Matouš – kapitola 1

Tři zajímavosti na úvod:

Matouš používá nejméně 58 citací ze SZ
60% textu jsou citace Ježíše
42% informací není obsaženo v ostatních evangeliích

1 Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.

• ř.: kniha původu; Biblos geneseós. V LXX se toto spojení vyskytuje pouze v Gn 2,4 a Gn 5,1.
• Mt 1,1 může být nadpisem celého evangelia, nikoli jen 2. až 17. verše. Někteří vykladači dokonce vidí v tomto spojení narážku na první knihu Bible, která se v ř. znění jmenuje Genesis; pak by se tu jednalo o „Knihu (nového) stvoření v Ježíši Kristu“
• proč byl pro Matouše Ježíšův rodokmen důležitý či zajímavý? Jednak Matouš své evangelium psal pro Židy a pro ty jsou otázky rodinného původu důležité. Ježíš byl Židem „jako poleno“ a to po otci i po matce. Bůh svůj plán spásy realizuje vždy skrze menšinu a v tomto případě skrze židovský národ
• Jednak ale toto zasazení do historického kontextu ukazuje mimořádnost křesťanství ve smyslu jeho historičnosti. Křesťanství stojí a padá s historickými událostmi týkajícími se Ježíše. Pokud se tyto události (včetně smrti a vzkříšení) neudály, je křesťanství pouhou snůškou nesmyslů
• zdůrazňoval to i S.C. Lewis: Křesťanství má buď význam absolutní nebo žádný. Pokud Ježíš nebyl Božím Synem, nemohl být než bláznem nehodným jakéhokoliv zájmu, natož následování

2 Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba, Jákob zplodil Judu a jeho bratry, 

• takže Matouš začíná od Abrahama a pokračuje přes Judu a Davida k Josefovi, Ježíšovu otci či pěstounovi
• Lukáš uvádí svůj rodokmen ve 3. kapitole a postupuje opačným směrem, tedy od přítomnosti (opět od Josefa) nazpět do minulosti a to přes Davida a Abrahama až k Adamovi

3 Juda zplodil Farese a Záru z Támary, Fares zplodil Chesróma, Chesróm zplodil Arama. 

• rozbor rodokmenů je celá věda s mnoha aspekty
• zde se zastavím jen u věcí, které mi přijdou zajímavé, především, kdo všechno se do Spasitelova rodokmenu „vedral“
• praotcové Abraham, Izák a Jákob jsou tam tak nějak „automaticky“ potvrzujíce Ježíšův původ z vyvoleného národa. Víme, že praotcové nebyli žádní „Mirkové Dušínové“, měli charakterové vady a za sebou řadu selhání. Jejich hlavním společným atributem bylo, že stáli o to, aby si je Hospodin použil pro své plány
• to je obecně platný princip pro všechny lidi všech dob – Bůh nehledá lidi dokonalé, ale ty, kteří touží být Bohem použiti. S charakterovými nedostatky Nejvyšší dokáže pracovat, ale s lhostejnosti si neporadí ani On
• nyní se už dostáváme k Judovi, jednomu z bratrů, který měl účast na prodání Josefa do egyptského otroctví. Dále víme, že se vyspal se svou snachou převlečenou za prostitutku. Poměrně podivná kvalifikace pro Spasitelův rodokmen.
• v rodokmenu je i Támar, která si ti touto „fintou“ vynutila potomky. Zdá se, že Bohu tyto „úlety“ nevadí, pravděpodobně dokonce oceňuje lidi, kteří se do Božího plánu „vlamují“ násilím
• Mt 11,12 Ode dnů Jana Křtitele až dosud je království Nebes vystaveno tlaku a ti, kdo se do něho tlačí, je uchvacují. Támar je typickým příkladem člověka, který se do Božího plánu „vtlačil“

4 Aram zplodil Amínadaba, Amínadab zplodil Naasona, Naason zplodil Salmóna, 5 Salmón zplodil Bóaza z Rachaby, Bóaz zplodil Obéda z Rút, Obéd zplodil Isaje,

• dostáváme se k dalším „šokujícím“ jménům
• Rachab byla nevěstka z města Jericha. Není vůbec Židovkou. Její „kvalifikace“ spočívala v tom, že správně rozklíčovala, že Izraelci jsou Božím národem a pokusila se na to konto zachránit si život. Po dobytí Jericha se k Izraelcům připojila, vdala se a měla syna Boáza
• Rút je další pohankou v rodokmenu: je Moábka a přijetí mezi Židy si „vysloužila“ dojemnou loajalitou ke své tchýni
• stala se posléze babičkou krále Davida
• opět vidíme, že touha srdce je více, než všechny hendikepy. Když Nejvyšší vidí touhu srdce, připraví i okolnosti, aby se člověk do Jeho plánů mohl zapojit

6 Isaj zplodil Davida krále. Král David zplodil Šalomouna z ženy Uriášovy,

• dostáváme se již ke králi Davidovi
• možná nečekané opět může být, že rodokmen pokračuje přes Šalomouna, který byl „plodem“ nevěry a úkladné vraždy. Uriášova manželka byla „sprostá nevěrnice“, která se s Davidem „spustila“ ve chvíli, kdy měla manžela na frontě.

7 Šalomoun zplodil Roboáma, Roboám zplodil Abiu, Abia zplodil Asafa, 8 Asaf zplodil Jóšafata, Jóšafat zplodil Jórama, Jóram zplodil Uziáše, 9 Uziáš zplodil Jótama, Jótam zplodil Achaza, Achaz zplodil Ezechiáše, Ezechiáš zplodil Manasese, Manases zplodil ⁽Amose, Amos⁾ zplodil Joziáše,

• Šalomoun, jak víme, byl sexuálně „odbržděný“, nakonec od Boha odpadl a vlastní děti se mu nevyvedly
• následuje sekvence králů, lepších i horších

11 Joziáš zplodil Jechoniáše a jeho bratry za babylonského zajetí.

• ř.: přestěhování; [odvádění Židů do zajetí začalo v r. 605 př. Kr. a bylo dokončeno r. 587]
• ani exil nezabránil Bohu v pokračování Jeho plánu

12 Po babylonském zajetí Jechoniáš zplodil Salathiela, Salathiel zplodil Zorobabela, 

• Zerubábel, jak víme, měl klíčovou roli při návratu z exilu a znovuvybudování chrámu
• v zajetí žily čtyři generace

13 Zorobabel zplodil Abiuda, Abiud zplodil Eljakima, Eljakim zplodil Azóra. 14 Azór zplodil Sádoka, Sádok zplodil Achima, Achim zplodil Eliuda, 15 Eliud zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Mattana, Mattan zplodil Jákoba. 15 Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš řečený Kristus

• Christos je překlad h. Mášíach (= Pomazaný), odtud č. Mesiáš; volíme tento přepis, kde chceme zachytit židovské pozadí.
• fascinující je neuvěřitelné množství okolností, které vstupovaly u každého jednotlivce do hry – historické, rodinné, charakterové, genetické. Přesto si Nejvyšší dokázal všechno „pohlídat“

17 Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo tedy čtrnáct, od Davida po babylonské zajetí čtrnáct a od babylonského zajetí do Krista čtrnáct.

• ř.: + pokolení; [použití čísla ukazuje na dvě charakteristiky Mt – oblibu užívání čísel a zájem o systematické uspořádání] 
• od Abrahama po Krista tedy 3×14=42 pokolení. Jde o období asi dvou tisíc let, jedna generace tedy vychází na necelých padesát let, což je i na tehdejší poměry dlouhých životů hodně. Je tedy dost možné, že některé generace byly přeskočeny
• navíc rodokmen v Lk je poněkud odlišný

18 S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi. Dříve než se sešli, zjistilo se, ⁽že je těhotná⁾ z Ducha Svatého. 

• n~: vzali 
• ř.: v břiše majíc 
• jejich životy šly svou cestou – Marie byla již zasnoubená. Nebylo by jednodušší, kdyby byla svobodná? Jistě bylo, Josefovi by to ušetřilo řadu dilemat, ale neměl by se o ni, kdo postarat.
• bylo to těžké a komplikované hned od začátku
• Ježíšův život byl „jedna velká krize“ již od samého počátku
• lidé jsou při setkání s Ježíšem staveni do limitních situací – mají možnost, aby se projevilo to nejlepší i nejhorší z nich
• v každém případě šlo o strašný malér

19 Její muž Josef byl ⁽spravedlivý, ale nechtěl ji vystavit hanbě; rozhodl se propustit ji tajně.

• [ačkoliv snoubenci žili bez pohlavního styku, závazek byl tak pevný, že již byli nazýváni muž a žena (vv. 20.24; a zasnoubení se rušilo rozvodem] 
• n.: spravedlivý a nechtěl – obojí překlad je pěkný. Buď jeho milosrdenství šlo jaksi mimo jeho spravedlnosti. Jako spravedlivý musel s nevěrnou snoubenkou „udělat pořádek“, přesto se rozhodl jednat nadstandardně milosrdně
• nebo se jeho spravedlnost projevila milosrdenstvím

20 Když to rozvážil, hle, Pánův anděl se mu ukázal ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou ženu; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého.

• muselo to být těžké rozvažování. Žádná chladná logická úvaha. Děsná frustrace, naštvání mísící se zbytky citů k Marii. Jeho laskavý charakter mu ale nedovolil ji skandalizovat, ani jí to „dát vyžrat“.
• jak to vlastně Josef chtěl udělat? Co znamená tajně propustit? Zřejmě říci všem, že se dohodli zasnoubení zrušit, s tím, že Marie by někam odjela tajně porodit. Ono to bylo skoro na trest smrti (Támar měla být upálena), i když pravděpodobně v té době, už se tak striktně neaplikoval
• to, že k Josefovi Bůh promluvil, je uklidňující. Kdyby Bůh nechal vše na Mariině svědectví, bylo by uvěřit nad lidské síly. Uvažme, že tato událost je v dějinách naprosto unikátní. Kromě Mariina případu se nikdy nestalo, že by žena otěhotněla bez pohlavního styku
• pěkně to vyjadřuje vtip: Gynekolog sdělí ženě, že je těhotná. Ona se diví: Ale já jsem s nikým nic neměla. Lékař jde k oknu a vyhlíží ven. Žena se ptá, co to dělá, a lékař odpovídá: Když se tohle stalo naposled, vyšla na nebi hvězda
• na druhé straně to, že anděl promluvil k Josefovi „pouze“ ve snu, mi přijde znepokojující. Sny jsou, alespoň, podle mých zkušeností, příliš neurčité, zmatené či nejasné na to, aby na nich člověk mohl stavět závažná životní rozhodnutí
• samozřejmě není sen jako sen a Josefův zážitek zřejmě byl silný a přesvědčivý, i tak bych ale „uvítal“, kdyby anděl k Josefovi promluvil (stejně jako k Marii nebo Zachariášovi) napřímo
• zjevně se mu ale dostalo toho ujištění, které potřeboval. Bůh nepoužívá „bagr tam, kde stačí lopata“
• pravděpodobně se andělovo sdělení doplnilo s Josefovým vnitřním přesvědčením, že nevěry se přece Marie dopustit nemohla. Nesedělo mu to k ní, taková nebyla.
• Matouš celou záležitost „odbývá“ několika větami, ale to, co se kolem Mariina těhotenství muselo dít, muselo být dramatické. Marii vynechaly měsíčky, pár měsíců počkala, pak jí začalo být špatně, začalo růst břicho. Pak už to někomu musela říci – matce? Pak to začaly řešit mezi sebou rodiny. Josef byl otřesen. Marie se navíc chovala divně – lidé si nutně museli myslet, že se ze své nevěry zbláznila. Atd., atp.

21 Porodí syna a ⁽dáš mu jméno⁾ Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“

• ř.: zavoláš (/ nazveš) jeho jm.
• H. jméno Jehóšua (ř. Iésús) se odvozuje od kořene j-š-‘ = „vysvobodit“
• ř.: jejich 
• bude to kluk
• a mám už pro něho jméno
• Josef se samozřejmě, stejně jako Marie, mohl „cuknout“ a odmítnout v tomto dramatu účinkovat
• tohle přece „obyčejný člověk nemá zapotřebí“, aby se „namočil“ do takových divných a přitom světodějných událostí. Mohl si žít obyčejný život s obyčejnou holkou a najednou takové komplikace
• jde o univerzální pravidlo. Účast na Božím plánu spásy vždy přináší do života komplikace. Tuto účast lze odmítnout, ale znamená to promarněnou šanci a životní prohru
• je vhodné si připomenout, že když si Hospodin „vyhledával“ vhodnou matku pro svého syna, jistě zohledňoval i jejího budoucího partnera. Když už má mého syna vychovávat náhradní otec, ať je co nejlepší. Josef zkrátka musel být fajn
• výběr není lehký: znám mnoho mnoho rodin, kam bych své dítě do výchovy nedal, a jen málo, kam ano

22 To všechno se událo, aby se naplnilo, co bylo řečeno od Pána skrze proroka: 

• [14× Mt mluví o naplnění StS – 2:15. 2:17, 2:23; 4:14; 5:17; 8:17; 12:17;  13:14. 13:35; 21:4;  26:54. 26:56;  27:9];
• Nezaujatým pohledem je více než zajímavé, kolik SZ proroctví se naplnilo v Ježíšově životě. Zajímavé také je, že Židé to tak nevidí. Jak uvidíme dále, jejich naplnění je očividné pro ty, kdo ty, kdo tuto možnost předem nevylučují, ale nepřesvědčí ty, kdo ji jako možnost připustit nechtějí.

23 Hle, ta panna otěhotní a porodí syna a dají mu jméno Immanuel‘, což v překladu znamená: ‚Bůh s námi.‘

• [první z min. 47 citací StS v Mt]; 
• Jde o citaci z Iz 7,14: Proto vám Panovník dá znamení sám: Hle, dívka otěhotní, porodí syna a dá mu jméno Immanuel.
• Jméno Ježíš ale znamená Hospodin zachraňuje, což je částečně odlišné, částečně podobné – obojí vyjadřuje, že Bůh něco dělá pro lidi.
• Kdyby bylo ve SZ napsáno, jak se má Mesiáš jmenovat, napřímo – bylo by pro Mesiáše obtížné se k tomuto jménu dostat: buď by si ho dával kde kdo nebo naopak by se nikdo neodvážil toto jménu svému synovi dát.
• Je třeba uznat, že Immanuel a Ježíš spolu mají společného tak „akorát“.. Rozhodně tedy neudělá chybu ten, kdo jméno Ježíš jako naplnění předpovědi z Iz 7 pochopí. Na druhé straně je třeba uznat, že určitá míra nejistoty zůstává a že ti, kdo trvají na tom, že Mesiáš se musí jmenovat přímo Immanuel, své argumenty mají.

24 Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu nařídil Pánův anděl, a přijal svou ženu. 

• ř.: povstal; 
• Sen musel být dostatečně přesvědčivý, aby Josefa vedl k okamžité reakci.
• Co konkrétně učinil? Šel za Marií a řekl jí, co se mu stalo. Uklidnil ji, že už jí věří a že by si ji tedy za ženu vzal. Ona jistě ráda souhlasila.
• Josef musel být opravdu dobrý chlap, navíc se tím značné zmírnila Mariina životní nejistota.
• Co by si Marie vlastně počala, kdyby se Josef odmítl do Božího scénáře zapojit? Ježíš by vyrůstal jako nemanželský syn, což by jistě bylo velmi velmi obtížné (nesrovnatelně obtížnější, než dnes)
• takto urychleně proběhla svatba a Ježíš se narodil pouze poněkud předčasně, např. šest měsíců po svatbě.

25 Ale nepoznal ji, dokud neporodila svého prvorozeného syna. A dal mu jméno Ježíš.

• ř.: nepoznával, tzn. nežil s ní jako muž; 
• Jasná explicitní informace, že po porodu (a šestinedělí) spolu Josef s Marií spát začali (Ježíš měl ostatně ještě řadu sourozenců – Mt 13,55 Není to ten syn tesařův? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?  45 A nejsou všechny jeho sestry u nás?
• ŘK komentáře, které se snaží dokázat, že „dokud“ neznamená „dokud“, ale „vůbec nikdy“, jsou (eufemisticky řečeno) argumentačně slabé. Podobně jako argumentace, že bratr ve skutečnosti znamená bratranec. A představa manželů, kteří spolu žijí, ale nespí spolu, je zvrácená.
• Zajímavé (ale nedůležité) by bylo vědět, zda Josefovi byla tato přechodná abstinence (do porodu) doporučena andělem nebo zda situaci takto vyhodnotil sám. V každém případě šlo o dobrého muže.