Jób – kapitola 8 (Bildad)

1 Tu odpověděl Bildad Šúchský. Řekl:

„konečně“ nová postava, nový pohled. Jsem napjatý, jak se zapojí, co do diskuze přinese. Jistě bedlivě všechno sledoval a zvažoval. Při vysoké intelektuální úrovni všech zúčastněných nelze očekávat, že by přišel s nějakou hloupostí¹
všechno doposud řečené chápal, naprosto jasně věděl, o čem se diskutuje
takže kterou svou myšlenku vyhodnotil jako tak zásadní, že ji chtěl přinést do tak obtížné a delikátní diskuze?

2 Jak dlouho budeš povídat tyto věci (a řeči tvých úst budou jako prudký vítr?)

aha: takže taky už nemůže vydržet Jóbovy řeči. Už i na něho je ten proud hořkosti, stížností a výčitek vůči Bohu, jeho snahy se „vykroutit“ příliš velké
nevydržel mlčet a staví se po bok Elífazovi, jen se necháme překvapit, z jakých pozic
tedy ani od něho se Jób nesetká s podporou svých postojů. Jak víme nemusí to být nutně špatně – ani trpícímu nemusíme „všechno odkývat“
proč prudký vichr? To je zjevné – Jób ze sebe slova „sypal“ intenzivně a naléhavě

3 Cožpak Bůh pokřiví právo? Pokřiví snad Všemohoucí spravedlnost? 4 Jestliže tví synové proti němu zhřešili, vydal je do moci jejich přestoupení.

Bildad se hned začíná také stavět na pozici Božího apologety. To je ale rizikové. My nejsme povinni v tomto světě být Božími obhájci a zdůvodňovateli jeho cest. Není naším úkolem říkat, co Bůh může a nemůže, co musí a nemusí, případně, jak věci vidí
nad Božími postoji přemýšlet máme, jinak to ani nejde; nemusíme ale všemu rozumět
musíme uznat, že naše znalost pozadí a hloubky problémů může být naprosto nedostatečná
nikoho z přátel přitom „ani ve snu“ nenapadlo, že možná nemají o Jóbově problému kompletní informace, že jejich závěry vycházejí z nedostatečných a povrchních podkladů
proč je to vlastně nenapadlo? Že v nebi se může dít něco naprosto odlišného od jejich představ?
z jakých „podkladů“ přátelé vlastně vycházeli? Co viděli, co měli k dispozici? Že Jób dostává neuvěřitelně zabrat. A že to, co prožívá, přichází velmi pravděpodobně shůry, od Boha. Že se jim přitom doposud jevil velmi zbožný. Co lze z těchto informací vlastně vyvodit? Může člověka napadnou, že jde o zkoušku? Že je podroben testu opravdovosti svého vztahu s Nejvyšším?
při naší znalosti Jóbovy knihy, je těžké se vmyslet do pozice těch, kdo ji neznají, nicméně domnívám se, že člověka Boží test jako příčina Jóbova utrpení spíše nenapadne²
svět/vesmír se nám jeví jako poznatelný, což ale neznamená, že neexistují okolnosti, které jsou našemu poznání skryty. Zvláště, když je Bůh možná před námi aktivně skrývá³
jsme stvořeni k Božímu obrazu a zřejmě do určité míry uvažujeme podobným způsobem jako On. A Nejvyšší s námi své myšlenkové pochody komunikuje a přinejmenším někdy chce, abychom jim rozuměli⁴
zpět k Bildadovi a přátelům: jeho postoj je pochopitelný. Kdo někdy mluvil s lidmi o Bohu ví, že jejich argumenty bývají často velmi primitivní, až urážlivě primitivní. Božím věcem v životě nevěnovali jedinou myšlenku, přesto vynášejí radikální soudy⁵
když mají lidé vůči Bohu „plnou pusu výčitek“, je někdy obtížné se „Boha nezastat“⁶
otázkou je, jestli Jóbův „případ“ byl oním případem, který od přátel „vyžadoval“, aby se Boha zastávali. Jestli to od nich Nejvyšší očekával. Ze závěru knihy víme, že určitě ne: přestože přátelé po celou dobu hovořili jako Boží obránci, na závěr je Bůh za nic z toho, co řekli, nepochválí. Naopak taktak uniknou přísnému potrestání⁷
zajímavé je, že přestože Bůh na závěr knihy vlastně nic „pořádně“ nevysvětluje a přestože přátele za jejich řeči kárá, na druhé straně do Bible všechny jejich proslovy zaznamenává. Zřejmě jako odstrašující příklad, jak nemáme uvažovat, ale stejně…
vrací nás to k otázce, kdo je vlastně autorem knihy: kdy a komu nakonec Bůh do duchovní pozadí celé věci vlastně odkryl? Kdy a komu vysvětlil, jak to vlastně bylo? Zřejmě Jóbovi, ale co když knihu Jób nakonec (po svém prohlédnutí) napsal některý z přátel? Nebo dokonce všichni společně jako kolektivní autoři?⁸
dá se tedy vyvodit, že zastávat se Hospodina, není náš „byznys“. On o to nestojí – u Jóbových přátel to vůbec neocenil
otázkou, kterou jsem už zmiňoval je, co vlastně Bůh od přátel očekával. Je možné, že svou roli utěšitelů (přes všechny problémy) nakonec vcelku zvládli? Dost možná: zkusili to, snažili se. Byli upřímní a dělali své nejlepší. Nebylo to ideální, ale kdo nic nezkusí, nic nezkazí. Nejhorší ze všeho je hřivnu zakopat⁹
co je ale určitě problematické a co Bildad ani ostatní dělat neměli, bylo opakovaně vyvozovat, že to, co se stalo Jóbovým dětem, byl důsledek hříchu. V tomto případě jejich hříchu. To je kruté, „podpásové“ a zlé. Navíc to tak nebylo
jak víme, Jóbovy děti byly pouze „zataženy do vysoké hry svého táty“
je to určitý posunu: Bildad nepodsouvá vinu za katastrofy přímo Jóbovi, ale hledá chybu v těch, kdo byli zasaženi, tedy v jeho dětech. To je zdánlivě správnější a férovější – tato otázka trestu dopadajícího na děti je Bibli opakovaně řešena – např. v Jer 31,29 V oněch dnech už nebudou říkat: Otcové jedli trpké hrozny a synům trnou zuby. Nicméně bylo to stejně úplně „mimo“
bylo to velmi necitlivé. Tohle se nedělá. Nebo ano? Nejsme to my, kdo jsou někdy příliš korektní, opatrní? Vždyť dnes už ani kuřákovi se neodvážíme říct, že si za tu rakovinu plic „může sám“; ani „tlustému“ diabetikovi. Ani závistivci, kterého nakonec sežere jeho závist. Atd.
Bildad uvažuje takto: Začněme, Jóbe, tvůj případ rozplétat od konce. Děti ti umřely. Nějakou příčinu to mít musí. Ty tvrdíš, že tvůj hřích za to nemohl. Takže si za to nutně mohly samy, nějakým svým hříchem. Zni to logicky, ale znovu: zásadní je, že nemá pravdu – člověk může umřít i z jiných příčin než příčiny odplaty za vlastní hřích. Jinak řečeno: zdaleka ne za každou smrti si člověk „může sám“.

5 Pokud ty budeš usilovně hledat Boha a Všemohoucího budeš prosit o smilování, 6 pokud jsi čistý a přímý, nyní se tedy dá kvůli tobě pohnout a obnoví příbytek tvé spravedlnosti

