Matouš – kapitola 4

1 Tehdy Duch Ježíše vyvedl do pustiny, aby byl pokoušen od Ďábla.

n.: vyzkoušen / vystaven zkoušce;
ř. diabolos = žalobce / pomlouvač. V LXX překlad h. sátán. V judaismu ten, kdo žaluje před Božím soudem, ale potom i ten, kdo pokouší, svádí ke zlému, aby měl co žalovat.
Ježíšovi je kolem třiceti let. Pracuje jako tesař v Nazaretu. Jeho otec Josef je již zřejmě po smrti¹, takže jako nejstarší syn vede firmu. O Ježíšově životě nevíme prakticky nic kromě toho, nějakou dobu prožil v Egyptě (byl přirozeně bilingvní?). Ve dvanácti letech způsobil problém svým rodičům, když se jim ztratil v Jeruzalémě (kam tedy zřejmě na svátky pravidelně putovali).
jak se Ježíši blížila třicítka, věděl, že nadchází čas vstupu do veřejné služby. Jistě rodinu již delší dobu připravoval na to, že tento čas přijde. Připravoval bratry na převzetí živnosti. ²
bylo tím milníkem dosažení třicátých narozenin? Nebo Ježíš při modlitbách „cítil“, že ten čas nadchází?
na poušť Jej vyvedl Duch, případně Ježíšův duch. Ježíš věděl, cítil, že to má či musí udělat
první krok Jeho vstupu do služby tedy vedl do samoty na poušti – oznámil rodině, že odchází, vzal si „karimatku“ a spacák a našel si někde v poušti vhodnou jeskyni se zdrojem vody. Možná si vzal ještě Písmo.
věděl, že jej čeká náročné období bez jídla
Duch jej vyvedl, aby byl pokoušen od ďábla: to je nesmírně zajímavá, přímo „výbušná“ informace.
ten, kdo inicioval tuto zkoušku, byl Bůh – nebyl to nápad ďáblův, jak by člověka mohlo v první chvíli napadnout. Nápad někam se zavřít a „mořit se“ hlady se na první pohled nejeví jako Boží myšlenka. Ale byla.
je tedy jisté, že některé těžké situace v životě křesťana mohou být Boží vůlí (a jak uvidíme dále, snaha vyhnout se jim může být minutím se Boží vůle)
slova pokušení, zkouška či test jsou překladem řeckého πειράζω [pejrazó]. Pokušení má negativní konotace – pokouší se ke zlému a tohle je ďáblova specialita. Bůh ke zlému nikdy nepokouší, testům ale Bůh člověka vystavuje
možná by byl odpovídající překlad: Duch Svatý vyvedl Ježíše na poušť k testu, který spočíval v ďáblově pokoušení
z knihy Jób víme, že Bůh dle potřeby neváhá člověka zkouškám vystavit. Jóbova zkouška spočívala v odejmutí všeho bohatství, smrti všech dětí a nemoci. Role ďábla pokušitele se „úspěšně ujali“ Jóbova manželka a jeho přátelé
Ježíšova zkouška obnášela hladovění až na hranici smrti a ďábel jej pokoušel „napřímo“
u Jóba šlo o získání důkazu, že jeho vztah k Bohu není účelový. O co půjde u Ježíše? Tento motiv účelovosti u Ježíše v úvahu nepřipadal – Ježíš svým vtělením nic nezískal. Oproti Jeho životu s Otcem v nebi šlo o nesmírný „sociální a kulturní propad“ navíc s vyhlídkou na hrozný konec umučením
uvidíme tedy, jak bude vychytralý ďábel své útoky směrovat – napadá mě: „Vykašli se tady na to a vrať se domů“ nebo „Když už tady musíš „tvrdnout“, tak si aspoň pobyt co nejvíce zpříjemni“. Uvidíme dále

2 A když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl.

bodejť by ne: čtyřicet dní (a nocí)³ je na hranici, kterou může zdravý člověk bez následků přežít
je to ale opravdu „extrémní výkon“, nic samozřejmého
osobně mám zkušenosti s jedním sedmidenním půstem, více třídenními a poměrně běžně s jednodenními. Problematiku delších postů znám pouze z literatury a svědectví. Někteří autoři popisují dlouhodobý půst jako snadný či mluví o hranici např. dvaceti dnů, kdy si na půst „zvyknou“ a přestane jim vadit. Nedovedu to posoudit, ale pro mě je to dost nepochopitelné: postu jsem nikdy „nepřišel na chuť“, vždy mi vadí a nemám ho rád
nicméně Ježíš byl po čtyřiceti dnech nejezení úplně „vyřízený“ (to usuzuji z toho, že jej nakonec museli obsluhovat andělé – zřejmě proto, že sám by si už ani nebyl schopen „zajít pro chleba“)
zde je Ježíšův stav vyjádřen velmi lakonicky: vyhladověl. Víme z kázání na hoře, že své posty máme spíše skrývat, než je dávat na odiv. Lakonické „vyhladověl“ toto kritérium více než splňuje. Adekvátní by bylo napsat, že Ježíš byl po čtyřiceti dnech slabý jako moucha, neschopný chůze, úplně zničený či na hranici smrti. Vše by to jistě byla pravda
proč Duch Svatý Ježíše do takového zbědovaného stavu „potřeboval dostat“, uvidíme dále
zajímavá je otázka, jestli Ježíš od začátku věděl, že jeho půst bude trvat čtyřicet dnů, nebo jestli zadání Ducha znělo: Buď tady, nejez a čekej na další pokyny.
druhá varianta by byla těžší: Když totiž člověk ví, co jej čeká, vydrží déle. Když mi zubař řekne: Teď to zabolí, snesu bolest lépe, než bez varování. Richard Wurmbrandt psal, že při bití v komunistickém vězení bylo nejhorší, když jim trýznitelé zakryli oči, aby se na ránu nemohli připravit
ale domnívám se, že Ježíš přinejmenším tušil, že Jeho půst bude čtyřicetidenní, protože Mojžíš na Sínaji nejedl stejnou dobu⁴
otázka ale zůstává: Proč vlastně Duch Svatý po Ježíši chtěl, aby na počátku své služby podstoupil takovouto extrémní zkoušku? Možná šlo o jakýsi druh „přijímače“: když někdo chce nastoupit k armádě, musí nejprve absolvovat tzv. přijímač, tedy několikatýdenní období, kdy je vystaven velké námaze, vypětí, stresu, hladu a nevyspání. Cílem je „odfiltrovat“ ty, kdo se na tuto práci nehodí, nejsou pro ni způsobilí. Buď proto, že nejsou dostatečně tělesně nebo duševně odolní, nejsou schopni spolupráce nebo jsou konfliktní apod. Kdyby adepti s takovýmito problémovými vlastnostmi do armády vstoupili, způsobili by později ve skutečném boji mnoho problémů.
možná tedy chtěl Bůh ještě před počátkem Ježíšovy veřejné služby ověřit jeho odhodlání, odolnost a ochotu se nasadit

3 Tu přistoupil Pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“

Pokušitel je vlastní jméno, jeden ze satanových titulů či jmen
je tím, kdo pokouší. Ďábel na rozdíl od Boha pokouší ke zlému – chce, aby lidé selhali, aby jednali špatně. Pokud jde o zkoušku, ďábel vše směřuje k tomu, aby člověk tímto testem neprošel.
ďábel opravdu je tím, kdo lidi nenávidí a přeje jim zlé. Pokud může, co nejkrutěji ubližuje. Čím hnusněji a krutěji, tím větší z toho má radost. Kdyby mu to Bůh dovolil, s chutí by každého člověka umučil.
naštěstí Bůh ďáblovi většinou (vlastně nevím, jak často, takže „většinou“ je pouze můj odhad), nedovoluje, aby na lidi „sahal“ (srv. ďáblův povzdech ohledně Boží ochranné hradby okolo Jóbovy osoby)
poměrně často (opět nevím, v jakém procentu) mu ale dovoluje, aby na lidi mluvil a svými řečmi je pokoušel. Had v zahradě nemohl Adamovi a Evě „namlátit“, diskutovat s nimi ale mohl dle libosti
kam směřoval Pokušitel svůj první útok? Na Ježíšův nejakutnější tělesný problém: naprosté vyhladovění. Jídlo chtě nechtě bylo středobodem Ježíšova myšlení (u zcela prohládlého člověka tomu jinak být nemůže⁵)
jeho potřebu spojuje s útokem na Jeho identitu: otázka Jsi-li Syn Boží ji totiž zpochybňuje: Já nevěřím, že jsi Božím Synem, jak tvrdíš. Protože kdybys byl, neležel bys tady jako troska, ale něco bys pro svou záchranu podnikl
nemá ďábel nakonec pravdu? Není jeho otázka legitimní a logická? Vždyť jaké existuje vysvětlení pro to, že Boží syn, disponující veškerou myslitelnou mocí, leží zdevastovaný hlady v poušti někde na konci světa?
mimochodem – nebyla ďáblova otázka (i sama jeho přítomnost) pro Ježíše svým způsobem povzbuzující? Pokud se Ježíši vkrádaly s postupujícími týdny a se slábnutím jeho těla a duše do mysli pochybnosti, nyní byly rozptýleny. Není zjevení se osoby, která obvykle viditelná nebývá, potvrzením Jeho synovství?
vždyť komu z lidí se stane, že se mu při jeho kulminujícím utrpení zjeví ďábel? Neodhaluje svou přítomností ďábel význačnost Ježíšovy osoby? Neprozrazuje význam a smysl celého „testu“?
a není věta: „Jsi-li Boží Syn“ vlastně povzbuzující? Ježíš přece doposud své synovství nikde nerozhlašoval. Jak to tedy ďábel věděl? Pokud Ježíš doposud mohl trpět nejistotou ohledně svého postavení a svého poslání (Co tady vlastně dělám? Nechovám se tím, že zde sám sebe zabíjím hlady, jako blázen? Opravdu jsem Duchu svatému rozuměl dobře? Mám tady být a opravdu mám nejíst? Neohrožuji tím své poslání? Apod.), nyní se mohl uklidnit. Jestliže se u Něj objevuje sám nepřátelský velitel, asi opravdu Božím Synem budu. a to, co dělám, je asi správné. Kdybych byl nikým, nebyl by přece nikdo tak významný za mnou vážil cestu.

Ve filmu Kazatel Kalašnikov je hlavní hrdina informován svými přáteli, že jeho nepřítel, velitel LRA Kony vypsal na jeho hlavu odměnu miliónu dolarů. Kazatel po krátkém zamyšlení podotýká: Asi dělám něco dobře, ne?

na jedné straně to je hrozivá zpráva, na druhé straně, ukazuje, že jeho rány nepřítele dráždí, že nedopadají do prázdna.
podobný pocit možná „posiloval“ v jeho zkouškách Jóba – neuvěřitelná nepravděpodobnost toho, co se mu dělo (ztráta veškerého majetku a rodiny v jeden den) mu musela být divná a vzbuzovat v něm pocit, že se kolem něho děje něco nadpřirozeného a důležitého
ďábel ale není hlupák – těchto souvislostí si jistě byl vědom, ale vyhodnotil je jako nepodstatné. V této chvíli se již hrálo s otevřenými kartami
přestaňme si hrát na schovávanou – já vím, kdo jsi ty, a ty víš, kdo jsem já. Takže na rovinu: Nabízím ti práci u mě. Přestaň se trápit ve službě u svého nevděčného zaměstnavatele a přejdi ke mně

Někde jsem četl příběh: Rudek Bubik zakladatel Apoštolské církve se za hlubokého komunismu jednou vracel z nějaké křesťanské akce. Byla půlnoc, sněžilo a byla zima. Autobus dál nejel a jeho čekalo několik kilometrů pěší chůze domů. Brzy ráno přitom měl vstávat na ranní šichtu (pracoval na šachtě). Byl unavený a deprimovaný. Náhle k němu promluvil ďábel: Rudku, co tady děláš? Proč se tady trmácíš v zimě a sněhu nevyspalý a unavený? Kdybys sloužil mi, spal bys do desíti a jezdil v Mercedesu.

Bubikův příběh je podobným „otevřením karet“, které na jedné straně může být povzbuzující (když ďáblu stojím za to, aby se mnou mluvil, asi ho svou činností štvu), na druhé straně jde o opravdové pokušení – taková nabídka totiž „stojí za zvážení“
v literatuře a filmech nejde o nic neobvyklého: když nemůžu nepřítele přemoci, pokusím se mu nabídnout něco, co ho převede moji stranu. Když je (tradičně špatně placený a frustrovaný) policista v potírání zločinu příliš iniciativní a příliš úspěšný, je mu mafií nabídnuta nepředstavitelně vysoká odměna, pokud ze svého úsilí ustoupí
jak uvidíme dále, výše nabízeného úplatku se bude postupně zvyšovat. Zatím bylo nabídnuto vyřešení nejpalčivějšího akutního problému, tedy katastrofálního hladu
mimochodem: opravdu hladového člověka zřejmě nelákají vybrané pochoutky, netouží po „lanýžích a kaviáru“. Chleba je pro něho vysněnou potravinou číslo jedna.

"Podobenství" o policistovi v sobě obsahuje i další významy: 

1) Jeho úsilí se v porovnání s činností mafie může jevit směšné a neúspěšné. Mafie má k dispozici nejmodernější techniku, auta, zbraně a týmy dobře placených specialistů. Policie ve vybavení vždy zaostává, lidí má málo a jsou špatně placení. Mafie navíc používá nevybíravé metody, policisté jsou bržděni dodržováním zákonů. 
2) Přesto je činnost policie pro zločince opravdovým a obávaným problémem. Přesto policie nakonec zvítězí
3) Zabít policistu se většinou zločinci neodváží, o to více snaží jej zkorumpovat.

Ježíš by v tomto podobenství byl osamoceným policistou "zoufalcem", který se při  potírání zločinu dostal do život ohrožující situace. V té chvíli přichází capo di capo všech mafiánů, aby mu učinil neodolatelnou nabídku ke spolupráci

4 On však ⁽na to řekl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘

vidíme, že Ježíš ďábla neignoruje (mohl se s ním odmítnout bavit). Nevylučoval bych, že to bylo „ze slušnosti“, možná k našemu poučení, jak se v podobných situacích chovat
před a při ukřižování, tedy na závěr Ježíšovy pozemské služby ďábel přišel se stejnou nabídkou znovu⁶ – tehdy ho Ježíš již ignoroval.
jak tedy argumentoval? Slovem s Písma (všechny Ježíšovy odpovědi jsou z Paté knihy Mojžíšovy). Proč citátem, proč ne vlastními slovy? Neboť Boží slovo má absolutní platnost. Naše názory jsou subjektivní, mohou být i nebýt pravdivé a správné.
Boží slovo má absolutní platnost, na nás ale následně je, abychom je správně používali a interpretovali (za chvíli uvidíme, že také ďábel Písmo zná a používá, ale dysinterpretuje)
abychom Písmo mohli tímto způsobem používat, musíme je znát – Ježíš zjevně Písmo znal, měl „kam sáhnout“
jaké místo s Bible tedy Ježíš použil k odmítnutí satanovy nabídky? Jde o citát z osmé kapitoly 5M – uveďme jej v celém kontextu: Každý příkaz, který ti dnes přikazuji, zachovávejte a plňte, abyste zůstali naživu a rozmnožili se, šli a obsadili zemi, kterou Hospodin odpřisáhl vašim otcům. Pamatuj na celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl těchto čtyřicet let pustinou, aby tě pokořil, vyzkoušel a poznal, co je ve tvém srdci, jestli budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne.Pokořil tě, nechal tě hladovět, a pak tě krmil manou, kterou jsi neznal a kterou neznali tvoji otcové, aby tě přivedl k poznání, že člověk nežije jenom chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst.
Mojžíš zde zdůrazňuje:
- 1) důležitost poslušnosti;
- 2) že obtíže života mohou být Božím testem;
- 3) že řešení hladu má ve svých rukách Bůh a může být nečekané;
- 4) že poslušnost Božích příkazů je pro život ještě důležitější než péče o tělesné potřeby života
všechny tyto myšlenky byly pro Ježíšovu momentální situaci vysoce relevantní – byl poslušný vedení Duchem Svatým; šlo o Boží test a týkalo se to jídla.
a hlavním smyslem Ježíšovy odpovědi bylo tvrzení „za čtvrté“, tedy že poslušnost Božích příkazů je pro život důležitější než péče o tělesné potřeby života
toto byl hlavní Ježíšův argument: Poslušnost Božího hlasu je to, co je pro mě nejdůležitější; to je to, co mě sytí. Jestli dostanu najíst, je věc druhotná a Bůh ji má ve své moci. Může ji vyřešit i nadpřirozeně.
vidíme, že Ježíš Boží slovo nejen znal, ale měl je i dobře „zažité“, promyšlené. Použít v podobné situaci toto místo z Bible by asi napadlo málokoho.
ďábel již v tomto směru nepokračoval, diskuzi nerozvíjel. Odpověď pro něj byla přesvědčivá – pochopil, že Ježíš ví, co dělá. A hlavně viděl, že ani vyčerpání nenahlodalo Ježíšovo rozhodnutí poslouchat Boha za každou cenu⁷
vidíme také, že ďábel není žádný prosťáček, že nemá problém chápat i hlubší myšlenky a náznaky

5 Potom ho Ďábel vzal do svatého města, postavil ho na okraj střechy chrámu

jde o velmi zajímavý ďáblův přístup – třetí pokušení mi přijde logické, ale tohle by mě nenapadlo
jde o podobný princip jako u prvního pokušení s chleby: Dokaž nadpřirozeným způsobem, že opravdu jsi Božím Synem.
ďábel zřejmě měl pocit, že nevyčerpal ještě vše, co z tohoto typu pokušení může vytěžit. Že ještě Ježíši dostatečně nevysvětlil, o co jde. Že nerozehrál všechny struny, na které může v Ježíšově nitru zahrát. Že nebyl dostatečně přesvědčivý.
že ďábel umí mít přesvědčivý, o tom netřeba pochybovat. Že umí zahrát na každou strunu, zabrnkat na každé slabé místo, rozvinout každou pochybnost či slabost v nás. Psycholog je zajisté skvělý, pravděpodobně nejlepší ze všech psychologů světa. Ale i on má svá slabá místa či slepé skvrny – geniálně je to popsáno v Lewisových Radách zkušeného ďábla. Pojmům jako láska nebo oběť rozumí jen povrchně a teoreticky, v zásadě je pochopit nedokáže
dobře, na ty chleby jsi nepřistoupil. Budiž. Hlad nebyl argumentem, který by tě přesvědčil. Ale teď ti to vysvětlím na základě Písma. Oba víme, že Písmo musí platit, ostatně sám jsi se na Písmo odvolával, sám jsi mě argumentem z Písma „usadil“. Takže já na přistoupím na tvoji hru – budeme si nyní argumentovat Písmem a ty budeš muset uznat, že mám pravdu
je to opravdu rafinované. Překonat své tělo je jistě těžké, ale není to pro člověka nemožné. Je mnoho lidí, kteří jsou kvůli idejím ochotni trpět nebo i obětovat svůj život. Mnoho komunistů bylo ochotno za svou víru položit život. Mnoho následovníků východních náboženství dokáže kontrolovat své tělo a dokáže např. dlouho nejíst.
ďábel ví, že když dokáže Ježíše přesvědčit v teologické debatě, to ostatní už se poddá samo
není to vzácné – viděl jsem vícekráte, že křesťané, kteří dokázali vítězit nad pokušeními těla či se dlouho postit, upadli do nějakého bludu, který je úplně zničil
zdánlivá úcta k Písmu je častým atributem bludařů. Bible, Boží slovo je nepochybnou autoritou, každá čárka v něm má absolutní platnost. Její interpretace ale zdaleka není vždy snadná – existuje nespočet chybných intepretací a milióny nejroztovidnějších z Bible vycházejících bludů
jaký trumf tedy ďábel vynesl?

6 a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je napsáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě, a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen.‘

ďábel začíná stejně jako v prvním pokušení, zpochybněním Ježíšovy identity: Jsi-li Syn Boží. Ty to tvrdíš, já tomu nevěřím. Nevidím důvod, proč bych tomu měl věřit – chybějí mi pro to důkazy.
to zní naprosto legitimně a logicky – proč by měl člověk věřit něčemu, co odporuje viditelné skutečnosti? Když o sobě někdo tvrdí, že je Napoleon, není racionální mu věřit, leda by to mohl nějak prokázat.
jak už jsme řekli u prvního pokušení, ďábel Ježíše svou větou nepřímo potvrzuje. I kdyby do této chvíle Ježíš měl o svém synovství pochyby, nyní by zpozorněl: Když mé synovství řeší tak významná osoba jako ďábel, asi na tom něco bude. Budu se nad tím muset zamyslet. Ale již jsme si řekli, že ďábel se rozhodl hrát „s otevřenými kartami“

což nás přivádí k další otázce: Jak se vlastně ďábel Ježíši prezentoval? Možností je více:
- pouze v Ježíšových myšlenkách, vše se odehrávalo pouze v Ježíšově hlavě
- jako had z ráje
- jako osoba, jako člověk (ďábel zřejmě nemá problém se zjevovat v podobě člověka).
- jako nadpřirozená bytost – buď nesmírně krásná a přitažlivá nebo naopak děsivá bytost, ale jasně nadpřirozeného ražení
první možnost se mi nezdá pravděpodobná, vyloučit ji ale nelze. V tom případě by šlo „pouze“ o „horečnatá“ vidění člověka na pokraji smrti hladem. Tím neříkám, že se v lidské mysli neodehrávají zásadní boje, naopak většina našich „novozákonních“ bojů se odehrává právě v lidské mysli. Člověk, kterému je hodně špatně k Bohu volá nebo naopak bojuje o to, aby Krista nezapřel. V polospánku, polobezvědomí či ve vysoké horečce se toho v lidské mysli odehraje hodně. Přesto se mi zdá, že popis události pouhému horečnatému vidění neodpovídá
druhá možnost je možná, ale moc nám nepomůže – netušíme totiž, jak probíhal dialog hada s Evou v ráji. Opravdu had mluvil? Jak se ďábel Evě zjevil? Kdo to vlastně s Evou mluvil?
pravděpodobná se mi jev třetí nebo čtvrtá možnost: buď se k osamělému Ježíši (bezvládně ležícímu v jeskyni čtyřicátý den jeho půstu) „přitočil“ náhodou kolemjdoucí cizinec, přisedl si zapředl řeč: Ahoj, Ježíši. My se známe, pamatuješ? Byli jsme spolu u stvoření světa. Co to tady děláš? Na co si hraješ? Proč se tady tak moříš? Atd., dále už to známe
nebo se objevila třímetrová postava plná sily a moci, vyzařující nadpřirozenu krásu a začala mluvit k té „trosce“ ležící na zemi (to by lépe vysvětlovalo nadpřirozený transport na vrchol chrámu a pozoruhodnou prezentaci slávy světa)

vyvstává ještě další otázka: byl s Ježíšem na poušti ještě někdo? Je to těžko představitelné, nicméně pokud ne, musel své zážitky z pouště svým učedníkům později vyložit

ďábel se odkazuje na Žalm 91,11 neboť svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách. 12 Na rukou tě ponesou, aby tvá noha neklopýtla o kámen.
Bibli zřejmě dobře zná, jistě nazpaměť – těžko si doma na rozhovor s Ježíšem dělal přípravy a psal si poznámky, jako to děláváme před důležitými rozhovory my
verš je jasný, prvoplánově pochopitelný, nikterak ďáblem nepřekroucený
spor by mohl být jedině o to, o kom žalmista David vlastně mluví. Ďábel automaticky předpokládá, že o Mesiáši, o Božím Synu. My bychom si mohli myslet, že mluví o sobě či o jakémsi prototypu věřícího, který se může spolehnout na Boží ochranu
ani kontext verše není problematický: celý žalm je triumfální: 9 Protože jsi Hospodina, mé útočiště, protože jsi Nejvyššího učinil svým příbytkem, 10 nestane se ti nic zlého, rána se ke tvému stanu nepřiblíží, … 13 Budeš šlapat po lvu i po zmiji, pošlapeš mladého lva i draka.
jinak řečeno – protože spoléháš na Boží ochranu, dostane se ti jí na všech stranách. Ochrana při pádu bude jednou z forem této Boží ochrany.
to má logiku: Je-li Ježíš Božím Synem, na Jeho ochranu zajisté spoléhá. Proč by tedy neměla platit tato jednoduchá implikace (jestliže spoléhání na Boží ochranu, pak její obdržení) pro případ pádu z chrámu?
je to v Písmu? Je. Je to tvůj případ (spoléháš na Hospodina)? Je. Musí Písmo platit? Musí. Tak jaképak copak: Hupsni dolů, ať to vidíme na vlastní oči
je možné, že ďábel Ježíši nepřímo říká: Když se nadpřirozeně prokážeš, uvěřím ti a budu ti sloužit. To je samozřejmě lež. Pouhá finta. Svou šanci ďábel dostal a vzpourou proti Bohu ji odmítl. On nepotřebuje další důkazy Ježíšova synovství, on dobře ví, že Ježíš Božím Synem je. Žádný další důkaz by mu „nepomohl“. On Boha zná z první ruky. On moc dobře ví, jak se věci mají. Vše je pouhý plán, jak Boží plán zničit.
tento přístup je poměrně běžný – lidé často Boha zkoušejí podobným způsobem: Udělej zázrak a uvěřím ti. Vždy je to ale tentýž ďáblův princip, je to lež. Jejich problém není nedostatek důkazů, ale vzpoura a nevíra.
Izraelci na poušti prošli mořem a žili pod oblakovým sloupem, ale vzpurně chtěli další a další důkazy (až je to stálo všechno – nevešli do zaslíbené země). Ježíš uzdravil tisíce lidí, ale většinu to k němu nepřivedlo. Herodes po Ježíši chtěl zázrak, lotr na levici rovněž, farizeové jakbysmet. Jde ale vždy pouze o provokaci, o pokoušení Boha. Kdo chce uvěřit, má důkazů dostatek. Znamení Jonášovo (Ježíšovo vzkříšení) je a bude jediné dostupné a pro vyvolené naprosto dostačující⁸

7 Ježíš mu řekl: „Je také napsáno: ‚Nebudeš pokoušetPána, svého Boha.‘

n.: zkoušet
tento druh zkoušení, či spíše pokoušení Boha opravdu zlobí – takovým lidem žádný zázrak není „dost“, nikdy se nenasytí, nikdy neuvěří. Uvěřit totiž nechtějí. Ani kdyby se někdo vrátil z říše mrtvých, stejně by to s nimi nic neudělalo (Lazar⁹). Tudy cesta nevede. Na takovouto hru Bůh nepřistoupí.
víme z Písma, že když tento druh pokoušení lidé přeženou (Bůh se prokazuje dnes a denně, ale lidé stejně chtějí stále více), mohou Bohu „rupnout nervy“ – „narve“ jim pak křepelky do chřtánu nebo je v nich utopí¹⁰
Ježíš odpověděl na Písmo Písmem. Ano, Písmo musí platit – ale to, že něco je z Písma, tomu nedává nějakou magickou moc. Je-li Písmo použito mimo kontext či nesprávně, jde o nesmysl jako každý jiný
co tedy ale znamená: neboť svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách. Na rukou tě ponesou, aby tvá noha neklopýtla o kámen? V čem spočívá ona ďáblova dysinterpretace? Bůh zřejmě opravdu hovoří o svém Mesiáši či o svém Synu, tam chyba není.
problémem je ona samoúčelnost či schválnost– ta činí z pádu z chrámu pokoušení Boha. Kdyby Ježíš spadl „nešťastnou náhodou“, asi by se mu opravdu nic nestalo. Ne kvůli nějaké „protekci“, ale protože Jeho destinací byl kříž.¹¹
Lk 13,33 Avšak dnes, zítra i pozítří musím pokračovat v cestě, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.
když křesťany na misii kousne jedovatý had, je možné, že podle Ježíšova slibu opravdu přežijí. Když ale strkají ruce „do terárií“ schválně (aby něco demonstrovali), jde o pokoušení Boha
takže ďábel použil Boži slovo nezkresleně, ale chybně
bylo snadné nebo těžké ďáblovu „fintu“ odhalit? Přijde mi, že při použití zdravého rozumu a při vědomí normálního zdravého vztahu k Otci to tak těžké nebylo. Když normální otec svěří normálnímu synovi svou kreditku s tím, že ji má použít v největší nouzi, syn ji nezneužije. Nejvyšší nouzi si samoúčelně nevyvolá jen proto, aby si mohl ověřit, že otec na ní peníze opravdu má.
ďáblův přístup k Písmu byl legalistický, bral v potaz pouhou mrtvou „literu“ – je to tam napsáno, tak to musí platit. Nic dalšího mě nezajímá.

8 Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu.

nyní ďábel přistupuje k nejtěžšímu kalibru – odkrývá karty na nejvyšší možnou míru. Je možná v nouzi, protože jeho předcházející útoky byly odhaleny a odraženy
nabídek nemá nekonečné množství. Jeho soupeř se nezdá – vypadá zlomeně, ale je v obraze, uvědomělý a připravený, rány odráží zkušeně
je to jako v pokru – ďábel hraje vabank. Na stůl dává všechno, co má. Nenabízí své poklady kousek po kousku, ale vrhá do hry všechny najednou
co vlastně nabízel? Co jsou království světa a jejich sláva? Co Ježíš mohl mít, kdyby kývl? Těžko říci. Každý má představu o „nejvyšší možné ceně“ jinou. Jistě neomezené množství peněz. Jistě neomezenou, na světě naprosto nesrovnatelnou moc¹². Všechny myslitelné rozkoše tělesné i duševní. Jistě zdraví (ne však věčné mládí nebo nesmrtelnost). Jistě největší možnou slávu – tedy všichni by Ježíše znali a všichni nezřízeně obdivovali. (Možná dokonce upřímně a ne vynuceně)
množství peněz, moci, rozkoší a slávy, které je člověk schopen „vstřebat“ či pojmout, je velmi omezené. Nad takových deset nebo sto miliónů, možná nad miliardu už další bohatství nelze smysluplně využít. Rozkoš z jídla nad určitou hranici nelze zlepšit a to ani v nejlepších restauracích. Kvalita vína od určité hranice také neroste. Jestli jedu v autě za milión nebo za sto miliónů je jedno. Šalamounových tisíc souložnic je nesmysl.¹³ ¹⁴Atd. Ve skutečnosti nic z vyjmenovaného člověka šťastným není schopno učinit. To je koneckonců obsahem mnoha pohádek a příběhů.
jak by Ježíš žil, kdyby na ďáblovu nabídku kývl, nelze říci. Propadl by zcela zlu, stal se jedním ze „satanistů“? Testoval by po ˇŠalamounově způsobu“ limity rozkoší a osobního pohodlí? Žil by obyčejně? Vzal by si Maří Magdalénu (jak se často spekuluje) a žili šťastně „až do smrti“? Těžko.
naštěstí se nic z toho nestalo (ale stát se mohlo, pokušení by bez možnosti selhat pokušeními nebyla).
a tone proto, že by Ježíš za každou cenu chtěl trpět (kdyby to bylo možné, rád by se utrpení vyhnul) , ale proto, že věděl, že šťastným člověka učiní pouze činění Boží vůle. Je lépe být s Bohem v první linii, než v lenošce bez Boha.
a pokud se vrátíme k obrazu policisty – nechat se uplatit gangstery je ubohost, ke které se odmítl snížit

9 A řekl mu: „Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi.“

zde chybí důležitá poznámka, která je uvedena v paralelním místě ve 4. kapitola Lk: protože mně je dána, a komukoli chci, tomu ji dám.
i bez ní je jasné, že ďábel nabízí to, čím disponuje, ale Lukáš tuto informaci pěkně „vypichuje“
ďábel disponuje všemi královstvími světa a jejich slávou – je informace zajímavá a „výbušná“. Znamená to, že v tomto světě není možné dosáhnout významného postavení nebo slávy bez toho, aby k tomu člověk měl svolení od ďábla? Domnívám se, že to takto zcela neplatí. Víme z Bible i z historie, že někdy se k moci dostanou i služebníci Boží, nejen ďáblovi. Přinejmenším král David byl takovým králem podle Božího srdce. Takoví se ale vládnutí zmocňují proti ďáblově vůli, jde o boj.
zřejmě jde o to, že oblast vládnutí a oblast slávy jsou ďáblovým „operačním prostorem“. Tam je jako ryba ve vodě, tam se zkušeně a rád pohybuje.
nevěřím konspiračním teoriím o tom, že svět je řízen celosvětovým satansko-zednářsko-iluminátsko-new world order-deep state-globalistickým (doplň s sám dle preferencí) spiknutím. Na to je život příliš složitý a střetávajících se svobodných vůlí (ďáblova, lidská a Boží) příliš mnoho. To, že lidé tento svět propachtovali ďáblu neznamená, že má vše dokonale pod kontrolou
toto místo ale nutí k obezřetnosti – ďábel se o globální kontrolu přinejmenším snaží a jeho pravomoci ve světě musí být značné. Vždyť kdyby nebyl schopen Ježíše na nejvyšší světový post prosadit, nemohl by mu jej slibovat (z více důvodů se domnívám, že nelhal a nesliboval naprázdno)
má k tomu své nástroje a své lidské služebníky. Nějakou formu své světové nadvlády na závěr dějin (skrze Antikrista) skutečně prosadí. Takže opovržlivé paušální mávnutí rukou nad konspiracemi není na místě, spíše obezřetnost při vědomí toho, že ďáblovou snahou zároveň je co nejvíce „kalit vodu“, aby orientaci učinil co nejobtížnější.
ještě krátce ke slávě – moc může, ale nemusí jít se slávou ruku v ruce. Ďábel nabízel obojí. Že některé celebrity jsou za slávu ochotny ďáblu zaplatit je asi všeobecně známo. Jak velký je to problém, nejsem schopen posoudit. Někteří říkají, že v Holywoodu jde pro kariéru téměř o nutnou podmínku.
určitě neplatí, že všichni slavní lidé se nějak upsali ďáblu. Na druhé straně určitě platí, že touha být slavný (a/nebo mocný) je riziková a kdo tyto touhy má, se pohybuje v rizikové oblasti a na tenkém ledě
Ježíš se nakonec mocným a slavným stal – ale z vůle Boží a podle Jeho not (ne z vůle a podle not satanových)
z mnoha míst v Písmu víme, že věrní Boží služebníci jsou už nyní slavní v nebi a jednou budou slavní všeobecně. A moc od Boha jednou také obdrží (budou vládnout). Chceme-li tedy dosáhnout opravdu signifikantní slávy a moci, je nejlepší cestou poslouchat Boha do krajnosti
jak tedy Ježíš ďáblovi odpověděl?

10 Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, Satane. Vždyť je napsáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘

poměrně jednoduše a znovu použil citát z Písma, z páté knihy Mojžíšovy: není to dovoleno. Je to naprosto nepřípustné. Nepřichází to v úvahu. Tvoje návrhy jsou naprosto nepřijatelné – zmiz odsud.
ďábel by možná v nabídkách pokračoval (i když je otázka, co by ještě mohl nabídnout, když na stole již leželo vše), ale v této chvíli byl autoritativně poslán pryč. Hned na začátku zřejmě Ježíš ďábla pryč poslat nemohl, zkouška proběhnout musela. Bůh nás od zkoušek nechrání, ale dohlíží na to, aby byly přiměřené (1K 10) a dává východisko.
možná se Ježíš v této chvíli rozzlobil
zkouška Božího Syna byla zřejmě nejtěžší ze všech zkoušek, které kdy člověk podstoupil. Ďábel dal do hry úplně všechno.
s námi je tomu jinak – nikdo z nás není pro ďábla tak žádoucí kořistí, aby kvůli tomu dával do banku zbytečně mnoho. Někdo prodá svou duši opravdu levně. Ďábel se musí smát, když vidí, za jak málo jsou lidé ochotni vyměnit svou dušiza . Za pár korun, za ubohý „šineárský plášť“ (Joz 7,21), za pár souloží¹⁵, za pár let života
ďábel pokoušet umí a nabídky směřuje přímo na tělo. Když sedíme s „cizí ženou nebo před monitorem“ nebo stojíme nad cizí peněženkou, zdá se nezhřešit nemožné. Ale nepoměr toho, co získáváme a co ztrácíme je nepředstavitelně velký

11 A tehdy ho Ďábel opustil. A hle, andělé přistoupili a sloužili mu.

nezapomínejme, že Ježíš toto vše absolvoval ve zbědovaném stavu. Mluvil dost možná vleže, mysl neměl jasnou, ústa okoralá. Neseděl Ďáblu tváří v tvář v plné formě. Pokušení často přicházejí ve chvílích našeho tělesného a/nebo duševního vyčerpání či oslabení, např. v pátek večer¹⁶. Nebo v období nemoci či deprese, kdy naše mysl není jasná.
Ezau podobnou Ježíšovskou zkouškou neprošel: Jákob Ezaua „dostal“ zcela nečekaně, nachytal jej podobně jako satan Ježíše ve chvíli jeho vyčerpání a hladu: Gn 25,32 Ezau odpověděl: Hle, já se blížím k smrti, k čemu mi je prvorozenství? Jinak řečeno: Jsem k smrti unavený a hladový, dej mi pokoj s duchovními věcmi. Z těch se nenajím. Víme ale, že jeho selhání bylo katastrofální. Ezau sice prožil svůj život, jak chtěl, ale spásy nakonec nedošel.
musíme být připraveni – zkoušky bývají rafinované, cílí na naše slabá místa a přicházejí nečekaně a ve chvílích, kdy jsme tělesně či duševně zbědovaní
to, že potřeboval obsluhu andělů ukazuje, že zkouška byla opravdu „na krev“. A také, že Ježíš byl sám, ¹⁷bez doprovodu. Ježíš byl na konci půstu a po rozhovoru s ďáblem v tak špatném stavu , že si ani nebyl schopen zajít někam pro jídlo.
ukazuje to také, že pokud jsme my Bohu poslušní „až na krev“, můžeme se spolehnout, že se o nás nakonec postará. „Klidně“ nechá zkoušku proběhnout až do krajnosti, ale nakonec zasáhne (srv. též Jóba). A i kdybychom ve zkoušce zemřeli (což se nám vcelku klidně může stát), zasáhne bezpečně po smrti. V hrobě nás nenechá

12 Když Ježíš uslyšel, že byl Jan uvězněn, odebral se do Galileje.

ř.: vydán;
Mnoho událostí je vynecháno (Ježíšův křest, povolání šesti učedníků, svatba v Káni, pobyt v Kafarnaum, vyčištění chrámu, rozhovor s Nikodémem)
Jan byl uvězněn, protože napomínal Heroda Antipu, tetrarchu Galilee za to, že se oženil se ženou svého bratra Filipa.
Podle některých se chtěl odchodem do Galileje Ježíš vyhnout konfliktu s farizei (Judea byla více pod vlivem farizeů a kněží), povzbudit otřesené Janovy učedníky, navázat na Janovu službu. Možná chtěl Ježíš svou službu nejprve rozvinout a stabilizovat mimo přímý „dohled“ náboženských autorit a až poté ji přesunout blíže k Jeruzalému.
Byla to Ježíšova druhá cesta do Galileje

13 Opustil Nazaret šel a usadil se v Kafarnaum, které je u moře, v oblastech Zabulón a Neftalí,

Nazaret bylo bydliště Jeho rodiny. Což pro proroka nikdy není ideální místo pro službu. Doma není nikdo prorokem platí univerzálně.
Vše, co Ježíš dělal, nějakým způsobem zapadalo do Božích věčných plánů. Zvažme, jak probíhalo rozdělování zaslíbené země a jak prorokoval Prorok Izajáš – vše do sebe zapadlo, když se Ježíš rozhodl přesunout do Kafarnaum.

14 aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: 15‚Země Zabulón a země Neftalí, cestou u moře, za Jordánem — Galilea pohanů 16 lid sedící v temnotě uviděl veliké světlo, těm, kteří seděli v krajině a stínu smrti, vzešlo světlo.‘

Matouš tento verš nekompromisně propojuje s Ježíšových příchodem do Kafarnaum.
Izajášova charakteristika tohoto kmene není příliš lichotivá – zřejmě tam bydlelo dosti pohanů a i mezi Izraelci šlo duchovně o neprobuzené temné místo bez většího hladu po Hospodinu.
To se ale příchodem Mesiáše mělo změnit.
Temnota se proměňuje ve světlo – to je běžný obraz. Dezorientovaní zmatení a depresivní lidé (představuji si lidi uvězněné v temné jeskyni) najednou začnou chápat, orientovat se, uvidí východ. Vzejde jim naděje.

17 Od té chvíle začal Ježíš hlásat a říkat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Nebes.“

Jde o přesně stejnou zvěst, jakou přinášel i jeho předchůdce Jan o kapitolu dříve. Ježíš navazuje na stejném místě.
Jan lidi připravoval na Ježíšův příchod, ten nyní nastal. Jan upozorňoval, že „zápis“ do Božího království brzy začne, Ježíš zápis zahájil. Jan na dveře upozorňoval, Ježíš dveře otevřel.
Od této chvíle platilo, že kdo uvěří v Kristovo Božství, do Božího království vstoupí.

18 Když se procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak do moře vrhají kruhovou síť; byli totiž rybáři.

ČSP: Galilejské moře (zvané též Tiberiadské – J 6,1 či Genezaretské) je jezero na horním toku Jordánu, od severu k jihu 21 km dlouhé, od západu k východu 12 km široké, hluboké až 48 m;
Ježíš se procházel: opravdu v tom smyslu slova, jak procházení nebo procházku chápeme my? Tedy ve svém „volném čase“, volným krokem, se zájmem pozorujíc okolí? Procházka je ideální pro odpočinek, přemýšlení, modlitbu.
Procházet se podél vody (a nemusí jít o moře – Galilejské jezero je přehlédnutelné, nejde o nedohlednou vodní plochu) je vždycky příjemné, mnozí by řekli, že je to „nabíjí pozitivní energií“. Šumění vln, příjemný vzduch ke vdechování, atd.
Bratři rybáři Ježíše něčím zaujali a/nebo byl veden Duchem svatým (když je uviděl, „rozsvítil“ se mu v nitru duchovní signál)

19 Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.

Zajímavá je poznámka ČSP, to mě nikdy nenapadlo: Je to Ježíš, kdo si povolává své učedníky. Žádný rabín nepovolal svého žáka z vlastního rozhodnutí; záleželo na žákovi, koho si zvolí za svého učitele.
Bůh povolává lidi, ne lidé se rozhodují následovat Boha. Kdyby na lidech bylo, nikdo by se následovat Boha nerozhodl. Naše hříšnost by to nedovolila. Bůh musí člověka oslovit a ještě mu „hrábnout“ do srdce, abychom variantu následování Boha vůbec mohli zvážit (Více viz v článku: Farao a svobodná vůle v sekci Biblické studie).
Jan byl posledním z řady Božích proroků a „fungovalo“ to u něj, jako u ostatních proroků, tedy tak, jak je zmíněno v poznámce: Byl na poušti, nějak žil a něco hlásal. Měl velkou řadu posluchačů a užší okruh učedníků¹⁸. Oni si nacházeli jeho, nikoliv on je.
Matouš pomíjí příhodu se zázračným rybolovem, která se kolem povolání těchto dvou rybářů udála. Vypadá to, jako by Ježíšovo povolání přišlo jako blesk z čistého nebe.
Ježíš nabízí ne změnu profese (tou zůstává pořád rybařina), ale změnu „cílové skupiny“. Nyní se nebudete zaměřovat na ryby, ale na lidi.
Řečené působí, jako by principy práce měly zůstat nezměněné – vyvstává tedy otázka v čem se rybaření podobá hlásání Božího království? Které principy jsou přenositelné?
- Někde (ve vodě nebo ve světě) se vyskytuje množina jedinců (ryb nebo lidí). Cílem rybářů i evangelistů je z této množiny zachytit co největší část.
- Neexistují horní limity, rybáři i evangelisté usilují o co největší úlovky, nicméně je jasné, že stoprocentně úspěšní nebudou nikdy.
- Jde o práci, stojí to úsilí. Ryby neskáčou do lodi samy.
- Jde o odbornou práci, rybář i evangelista musí vědět, jak na to. Mít know how i vybavení, nástroje, případně loď
- Chytat je možno sítěmi i na udici, tedy skupinově i individuálně.
- Za rybami je třeba vyrazit k vodě, tedy do nám cizího prostředí

20 Oni hned opustili sítě a následovali ho.

V Matoušově podání jde o okamžitou reakci bez dalších otázek či komplikací. Z dalších evangelií víme, že se mezitím odehrál ještě např. zázračný rybolov.
To ale příliš neumenšuje obdivuhodnost jejich rozhodnutí? Radikální změna života se odehrála během krátké doby.

21 A když odtamtud poodešel, uviděl jiné dva bratry, Jakuba, syna Zebedeova, a jeho bratra Jana, jak v lodi se svým otcem Zebedeem spravují své sítě. I povolal je.

I tito bratři zřejmě byli svědky zázračného rybolovu.
Ježíš svůj „nábor“ začal mezi rybáři – je tato skupina něčím zvláštní? Zřejmě nešlo (pouze) o to, že se profesionálním rybářům budou lépe aplikovat principy rybolovu na evangelizaci.
Možná Ježíš chtěl lidi z praxe – „normální“ pracující, kteří vědí, o čem je život. Vědí, co znamená v noci nespat, snášet nepohodlí, vedro či chlad, zakusili úspěšný i neúspěšný lov.
Sám Ježíš měl ze své truhlářské dílny podobné zkušenosti pracujícího člověka.
Byli současně pracujícími i podnikateli – věděli, co znamená příkazy dostávat i příkazy dávat. Obojí je zkušenost k nezaplacení
Jako podnikatelé nesli zodpovědnost za svá rozhodnutí i za své zaměstnance.
Někdy je užitečné, pokud se např. do parlamentu dostane člověk, který má za sebou nějakou životní praxi. (To ale neznamená, že kariérní politici musejí být špatní – oproti lidem z praxe zase mohou lépe znát „umění politiky). Podobně to může někdy platit pro kazatele.

22 Oni ihned opustili loď i svého otce a následovali ho.

I zde šlo o zdánlivě hladký proces. Opustit otce i loď přitom znamená opustit rodinu i ekonomickou jistotu, což značí naprostou změnu života. Jde o jedna z nejtěžších rozhodnutí.
Na druhé straně je dobré si uvědomit, že žádné jistoty ve světě ve skutečnosti neexistují. Opravdovou jistotu tento svět nabídnout neumí. Tu dokáže nabídnou pouze Bůh.
Jinak řečeno: Nejistota s Ježíšem je tisíckrát jistější, než jistota mezi svými v rodinné firmě.
Je ale třeba přiznat, že život s Ježíšem je většinou značně dobrodružnější, než setrvání ve statu quo. To, co učedníky s Ježíšem čekalo po zbytek života, byla jedna velká „jízda“.
Podobně zajímavý život čekal i Abraháma a zažije ho každý, kdo na Boží povolání zareaguje a vyrazí. Bůh v každém případě takováto rozhodnutí velmi oceňuje.
A nic z toho, co bylo opuštěno, není Bohem zapomenuto a bude kompenzováno (Mt 19:29: A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo ženu nebo děti nebo pole pro mé jméno, vezme stokrát víc a získá věčný život.).

23 Procházel celou Galilejí, učil v jejich synagogách, hlásal ⁽evangelium království⁾ a uzdravoval každou nemoc a každou slabost v lidu.

[místo, kde se židé za pověřeného vedení setkávali k modlitbě a čtení z Písma, ale také místo soudu
n.: evangelium (tj. dobrou / radostnou zprávu) o království
ř. malakia na rozdíl od nosos (nemoc) znamená spíše ochablost nemocí způsobenou;
Takže toto bylo první zkušeností nově povolaných učedníků:
- procházeli s Ježíšem Galileu: cestovali, přesouvali se z místa na místo. Nocovali tu i onde. Jak určoval Ježíš itinerář? Zřejmě spíše „nahodile“, reagoval na zájem v jednotlivých místech, na druhé straně se snažil oblast svou přítomností „pokrýt“¹⁹
- učil v synagogách: vedoucí synagog byli poměrně „volnomyšlenkářští“ a odvážní – neváhali pustit za kazatelnu potulného kazatele. V synagoze se učilo pouze v sobotu? Nebo se tam lidé na hosta přišli podívat i přes týden?
- hlásal ⁽evangelium království⁾: toto bylo jádrem jeho zvěsti. Mám pro vás dobrou zprávu, zápis do Božího království byl již zahájen. Kdo má zájem, může si skrze mne podat přihlášku.
- uzdravoval každou nemoc a každou slabost v lidu: bylo to součástí Ježíšovy služby. Jednak šlo o nadpřirozené potvrzení Jeho slov, jednak Ježíšovi bylo nemocných přirozeně líto.
Jaký je rozdíl mezi nosos a malakia není zřejmě úplně jisté. Z medicínského hlediska je nosos něco jako diagnostická jednotka, u malakia může jít spíše o příznaky nemocí.

4 Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. Přinesli k němu všechny nemocné, kteří byli sužováni rozličnými nemocemi a trápeními, démonizované, náměsíčné i ochrnuté a on je uzdravil.

ř. hé akoé („to slyšení“); n.: zvěst
ř.: mající se zle;
Pověst se roznesla – takové věci se roznesou rychle. Lidé touží po nadpřirozenu.
Je uvedeno široké spektrum všech možných obtíží a chorob nejrůznějšího původu (etiologie) – nemoci jsou nejrůznější, pod pojem trápení se vejde úplně vše, démonizace je kapitola sama pro sebe, ochrnutí může být po úrazech, mozkových příhodách, aj., aj. Tobě to ale bylo jedno – uzdravil jsi všechno.

25 Šly za ním veliké zástupy z Galileje, Dekapole, Jeruzaléma, Judska i Zajordání.

Byl v Galileji, ale lidé si ho našli. Toto zřejmě bylo zlomové období, kdy se Ježíšova překlopila do služby velkého rozsahu.

jak Josef zemřel? Nějakou nemocí? Nebyl Ježíš „v pokušení“ ho uzdravit? Spíše zemřel náhle? Josef zplodil s Marií ještě Jakuba, Josefa, Šimona a Judu a několik sester, musel tedy žít řadu let. Zemřel tedy řekněme kolem Ježíšových patnácti až dvaceti let, kdy už Ježíš uměl řemeslo a byl schopen se o rodinu postarat? Ježíš jistě měl vzdělání – uměl číst a psát, znal Písma. Na druhé straně se měl, co ohánět. ↩︎
možná mu to rozmlouvali? Nerozuměli mu? Chápali, že jejich bratr je trochu odlišný, možná podivínský? Viděli jeho zaujetí Božími věcmi? Jeho intenzivní a „osobní“ zájem o Písmo? Měli doma „pohodu“, smáli se společně? V seriálu Chosen je Josef vyobrazen jako sympatický mladík s dredy – je dost možné, že takový opravdu byl? ↩︎
muslimové se o ramádánu postí 29 až 30 dní. v noci ale jedí ↩︎
Mojžíšův půst byl, na rozdíl od Ježíšova, nadpřirozený – jednak během něj ani nepil, což přirozeně nelze přežít, jednak se vrátil „v dobré formě“, nikoliv jako troska ↩︎
aspoň jsem to četl ve svědectví někoho, kdo byl v koncentračním táboře ↩︎
např. prostřednictvím „lotra“ na levici: Jsi-li Syn Boží, zachraň sebe i nás ↩︎
že činění Boží vůle je pro Ježíše naplňující a důležitější, než utišení hladu Ježíš jasně formuloval i po rozhovoru se samařskou ženou: Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal jeho dílo. ↩︎
L 11,29 ↩︎
Lk 16,31 ↩︎
4M 11,31nn ↩︎
ne tedy nějaká „protekce“ – bylo by pro Něho samozřejmě lepší se rychle zabít pádem z výšky, než zemřít na kříži. Tohle fatálně nepochopil Karel Čapek v Apokryfech ↩︎
Nabukadnezar, zřejmě nejmocnější panovník všech dob byl byl proti ní ničím. ↩︎
ve filmu Thermopyly 300 je pěkně vizuálně ukázáno uplácení zrádce Ephialta perským králem Xerxem. Mohl mu skoro jako ďábel nabídnout prakticky cokoliv. Zrada mu ale štěstí nepřinesla. ↩︎
ve skutečnosti je v životní úrovni většiny obyvatel Západu téměř na hranici „dokonalosti“: základní životní tělesné potřeby jsou domov, teplo, jídlo, spánek, odpočinek, občasná radost, a ještě něco málo navíc. Většina lidí bydlí, spí, jí, odpočívá tak, že velké zlepšení již není možné (znovu – jestli spím v posteli za dva tisíce nebo za sto tisíc o kvalitě spánku mnoho nevypovídá, jestli piju víno za tři stav nebo deset tisíc velký rozdíl není. Jestli spím „jen s manželkou“ nebo mám desítky partnerů o „kvalitě“ sexu také ne. Jestli strávím léto u na „Macháči“ nebo v Karibiku velký rozdíl není, atd., atp. ↩︎
to, že někdo dokáže třeba v sedmdesáti kvůli mladší ženě opustit manželku je záhadou. Ukazuje to, že pokušení a naše životy vůbec nejsou otázkou racionálního rozhodování. Vždyť i kdybychom pominuli otázku věčného života, smysl to nedává. Kolik souloží ještě může sedmdesátník do konce života absolvovat? Desítky či při troše štěstí nižší stovky? Je racionální toto vyměnit za ztrátu kreditu, pohodlí, peněz a nevím čeho všeho ještě? ↩︎
nazývám tento stav „syndromem pátečního večera“ – člověk je unavený z práce a jeho odolnost vůči pokušení klesá ↩︎
musel tedy o této zkoušce učedníkům někdy vyprávět ↩︎
I to, že lidé poslouchali a následovali Jana, bylo důsledkem činnosti Ducha Svatého v jejich srdcích. ↩︎
Vedoucí misijní organizace Servants of the Lord Ministries Keith Jenkins vyjíždí pravidelně na výjezdy po celém světě. Jeho itineráře mě vždy fascinovaly – jsou naplánovány na minuty včetně nočních přesunů a návštěv dvou i více sborů za den. A to včetně ne zcela civilizovaných oblastí. ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz