zasedl²

5 Cožpak bude divoký osela hýkat nad trávou? Bude snad býk bučet nad svou pící? 6 Cožpak se dá jíst něco, co samo nemá chuť, bez soli? Je snad nějaká chuť ve vaječném bílku?

• těžko srozumitelné. Snad něco ve smyslu: Kdybych se mi nic nedělo, tak bych si nestěžoval. Když má dobytek, co do huby, nebučí. Ale to, co je předkládáno mi, je natolik nepoživatelné, že to nemůžu přejít mlčky

7 Má duše se nechce dotýkat těch věcí; (jsou pro mě nechutným pokrmem, / chlebem při mdlobě / mdloba mému pokrmu, LXX: má strava se mi hnusí jako lví pach)

• já tohle prostě nechci „absolvovat“, nechci tohle prožívat. Můj současný osud je tak „nepoživatelný“, nejsem ochoten jej „pozřít“: tedy projít tím, akceptovat to, přijmout to jako realitu. Odmítám to a popírám

8 Kéž se tak stane, že se naplní má prosba a Bůh dá, v co skládám svou naději. 9 Ať se Bůh odhodlá a sraz mě, povolí svou ruku a odtrhne mě,

• já jsem se nyní upnul na to, že chci skoncovat se životem. To je má nynější prosba, o to usiluji, o to prosím Boha. Tuhle „hru“ hrát odmítám, v tomhle kuse účinkovat nechci. Nezabiju se sám, ale mou vrcholnou touhou nyní je, aby mě Bůh zabil a já toto nemusel absolvovat

10 ať už nastane má útěcha a já mohu radostně poskakovat v bolesti, ačkoli mě Bůh nebude šetřit; neboť jsem nezatajil řeči Svatého.

• pokud na tohle Bůh přistoupí (a zabije mě), budu šťastný; i v těch hrůzách, které prožívám se budu radovat z blížící se smrti a úlevy. Tohle jsem řekl Bohu na rovinu a stojím si za tím

12 Je snad má síla silou kamenů? Je snad mé tělo za bronzu?

• copak to nechápete? Jsem jenom člověk, obyčejný shluk bílkovin. Nyní lidská troska. Cožpak si myslíte (vy, mí přátelé nebo snad Bůh), že tohle může někdo vydržet? Cožpak jsem ze železa?

13 (Není snad pro mne pomoc a obezřetnost byla ode mne zahnána?)

• to se ani té smrti nedovolám? To opravdu pro mě není dostupné žádné řešení? To i tohle moje řešení (že chci umřít), je „blbost“? Cožpak jsem v úplné pasti?

14 (Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím.) 15 Moji bratři (jednali zrádně) jako potok, pominou jako řečiště potoků 16 (kalných od ledu, v nichž je skryt roztátý sníh.) 17 V době sucha se ztratily, v jeho žáru zmizely ze svého místa.

• i kdybych se mýlil, a moje touha umřít by byla omylem; dokonce i kdybych Boha opustil a přestal na něj brát zřetel – i tehdy bych od svých přátel očekával podporu. Určitě něco jiného, než co vy tady předvádíte³
• i kdyby moje řeči byly rouháním (jakože možná jsou), i tak bych od vás očekával loajalitu. Ale vy jste mě zradili – když na mě přišla krize, tak jste se „ztratili“ a nechali mě bez podpory⁴. Ba hůře než to – deptáte mě.
• má Jób pravdu nebo ne? Těžko říci: to, že tě někdo podporuje, nemusí znamenat, že ti všechno „odkýve“. Že odsouhlasí každý výplod tvé momentální situační deprese. Rozmluvit příteli sebevraždu lepší, než obstarat mu provaz. Elífaz ale mluvil dost neurvale a argumentoval „podpásově“. Byl útočný a nespravedlivý. Takže asi Jób má pravdu, když očekával od první reakce svých přátel více pochopení.

18 Stezky jejich pouti se vinou, přecházejí v pustotu a hynou. 19 Karavany z Témy je vyhlížely, průvody ze Šeby na ně čekaly. 20 Styděly se, protože každý si byl jistý; přišly až k nim a hanbily se. 21 Teď jste se tedy stali něčím takovým jako ony; když uvidíte něco děsného, bojíte se.

• parafráze⁵: to mluvím o vás moji přátelé – čekal jsem, že za mnou přijdete a přinesete mi nějakou pomoc, povzbuzení, vyhlížel jsem vás. kdy už se objevíte. Ale, když jste uviděli, jak velké je moje neštěstí, vyděsilo vás to. Nahlédli, že je to „problém“ nad vaše síly. Couvli jste,nedotáhli jste svou pomoc do konce.
• vyhlížel jsem od vás pomoc .. a nic, vůbec nic
• možná Jób očekává nesplnitelné. Možná v takovéto situaci žádná opravdová pomoc neexistuje. Očekávat v takovéto situaci nějakou smysluplnou pomoc od člověka je marné. Upnul se na něco, co není reálné. Opravdovou pomocí by bylo, kdyby někdo mohl vrátit čas, vrátit mu rodinu, majetek a zdraví. Což ale lidé nedokážou⁶. To Jób ví – tak by alespoň po přátelích chtěl, aby mu alespoň „odasistovali sebevraždu“
• upřímně řečeno se touha po smrti jako určité logické a smysluplné řešení jevit může. Když je bolesti mnoho, může být sebevražda řešením⁷. Přinejmenším, i když s eutanázií bytostně nesouhlasím, nelze situaci trpících bagatelizovat
• jakkoliv eutanázii ze srdce nenávidím (a to tím více, že se jsou do ní nesmyslně zatahováni zdravotníci⁸), skoro bych byl ochoten dát Jóbovi za pravdu
• pokud nevíme nic o duchovním pozadí událostí (což Jób nevěděl, takže se mu okolnosti jevily nesmyslné) a pokud duševní nebo tělesná bolest je příliš velká a situace zcela bezvýchodná, dává sebevražda určitý smysl. Přinejmenším je to úleva od bolesti, ukončení utrpení ať už tělesného nebo duševního⁹
• pokud by Jóbovi přátelé byla lékaři a děj se odehrával v Holandsku nebo Kanadě, ani by ten týden nemuseli marnit čas: už po pětiminutovém pozorování by mohli dát „hlavy dohromady“ (konzilium!) a začít chystat infuzi z draslíkem¹⁰
• je také naprosto zjevné, že v situaci, v jaké Jób momentálně byl, by přátelům bez váhání podepsal jakýkoliv informovaný souhlas by mu k podpisu nabídli
• a protože víme, jak příběh skončil a jaké bylo jeho pozadí, je zcela zjevné, jak katastrofální „chyba“ by to byla! Ba více než to, byl by to zločin, vražda
• (mimochodem: byla by Jóbova sebevražda výhrou Boží nebo Satanovou? Tedy: nezapřel Boha až do smrti vs. vzdal hru a tedy prohrál?)
• je tragické, kolik takových Jóbů „odpraví“ v Holandsku a Kanadě¹¹ každý rok!
• dle GPT v roce 2020 bylo v Holandku provedeno 6,700 eutanázií. V Kanadě eutanázii nazývají Medical assistance in dying (MAID) a bylo tak zabito více než 6,700 lidí mezi lety 2016 a 2020. (Canadian Government’s report).
• nechtěl bych být u posledního soudu v kůži těch, kdo eutanázii prosazují
• ale pojďme dále: problém pro přátele je, že Jób zřejmě od nich očekává, že by mu měli odsouhlasit sebevraždu (nebo aspoň „Bohem asistovanou sebevraždu“, tedy připojit se k jeho modlitbě, aby ho Bůh zabil). Odsouhlasit a podpořit¹². A Jób je zklamaný, že to přátelé nejsou ochotní udělat¹³.
• ani naše naše pastorační péče nemá znamenat „nekonečnou empatii“. V určitých fázích je třeba nastavit hranice. My nejsme schopni ani povinni vyřešit problémy ani tragédie druhých lidí. Nejsme zde zde od toho, abychom byli Božími advokáty nebo proto, abychom „odvysvětlili“ všechno zlo, které se na světě děje.
• nikdo tohle neočekával ani od Jóbových přátel (že všechno vyřeší, zdůvodní a „uhladí“). Jako Boží advokáti se ale chvílemi chovají, tedy . , zdůvodnili, uhladili. Do role Božích advokátů se ale chvílemi pasují
• a mimochodem: nedostane se jim za to od Boha pochvaly. Přestože za Něho „tak bojují“, snaží se Jeho jednání před Jóbem ospravedlnit nebo vysvětlit, hledají za každou cenu chybu v Jóbovi, aby „před „ochránili“ Boha, Hospodin je na závěr knihy kárá, že jejich slova byla nepatřičná. Hospodin nestojí o to, abychom odvysvětlili, změkčili a uhladili všechno zlo, které se na světě děje.
• navíc je to od nás marná snaha: vysvětlit všechno zlo světa, někdy (možná „často“ nebo dokonce „nikdy“) není možné. Tenhle „problém“ může vyřešit jedině Bůh.
• přátelé nějakou roli v tomto velkém vesmírném příběhu měli. Ale oni si ji špatně vyložili a zřejmě i přecenili. A z toho pak pramenila jejich frustrace v diskuzi, která nikam nevedla a ničemu nepomáhala. Naše schopnost pomáhat druhým má své hranice; na to nesmíme nikdy zapomínat.
• našem možnosti pomáhat v utrpení druhých jsou velmi omezené. Musíme se držet zpátky a „nemudrovat“ nadmíru. Možná toto je jedna z důležitých „take home message“ této knihy

22 Zdalipak jsem řekl: Dejte mi něco anebo zaplaťte za mě ze svého jmění 23 a zachraňte mě z ruky protivníka, z ruky násilníků mě vykupte.

• já přece po vás nic nechci. Já přece chápu, že mi nejste schopni pomoci. Děti a spokojený život mi nevrátíte – copak to od vás očekávám? A nechci ani, abyste mi např. pomohli obnovit moje podnikání. Já vás nechci ničím zatěžovat. Jen to vám vyčítám, že mi nechcete kývnout na tu „Bohem asistovanou sebevraždu“

24 Poučte mě a já umlknu, dejte mi porozumět, v čem jsem zbloudil. 25 Čím jsou hrozné upřímné řeči? Co však kárá vaše kárání?

• říkám něco špatně? Zkrátka jsem upřímný a nelakuju nic na růžovo. Opravdu chci umřít, tenhle život odmítám, je to na mě moc. Chci vrátit vstupenku. To dává smysl, ne?  Co je tom špatně? Proč se toho hrozíte?

26 Rozhodnete se snad kárat výroky a nechat znít do větru řeči zoufalce? 27 To potom necháte padnout los na sirotka a zaprodáte svého bližního. 28 (Nyní tedy buďte tak laskavi, pohleďte na mě, copak vám budu do očí lhát?) 29 Přestaňte prosím, ať se nespáchá zvrácenost, přestaňte už, jde tu mou spravedlnost. 30 Cožpak je na mém jazyku zvrácenost? Nerozpozná snad mé patro zhoubné choutky?

• co(ž)pak to nevidíte, že mluvím pravdu a upřímně? Pokud si na mě tedy „vyjíždíte“, otvíráte si ústa na zdeptaného chudáka, deptáte ubožáka. Brát mi vyhlídku sebevraždy je stejně kruté jako kdybyste sirotkovi vyrvali poslední korunu.
• tak už mě laskavě nechejte na pokoji. Já vím naprosto jistě, že jsem před sebou, vámi i před Bohem naprosto upřímný. Mě nezpochybníte v mých očích. Tak laskavě „držte hubu“

1. všichni znají diskuze s lidmi, jejichž názor je předem dán a argumenty s ním nemohou nic udělat ↩︎
2. a je to o to horší, že jsem Boha zatím považoval za svého přítele. O to je to těžší. Zrada od blízkých bolí mnohem více, než od vzdálených ↩︎
3. zatím jen od Elífaze ↩︎
4. nevíme, jak dlouho přátelům trvalo, než za ním přišli. Možná jim to trvalo příliš dlouho, možná na ně Jób marně nějakou dobu čekal. Možná se příliš dlouho rozhodovali a přemáhali svou nechuť ↩︎
5. parafráze nyní i nadále modře ↩︎
6. ani Bůh nevrací čas. Když člověk v autě kvůli chvilkové nepozornosti zabije člověka, dal by cokoliv za to, aby se čas mohl o pár vteřin vrátit, ale nikdy se to nestane. Bůh nějak tyto věci dokáže kompenzovat, ale jak, je do značné míry tajemstvím. Kompenzace je důležitý pojem a budeme se s ním ještě setkávat. (To, že Jób na závěr dostane další děti a nový majetek, není pravou kompenzací. To, co ztratil, zůstává ztracené) ↩︎
7. zda jen zdánlivým nebo i skutečným, těžko říci. Osobně si myslím, že sebevražda úlevu nepřinese, že od problémů tímto způsobem utéci nelze.
   Ohledně problému sebevraždy obecně se domnívám, že není sebevražda jako sebevražda. Pyšné „vrácení vstupenky“ je něco úplně jiného než suicidium v nejvyšším zoufalství nebo v organické depresi ↩︎
8. hůře než to: nejen, že jsou zatahování, ale často se nanejvýše ochotně nechají zatahovat. Kanadští zdravotníci např. dokonce bojují o to, aby „eutanázie zůstala výsostně zdravotnickým problémem“. To je ale absolutní lež: co my, zdravotníci máme společného s tím, že někdo chce sám sebe zabít nebo že stát chce usmrcovat některé své občany? Ať se lidé zabíjejí, když nemohou jinak, ať „si“ stát své občany zabíjí, když na tom trvá. Ale my jsme studovali abychom lidem pomáhali, ne je zabíjeli. ↩︎
9. znovu: je otázka, sebevražda úlevu přinese. To nikdo neví. Osobně bych řekl, že ne ↩︎
10. draslík zastaví srdce v diastole ↩︎
11. Holandsko a Kanada: dva nejotřesnější případy zemí, kde je používání eutanázie nejpokročilejší a kde šikmá plocha se již dávno změnila ve volný pád. Bylo by to na obsáhlý článek, ale v Kanadě je na lidi např. vyvíjen nátlak, aby na eutanázii přistoupili, je dělána bez dodržení pravidel, včetně depresivních nemocných apod ↩︎
12. srv. Kantorkův vtip: Lékař se baví s pacientem, který drží v ruce provaz. Lékař: Tak na tomhle se chcete oběsit? Člověče, vždyť to vás neudrží!“ ↩︎
13. což jim zase jde „k dobru“. Kdyby mu řekli: Máš pravdu, kamaráde, je to příliš hrozné – a pomohli mu přehodit provaz přes větev, bylo by to jistě mnohem horší, než to, co „předvádějí“ nyní ()a předvádět ještě budou ↩︎