o děti jsi, Jóbe, přišel. S tím už nic nenaděláš. (Ostatně mohly si za to samy). Ale tvoje osobní situace není beznadějná, znovu se může zlepšit.
vyžaduje to: usilovné hledání Boha: Bůh slíbil, že usilovně hledavším se nalézt dá¹⁰. Jóbe, bylo by dobré, kdyby ses snažil s Bohem „dostat do kontaktu“ a probrat s ním celou situaci. Háček je v tom, že nic jiného Jób po celou dobu nedělá. Jak to Bildad může nevidět? Asi měl nějakou jinou představu o tom, jak se hledá Bůh. Asi něco zbožnějšího, než ty věčné Jóbovy nářky.
a pros ho, aby se smiloval, aby tvůj úděl změnil: ach Bože, copak po celou dělá něco jiného?
Jóbe, musíš to ale dělat čistě a upřímně: co je potom upřímnost, když ne to, že říkáš věci, jak je cítíš? A co je čistota, když ne to, že všechno na sebe Bohu okamžitě řekneš? Vždyť tohle je samou podstatou Jóbova života i jeho mluvení.
jakou měl proboha Bildad představu o čistotě a upřímnosti? Pětkrát Zdrávas a třikrát Otčenáš? Rozhodně měl jinou představu, než to, čeho byl svědkem. Zřejmě mnohem náboženštější, zbožnější, než hořké výrony zničeného člověka v popelu. Ale v tom se hluboce mýlí: právě tohle je „ono“, tohle je to, na co Nejvyšší slyší: opravdovost a hloubka.
obecně pronáší Bildad možná dobrou radu. Je to pravda a jako obecná pravda by se tento výrok dal „tesat“: hledat upřímně Boha je (v každé situaci) jediná cesta a On se často pak dá pohnout a smiluje se
otázka zní, jde-li o dobrou radu Jóba v této chvíli. Hlavně proto, že jak už jsme řekli, on tohle po celou dobu dělá.
snad by se dalo říci, že je to obecně dobrá rada, kterou se nedá nic zkazit. Proč nepronést něco všeobecně útěšného. Jako „Odevzdej to Pánu“. Nikoho tím neurazíš a je to ostatně pravdivý výrok.
v naší konkrétní situaci mi to ale přijde nevhodné, necitlivé. Jóba podceňuje, nebere jeho úsilí vážně.
dá se pohnout: Bůh se často a rád dává pohnout – našimi modlitbami, pláčem, potřebami. To je známá věc, kterou je radost si připomínat
obnoví příbytek tvé spravedlnosti: tedy vrátí ti zlaté časy prosperity. Ta obnova bude vycházet z toho, že si Ním dáš do pořádku věci a otevřeš mu tím možnost, aby tě přestal trestat a obnovil tě
ale znovu: víme, že takhle situace nestojí
na okraj: z NZ pohledu návrat „starých zlatých časů“ prosperity nemusí být pro nás vždy to nejlepší. Někdy je pro nás např. lépe se neuzdravit a zemřít (a jít k Pánu). Pro nás NZ křesťany čeká opravdová „kompenzace“ až na „druhém břehu“
asi platí, že opakovaně připomínat, že existuje naděje¹¹ (že se situace zlepší), je dobré. Protože naděje existuje vždy, i v nejhorších situacích – ale někdy nám okolnosti nebo náš duševní stav nedovolují ji vidět
takže: připomínat lidem, kteří jsou v beznaději, že naděje existuje, nemůže škodit. A je to navíc pravda

7 Tvůj počátek se bude zdát nepatrný, zatímco tvá budoucnost půjde rychle vzhůru.

Bildad jakoby předpovídal, jak to s Jóbem dopadne
což je při velikosti Jóbových ztrát s podivem. Když zvážíme, z jaké výšky a jak hluboko Jób spadl, těžko si dovedeme představit, že by byla šance, že se znovu vzmůže dokonce nad původní úroveň
že by Bildad měl prorocký vhled do situace? Spíše si to nemyslím. Byly to spíše jen plané řeči ve stylu evangelia prosperity: věř a všechno bude „super“. Nebo plané utěšování umírajícímu: Neboj, bude to dobré, přičemž všichni dobře vědí, že nebude
mohl tomu Jób opravdu uvěřit? Nemyslím. Spíše mu to muselo připadat jako plané utěšování.

7 Tvůj počátek se bude zdát nepatrný, zatímco tvá budoucnost půjde rychle vzhůru.

zajímavé – Bildad jako by předpovídal, jak to dopadne
což při velikosti ztrát je s podivem. když zvážíš, o co všechno Jób přišel, těžko mohl očekávat, že se ještě vzmůže nad původní úroveň
že by prorocký vhled do situace?
ale mohl tomu Jób opravdu uvěřit?
nebylo to jen takové plané ujišťování a slibování?
spíše to bylo pro Jóba v danou chvíli nepředstavitelné a připadalo mu to jako plané utěšování

8 Jen se přece zeptej u dřívější generace a ověř to podle bádání jejich otců. 9 Neboť my jsme tu od včera a nedozvíme se to, naše dny jsou totiž jako stín na zemi.

co si má Jób ověřit pohledem do minulosti a zkušenostmi předchozích generací?
obecně je pravda, že naše osobní zkušenost je příliš krátká na to, abychom byli schopni nějak rozumně interpretovat naše životy, natož v širším kontextu. K tomu je třeba větší nadhled, např. pohled do historie, jak se podobné situace vyvíjely v minulosti. Nebo také studium literatury k tématu.
jeden člověk „zažije na vlastní kůži“ věci jen „jednou“: jedno manželství, několik vážnějších nemocí, nižší jednotky zaměstnání, výchovu několika málo děti, atd. K tomu kolem sebe vidí řekněme další desítky či stovky „případů“ (manželství, výchovy, atd.) Je to ale pořád málo na nasbírání „pořádné“ zkušenosti. Proto při manželské krizi navštěvujeme manželské poradce (kteří manželství viděli tisíce), nebo si přečteme knihu o výchově dětí (od někoho, kdo se dětem věnuje celý život)
kdo je sečtělý nebo viděl mnoho filmů, ví více. (V tom románu je popsáno něco podobného, jako teď prožíváš ty – a dopadlo to tak a tak).
zde Bildad Jóba vyzývá, aby svou osobní zkušenost rozšířil tím, že se podívá do historie: jak podobné případy jako je ten jeho dopadly v minulosti
na tom jistě něco je. Ostatně Jóbova zkušenost dnes zase pomáhá nám (a stovkám generací před námi), když my sami procházíme něčím těžkým¹²
měl Jób k dispozici nějaký precedens? Není důvod, aby jeho případ byl unikátní – tedy že jediným člověkem v historii, jeho víra byla testována. A už vůbec ne jediným, kdo procházel tragickými věcmi (to je spíše univerzální zkušenost lidstva. Je spíše výjimkou, když někdo něčím tragickým neprojde). Ostatně většina literatury se podobnými otázkami zabývá
my nevíme, co Jób doposud ve svém životě viděl, zažil, co slyšel vyprávět. Znal třeba Abrahamův nebo Jákobův příběh? Znal osudy krále Davida? Znal Žalmy?
kromě toho, že naše osobní zkušenost nestačí (je třeba zapojit historickou), je zde ještě ten komplikující fakt, že „nevidíme ostře“, vnímáme okolnosti našich životů jen v „hrubých obrysech“. Vidíme jako stín: tedy v hrubých obrysech, bez schopnosti rozlišit detaily. Je to podobné Platónovu podobenství o lidech v jeskyni¹³
(a do duchovního světa nevidíme skoro vůbec. Jen se v náznacích dohadujeme, co se vlastně kolem nás děje)

10 Cožpak to nejsou oni, kdo tě poučí, promluví k tobě a vynesou výroky ze svého srdce?

tedy tvoji předchůdci, předkové, historie

11 Což vyroste papyrus mimo bažinu? Vzroste sítí bez vody?

rostlina mimo svého prostředí samozřejmě nevyroste – co tím chce Pavel říci?
asi že to, co se děje, má vždy nějaké pozadí

12 Ten ve svém rozpuku ještě nemůže být utržen, ale uschne dříve než jakákoliv tráva.

zřejmě: dokud je papyrus ve svém prostředí, tedy má dostatek vláhy, je nezničitelný. Ale bez vody se okamžitě stává křehkým a usychá spontánně a a rychle
a ty Jóbe, dokud se ti dařilo, dokud jsi měl všechny podmínky k životu optimální, jsi rostl, košatěl a byl nepohnutelný. Ale v okamžiku, kdy příznivé podmínky vymizely, jsi během krátké doby úplně vyřízený, je z tebe uschlá troska
není to oprávněná výtka? Nemůže se to tak opravdu jevit? Neměl by Jób být „statečnější“? Nejsou jeho zhroucení a jeho hořkost přehnané? To přece není nic obdivuhodného, když se při problémech okamžitě zhroutíš a zbyde z tebe naříkající uzlíček nervů
těžko říci, ale do takovýchto úvah není radno se pouštět. Říkat zkoušenému člověku, že by se měl vzmužit, je velmi dvousečné¹⁴
ještě by to Bildad mohl myslet tak, že ani zdánlivě neřešitelné a nezměnitelné okolnosti netrvají věčně. Že toto období hrozných katastrof, ze kterého není v lidských silách se vymanit, jednou skončí a bude zase lépe

13 Tak dopadnou všichni, kdo zapomínají na Boha; zanikne i naděje bezbožného,

ale vidíme, že Bildad to myslel ještě jinak. Mnohem hůře, „škareději“.
říká, že ti, kdo „kašlou“ na Boha, dopadnou špatně a nebude pro ně naděje.
je otázka, co tím chce sdělit Jóbovi. Buď: Stalo se ti to, Jóbe protože jsi kašlal na Boha.
v lepším případě: Tvá situace by, Jóbe, byla beznadějná pouze, pokud bys kašlal na Boha. Ale to ty jsi v žádném případě nedělal. Takže neboj, máš naději, že bude lépe
která varianta je pravdivá?

14 jemuž se stane důvěra zklamáním, naděje pavučinou. 15 Opře se o svůj dům, ale nezůstane stát; chytí se ho, ale neobstojí.

nadále se tedy mluví o těch, kdo na Boha „kašlou“, zapomněli na Něho, ignorují ho. Jejich naděje je falešná: sice můžou doufat, že to s nimi dobře dopadne, ale budou zklamáni. Nedopadne.
a nebudou mít žádný pevný bod, kterého by se mohli zachytit, nic, o co by se mohli opřít: – rodina, majetek, domov – to vše se otřese a nebude schopno je podržet
jen stále nevím, jestli do té skupiny kašlajících na Boha Jóba počítá nebo ho naopak uklidňuje, že jeho se to netýká

16 Na slunci je svěží a jeho ratolest vyrazí nad jeho zahradou.

dle ČSP: [Míněn je stále bezbožný přirovnávaný k rostlině]
opět tedy: bezbožný, na Boha „kašlající“ může být dočasně „v pohodě“; ale pouze po dobu, dokud se nic neděje, dokud nepřijdou problémy

17 Na hromadě kamení se budou proplétat jeho kořeny, pronikne do kamenného domu. 18 Jestliže jej vykoření z jeho místa, ono jej zapře: Nikdy jsem tě nevidělo.

dle ČSP: [Ačkoliv se zdá, že bezbožný se rozmáhá a žije v jistotě a klidu, může rychle zmizet a nezůstane po něm památky] (překladatelé ČSP „nevydrželi“ a nejasné verše vysvětlují
parafráze: jakkoliv se bezbožník snaží pevně zafixovat, vybudovat komplexní vazby, zajistit se, pojistit se pro všechny případy, stejně mu to v těžkých chvílích k ničemu nebude. Nebude to fungovat. Všechno, co tomu věnoval, se ukáže jako nedostatečné.

19 Inu, taková je radost jeho cesty; z prachu vyraší zase další.

dle ČSP: [zřejmě míněno ironicky]
pokud to není ironie, je to těžko pochopitelné. Bildad říká zase opak: že nakonec se vše přece jen v dobré obrátí. Nebo snad: i když ty zanikneš, „život jde dál“
leda by už Bildad nemluvil o bezbožníku – jak by tomu napovídal další verš

20 Hle, Bůh nezavrhne bezúhonného ani nebude pevně držet za ruku/nepodepře/neposílí zločince. 21 Nakonec naplní smíchem tvá ústa a tvé rty radostným křikem, 22 ti, kdo tě nenávidí, oblečou hanbu a stan ničemů, ten pomine.

nyní se tedy zdá, že Bildad neřadí Jóba k těm bezbožníkům, kteří skončí bez naděje (chvílemi to tak vypadalo), ale naopak se ho snaží celou dobu povzbudit: Neboj, Jóbe, ty nejsi bezbožník, takže takové konce se tě netýkají. S tebou to dobře dopadne, nakonec se zase budeš radovat. Bůh je spravedlivý a rozlišuje, jak na tom, kdo je.
kdo jsou ničemové, kteří Jóba nenávidí? Možná Bildada napadlo, že za Jóbovým trápením by mohli stát nějací nepřátelé. Že ho někdo proklel nebo proti němu zosnoval tragické spiknutí. To je ostatně další možné vysvětlení, když na nás přichází zlo.
ale nepodaří se jim to: ty dopadneš dobře a oni špatně. Já ti to moc přeju.

není pochyb, že všichni Jóbovi přátelé i Jób sám byli na vysoké intelektuální a mravní úrovni. Naslouchali, chápali řečené, obratně a „vzletně“ formulovali, snažili se pomáhat ↩︎
je možné, že existují další podobné složité konstrukce skrývající se za viditelnými okolnostmi, které nás absolutně nenapadají? Proč ne? Je to dost pravděpodobné. Proč by tomu mělo být jinak? Rozhodně by nás to mělo vést k pokoře při vynášení radikálních soudů a hodnocení situací ↩︎
je jisté, že některé informace před námi Bůh aktivně skrývá, přinejmenším na přechodnou dobu: Da 12,4 Ale ty, Danieli, ta slova uzavři a tu knihu zapečeť až do času konce.
Není to pro Něho nejmenší problém. Když programátor nechce, jím vytvořené postavy v počítači se některé věci zkrátka nedozvědí ↩︎
např. myšlenka spasení z víry se od našich běžných myšlenkových cest dost liší. Ne ale nekonečně. Bůh chce, abychom ji pochopili. Některé koncepty Božího myšlení jsou nám naopak známé: koncept přátelství, oběti, spravedlnosti, milosti, závisti, dobra a zla, lásky, trestu, aj. ↩︎
např. „celý svůj život věnovali“ hromadění majetku, zlobě, závisti, ubližování či týrání. A pak bez uzardění vynášejí radikální soudy např. o Boží nespravedlnosti ↩︎
i když, jak jsme si řekli, není to naším úkolem. Mám kamaráda, který je prudší povahy a kterého vždycky nejvíce rozčílí, když někdo mluví neuctivě nebo sprostě o Bohu. ↩︎
přiznejme si, že hledat pro Boží jednání „ospravedlnění“ se jeví jako potřebné: to, co udělal, nebylo z běžného pohledu vůbec „hezké či férové“ ↩︎
ostatně ve světě se děje tolik věcí, které jsou nepochopitelné a Bůh „má co vysvětlovat“, že tahle jedna „kauza“ vlastně není ničím výjimečná ↩︎
srv. podobenství o hřivnách či talentech: jsem si téměř jist, že kdyby ten „zlý a líný“ služebník svou jednu hřivnu zainvestoval a přišel o ni, nebyl by potrestán. Zato, když ji jen zakopal, byl vyvržen ven, do pekla. Jóbovi přátelé to rozhodně zkusili ↩︎
Jer 29,13 Když mě budete hledat, naleznete mě, pokud mě budete hledat celým svým srdcem. Ta Bildadova citace je přesná, těžko se ale na Jer může odkazovat? ↩︎
nadějí se vztahujeme do neviditelné budoucnosti. Vírou se vztahujeme do neviditelného duchovního světa ↩︎
celá Bible je jednou velkou Příručkou pro život. Většina životních situací je v ní pokryta ↩︎
Platón popisuje skupinu lidí přikovaných po celý život řetězy ke stěně jeskyně, takže mohou vidět pouze prázdnou stěnu proti nim. Tito lidé mohou pozorovat pouze stíny vrhané na prázdnou stěnu ohněm za nimi. Pro uvězněné lidi představují tyto stíny jedinou skutečnost, kterou jsou schopni vnímat ↩︎
vzpomínám si na scénu z filmu Knoflíkaři, kde psycholog (hraje ho Vladimír Dlouhý) utěšuje zhrouceného muže, které opustila žena. Ten je zcela ponořen ve svém smutku, nemyje se, vzdychá, pláče, skládá nešťastné písně o tom, že ji stále miluje. Psycholog nemá, jak mu pomoci. Snaží se ho alespoň povzbudit k tomu, aby se držel základních návyků: myl se, česal se. ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz