Matouš – kapitola 11

1 A stalo se, když Ježíš dokončil příkazy svým dvanácti učedníkům, že odtamtud odešel, aby učil a kázal v jejich městech.

• Celá desátá kapitola byly tedy příkazy Dvanácti před jejich odchodem. Je otázka, jestli se hned vydali ne cesty nebo jestli s ním ještě nějakou dobu pokračovali.
• Ježíš pokračoval ve své obvyklé činnosti: učení a kázání.
• V jejich městech myslí se zřejmě v židovských městech.

2 Jan uslyšel ve vězení o Kristových činech, poslal ⁽vzkaz po svých učednících⁾

• var.: Ježíšových;
• var.: dva ze svých učedníků; ř.: poslav skrze své učedníky;
• Jan seděl ve vězení. Věznění je specifickou situací, nesmírně náročnou na psychiku. Izolace, nedostatek informací, fyzické nepohodlí, nejistá budoucnost – to vše psychiku výrazně negativně ovlivňuje.
• Jan zřejmě měl možnost návštěv nebo přinejmenším psaní dopisů – jinak by učedníky zaúkolovat nemohl. Víme, že krutý autokrat Herodes na Jana částečně „držel“ (což mu ale později nezabránilo ho nechat kvůli rozmaru své nevlastní dcery nechat popravit), možná měl proto vězení poměrně volné (víme navíc, že Jan byl asketa zvyklý na leccos).

3 ⁽a otázal se ho:⁾ „Ty jsi ⁽Ten, který má přijít⁾, nebo máme očekávat jiného?“ 

• ř. ho erchomenos;
• Nesmírně zajímavá otázka. Jan mluví o někom významném přicházejícím, jistě o Mesiáši.
• Jan věděl, že je tím, kdo někomu připravuje cestu. Pravděpodobně se po celou dobu své služby domníval, že pro svého bratrance Ježíše. Nyní však jistotu ztrácí.
• Mohlo to způsobit jeho uvěznění? Mohl si myslet, že kdyby Ježíš opravdu byl Mesiášem, jeho uvěznění by zabránil? Nebo o Ježíši již dlouho nic neslyšel?
• Pravděpodobně se k němu informace o Ježíšových zázracích nedostávaly v plném rozsahu a to jej nahlodalo? Měl pocit, že se dlouho nic neděje, že Ježíš nepostupuje dostatečně radikálně?
• Začal pochybovat, jestli není v dohledu někdo další, „výraznější“ než jeho bratranec? Že by oni dva s Ježíšem byli pouze předchůdci někoho dalšího většího?

4 Ježíš jim odpověděl: „Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: 5 Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají a chudým se zvěstuje evangelium.

• ř. euangelizesthai – ‚evangelizovat / zvěstovat evangelium (dobré poselství)‘;
• Ježíš neargumentoval slovně ve smyslu, že by Janovi vysvětlil, proč opravdu je Mesiášem.
• Nechal za sebe mluvit skutky – připomenul pět nejvýznamnějších zázraků, které učinil:
  • uzdravení slepých
  • chromých
  • malomocných
  • hluchých
  • vzkříšení mrtvých
• Každý z nich je zázrakem mesiášským, tedy bylo všeobecně očekáváno, že Mesiáš tyto zázraky vykoná.
• Všechny tyto zázraky jsou „organické“ – je tedy naprosto vyloučeno, aby je udělal někdo, kdo nedisponuje Boží mocí. Tyto věci nedokáže nikdo jiný, než sám Bůh. Menší zázraky lze různě „padělat“, něco dokáže svou mocí i ďábel a jeho lidští služebníci. Těchto pět věcí ale nikoliv.
• Ježíš nečekaně přidává ještě šestou věc: chudým se zvěstuje evangelium. Co to znamená? Evangelium je dobrá zpráva – o jakou dobrou zprávu se jedná? A proč zrovna chudým?
• Ježíš tuto skutečnost považuje za stejně důležitou jako to, že někoho vzkřísil z mrtvých. A za stejně důležitou z hlediska rozpoznání jeho mesiášství.
• Jako evangelium většinou chápeme dobrou zvěst o smrti a vzkříšení Krista. Měl Ježíš na mysli toto? Spíše ne – vždyť v tu dobu ještě žil a běžně o své budoucí smrti a vzkříšení nehovořil. Jeho ústředním tématem zvěstování bylo Boží království.
• Pravděpodobně tedy Ježíš hovoří o skutečnosti, že již začal, byl otevřen „zápis“ do Božího království. A že vstup je otevřen všem bez ohledu na majetkové poměry či cokoliv jiného.
• To považuje za takovou „bombu“, že když se tohle Jan dozví, přesvědčí ho to o Ježíšově mesiášství stejně dobře jako, uzdravení slepého či hluchého.

6 Blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.

• O kom mluví? O Janovi? Zřejmě i pro Jana bylo ve chvíli duševní krize obtížné věřit, že jeho „obyčejný“ bratranec opravdu je oním očekávaným Mesiášem.
• Tento problém měla většina lidí – když viděli Ježíše, jeho obyčejnost a neokázalost, pohoršili se: Tohle že má být ten očekávaný Kristus? A odmítli jej.
• Ježíš říká, že ti, kdo to „zvládnou“ a nepohorší se, kdo jej tedy jako Krista přijmou, ti na tom jsou dobře. Bude jím dobře (blaho-) a jejich víra bude oceněna (budou –slavení).
• Ježíš toto vzkazuje samotnému Janovi: Ani ty se Jane nedej zmást a rozhodit a nepohorši se nade mnou. Zároveň to ale adresuje všem přítomným i nám přes propast věků: Blahoslavení jsou všichni, kdo v nenápadném Ježíši rozpoznají Božího Syna a rozhodnou se Jej následovat.

7 Zatímco odcházeli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: „Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu  zmítanou větrem?

• ČSP Možná narážka na Heroda Antipu. Mince, jež dal razit při založení Tiberiady, zobrazují stéblo rákosu.
• Ježíš se „rozpovídal“ o Janu Křtiteli. Mluví ke všem přítomným (a bylo jich hodně).
• Mnoho z nich Jana zjevně znalo a mnoho z nich ho již předtím v pustině navštívilo (a možná se dalo i pokřtít).
• Ježíš jim klade řečnickou otázku: Proč jste se za Janem vypravili? Co jste očekávali, že uvidíte?
• Třtina  zmítaná větrem je bezesporu obrazem něčeho nestabilního, nepevného a ovlivnitelného. Třtina je rákos nebo tráva – tedy rostliny, které se větru nevzpírají, ale naklánějí se podle toho, jak fouká.
• Ježíš říká, že Jan takovým nebyl, nebyl slabochem ani oportunistou – byl silnou stabilní osobností s pevnými názory. Z toho, co si myslí nebo dělá okolí, si hlav nedělal. Nepřizpůsoboval se, stál si na svém. Věděl, jaký je jeho úkol (připravit cestu pro Mesiáše) a za tím tvrdě šel.
• Takovým byl můj bratranec – a pokud jste očekávali něco jiného, mýlili jste se.

8 Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Hle, ti, kdo nosí jemné šaty, jsou v ⁽královských palácích⁾

• Jan nebyl ani „nóbl“ člověkem. Podle oblečení byste jeho význam nerozpoznali.
• Pokud hledáte někoho významného na první pohled, jste u Jana na špatné adrese – takové lidi musíte hledat jinde.

9 Ale co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka. 

• Již víme, proč lidé Jana vyhledávali, resp. v čem mohli mít špatná očekávání: Pokud hledali někoho labilního nebo na první pohled významného, byli na špatné adrese.
• Někteří ale za Janem šli, protože si mysleli, že je prorokem. A měli pravdu, říká Ježíš.
• Ale nejen to. Více než to. Jan nebyl „obyčejným“ prorokem. Jeho význam byl větší. Čím tedy byl?

10 To je ten, o němž je napsáno: ‚Hle, já posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou.‘

• Jde o citáty z 2M 23,20: „Hle, posílám před tebou anděla, aby tě chránil na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil.“
• a Mal 3:1: „Hle, posílám svého posla, aby připravil cestu přede mnou; a náhle přijde do svého chrámu Panovník, kterého hledáte, a posel smlouvy, po kterém toužíte. Hle, přichází, praví Hospodin zástupů.“
• Ježíš cituje asi spíše Malachiáše. Oba odkazy se ale jeví relevantní, když nyní víme, na koho se vztahují. Kdyby mi to ale Ježíš neřekl, nenapadlo by mě, že se mluví o Janu Křtiteli.
• Klíčová informace je, že Mesiáš měl před sebou „předvoj“ – někoho, kdo mu připravoval cestu. Mesiáš nepřišel do zcela „panenského terénu“. Janova příprava Ježíšovy cesty (Jeho příchodu) spočívala v několika věcech:
  • Upozorňoval lidi, že se blíží něco velkého. Že Mesiáš je blízko.
  • Upozorňoval, že je třeba se na Jeho příchod připravit.
  • A to tím způsobem, že člověk přizná před Bohem svou hříšnost.
  • To se dělalo symbolicky ponořením do Jordánu.

11 Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel; avšak ten nejmenší v království Nebes je větší než on. 

• Velmi zajímavá a nečekaná informace: Jan byl nejvýznamnější (největším) člověkem, který kdy žil na této planetě. Ze ženy se narodili všichni lidé bez výjimky, takže takto definovaná množina asi musí hovořit o všech lidech.
• Slovo povstal ukazuje k poslání. Člověk povstává, aby zaujal nějakou pozici neboněco významného udělal. Jan byl největším ze všech lidí, kteří kdy na planetě o něco usilovali, měli nějaký úkol.
• To je celkem jasné, kdo ale jsou ti z království Nebes?
• Křesťané? Mohlo by být: křesťané jsou občany Božího království – a to již nyní, kdy je ještě ve skrytosti, natož pak později, až bude veřejně zjeveno.
• Význam by potom byl: Jan byl největší ze všech lidí, kteří žili do Kristova příchodu, největším ze starozákonních proroků a všech významných věřících, kteří žili před Kristem. Kristus ale naprosto změnil všechny žebříčky – křesťanství je kvalitativně na zcela jiné úrovni. Kristus otevřel novou éru – a i ti „poslední“ křesťané svým významem všechny starozákonní věřící dalece přesahují.
• Je to trochu divné – vždyť starozákonní věřící se k Bohu také vztahovali vírou, byť určitým způsobem „na dluh“. Spoléhali na Krista „dopředu“. Jejich osudy byly někdy takové, že se nechce věřit, že by je každý „obyčejný křesťan“ svým „významem“ „přeskočil“.
• Nebo měl Ježíš na mysli anděly? Ve smyslu, že i ten nejobyčejnější anděl je mnohem „lepší“, než ten nejlepší člověk? Pravda to obecně asi je (andělé jsou proti nám biologickým bytostem svými schopnostmi úplně jinde), ale takhle to Ježíš asi nemyslel.
• V tom případě je ale skutečnost, že ten poslední křesťan je „významnější“ než nejvýznamnější ze starozákonních postav, šokující. Rozhodně to tak totiž nevnímáme.
• Otázkou tedy je, v jakém smyslu, tedy jaký druh velikosti má Ježíš na mysli: Jestli je myšlena velikost ve smyslu dějinného významu, je to opravdu nečekané.
• Snad by ale mohlo jít o pokoru ve smyslu: Do Nebeského království novosmluvní věřící vstupují skrze pokoru (spoléhají na Krista, ne na sebe) – jsou skrze svou pokoru těmi nejmenšími. A když člověk nespoléhá na sebe, ale na Syna, nastupuje Syn na jeho místo – Bůh na takového člověka pohlíží jako na Krista. A Kristus je mnohem větší, než kterýkoliv člověk.
• Nicméně to je asi překombinované. První význam bývá nejsprávnější – tedy Ježíš má na mysli, že Nová smlouva nepředstavitelně přesahuje tu starou.

12 Ode dnů Jana Křtitele až dosud ⁽je království Nebes vystaveno tlaku a ti, kdo se do něho tlačí,⁾ je uchvacují. 

• n.: království Nebes trpí násilí (n.: se mocně prosazuje) a násilníci;
• Další obtížný verš. Ježíšovo uvažování bylo od našeho opravdu odlišné. Jeho vhled do duchovního světa způsoboval, že nám sděluje informace, které jen těžko chápeme.
• Překlad, že Boží království se mocně prosazuje, by sice dával smysl, ale v kontextu druhé půlky věty asi je lepší překlad o vystavení tlaku.
• Jan Křtitel tedy zavedl něco nového, od jeho života se něco změnilo, něco se děje jinak.
• A tato nová věc trvá až dosud – buď do Ježíšovy doby nebo možná až do současnosti. Co nového tedy Jan přinesl?
• Království Nebes vystaveno tlaku a ti, kdo se do něho tlačí,⁾ je uchvacují
• Jsou použita slova:
  • βιάζομαι  [biazomaj] Strong: G971 1. (med.) uplatňovat násilí, násilně vnikat 2. (pas.) být předmětem násilí, zakoušet násilí [2]. Druhý výskyt je v Lk 16,16  Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje Boží království a každý je do něho naléhavě zván.
  • βιαστής, οῦ, ὁ  [biastés] Strong: G973 násilník (*Mt 11:12) [1]
• Jako nejpravděpodobnější se opravdu jeví smysl věty, který je v překladu: Od chvíle, kdy Jan Křtitel oznámil, že „zápis“ do Království nebes je otevřen, je Nebeské království je pod náporem: Je bráno útokem, lidé se do něj agresivně hrnou ze všech stran.
• Jako když je oznámeno, že začal prodej lístků na dlouho očekávaný koncert nebo výprodej zboží – lidé se do prodejních míst masově hrnou a tlačí hlava nehlava. A zdá se, že lístky získají ti nejodhodlanější, „nejagresivnější“, ti, kdo se snaží k pokladně dostat hlava nehlava. A dokonce se zdá, že Bohu to nevadí.
• Víme, že Ježíš oceňoval, když se k Němu lidé „prodrali“, když museli překonat odpor. Tohle zřejmě bude podobné.
• Jako alternativní výklad verše by snad mohlo být, že Ježíš hovoří o tom, že na Boží království je vyvíjen nepřátelský tlak, který musí zájemci o vstup překonávat. To ale nekoresponduje s druhou části věty.
• Případně, že jde o tlak překonaného starozákonního přístupu k Bohu – do Božího království se přitom třeba odhodlaně vstoupit zcela novým způsobem.
• Či snad, že nepřátelské síly budou bránit Ježíšově návratu? Také není příliš pravděpodobné.

13 Neboť všichni Proroci i Zákon prorokovali až do Jana.

• Jan byl předěl, milník. Janem se něco zásadního změnilo.
• Až do Jana věci běžely nějakým způsobem (proroci lidem vyřizovali Boží záležitosti), od Jana už to bylo jinak.

14 A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.

• Jde odkaz na Mal 4,5 „Hle, posílám k vám proroka Elijáše dříve, než přijde veliký a hrozný Hospodinův den.“
• Zajímavé v mnoha ohledech:
• Co znamená: Chcete-li to přijmout? Zřejmě: Spíše předpokládám, že to přijmout chtít nebudete, ale kdyby se přece jen někdo mezi vámi našel … Je to na vás těžké, chápu, že s přijetím této informace budete mít potíže.
• Nicméně, ať už to můžete přijmout nebo ne, je to tak: Jan Křitel opravdu je ohlašovaným Eliášem. Ale v jakém smyslu?
  • Že by byl Eliášovou reinkarnací? Že by se Eliáš po devíti stech letech vtělil do Ježíšova bratrance? To spíše ne.
  • Půjde spíše o to, že Jan v některých ohledech plnil pro svou generaci Eliášovskou funkci. Co ve své době dělal Eliáš? Bojoval proti modlářství severního Izraele za krále Achaba. Jan Křtitel také podněcoval svou generaci k pokání ze všeho, čím se od Boha vzdalovali. Vedl lidi k tomu, aby uznali, že jsou hříšníky. Tím připravovat cestu pro Krista.
  • Bůh v Malachiáši ohlašuje, že před příchodem svého dne pošle významného proroka. Jan upřesňuje, že tímto prorokem, tímto „Eliášem“ je Jan.
• Což nás dostává k tomu, že oním velikým a hrozným Hospodinovým dnem je Ježíšovo vtělení. Jako Hospodinů hrozný den si obvykle spíše představujeme Jeho návrat v moci na konci dějin. Ale i Ježíšův první příchod byl bezesporu velký a hrozný. A také druhý příchod by se bez prvního nemohl uskutečnit.

15 Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.

• ř.: ať slyší; n~: Velmi dobře poslouchejte;
• Ježíš před chvílí vyjádřil pochybnost nad tím, že posluchači budou vůbec schopni a ochotni přijmout informace, které jim říká. Nyní zdůrazňuje nutnost brát Jeho slova vážně, neboť kdo chce, ten je přijmout může.
• Funkční uši k slyšení máme všichni, jde jen o to, jak vážně bereme to, co nám Ježíš říká.
• Případně může jít o to, že některé informace nejsme schopni pochopit a přijmout bez toho, aby nám v tom pomohl Duch Svatý. V tom případě by toto slovo znamenalo: Ti z vás, kterým to zjevil Duch Svatý vědí, o čem mluvím.
• Pokud řečenému člověk nerozumí, musí se nad sebou zamyslet: Jak to, že nemám uši k slyšení? Co dělám špatně, že tomu nerozumím?
• Uvedená místa nejsou vůbec jednoduchá k porozumění – rozhodně nemohu říct, že bych jim porozuměl rychle a snadno, že by mi byla snadno srozumitelná.

16 „Ke komu připodobním toto pokolení? Je podobné dětem, které sedí na tržištích a volají na ostatní:

• ř.: přirovnám; 
• var.: své přátele;
• Ježíš doposud mluvil o Janu Křtiteli – mluvil o jeho velikosti a řekl, že byl Eliášem. Zřejmě reakce posluchačů byla nechápavá, odmítavá nebo jinak nesprávná, takže Ježíš se nyní vyjadřuje k celému pokolení, tedy k celé generaci – hodnotí, jak se (vůči Janu Křtiteli) chovali tehdy žijící lidé. Jak tedy?

17 ‚Pískali jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy ⁽jste se nebili v prsa⁾.

• starověký projev zármutku (ř. koptein); 
• Přirovnává tehdejší lidi k hrajícím si dětem, které se snaží si na ostatních dětech vynutit, aby přistoupily na jejich hru: My jsme chtěli hrát hru na veselí – a vy jste se nepřidali. Chtěli jsme hrát na smutek – a vy zase nic.
• Přirovnává je tedy k dětem, které se snaží svým chováním vyprovokovat reakci ostatních či je ke kýžené reakci zmanipulovat, a když se jim to nepodaří, jsou ukřivděné.
• Ježíš tím zřejmě chce říci, že lidé chtějí po Bohu, aby hrál jejich hru, podle jejich pravidel. A jsou pak naštvané, když si Bůh věci dělá po svém.
• Dále uvidíme, jak to souvisí s Janem Křtitelem.

18 Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: ‚Má démona!‘ 19 Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: ‚Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!‘ Ale moudrost je ospravedlněna svými dětmi.

• Jak Ježíš uvádí do souvislosti příklad ukřivděných dětí s tím, jak současníci hodnotili chování Jana Křtitele a chování Ježíšovo?
• Ježíš říká v podstatě: Nelze se vám zavděčit. Ať se Jan (nebo já) zachováme jakkoliv, nikdy se vám to nebude líbit, vždycky si najdete důvod nás kritizovat.
• Nebo: Vy máte svoje představy o tom, jak by se Bůh měl chovat, co by měl dělat. A když se chová odlišně, jste ukřivdění.
• To, že o Janovi lidé v důsledku jeho asketismu mluvili jako o démonizovaném, je nová informace. Dá se asi pochopit: Jan byl ve svém asketismu extrémní, což jistě lidi dráždilo. Když si nechci přiznat, že je někdo lepší než já, potřebuji si najít výmluvu. Ta může spočívat v tom, že si řeknu, že „normální“ člověk by takový životní styl nemohl vydržet a potřebuje proto pomoc démonů.
• Naopak Ježíš se choval odlišně – asketismus nevyznával. Najít si důvody ke kritice tohoto přístupu pro lidi také nebyl problém: Kritizovali Ježíše za obžerství a za společnost, ve které jídlo konzumoval.
• Dalo by se říci: Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Zavděčit se lidem a priori zaujatým nelze.
• Co znamená Ale moudrost je ospravedlněna svými dětmi? Dětmi moudrosti, jsou ti, kdo moudře jednají. A jejich moudré jednání ukazuje, že moudrost měla pravdu. Čas a výsledky ukážou, že moudré jednání bylo správné. A to zpětně potvrdí, že východiska byla správná, tedy že moudrost měla pravdu.

20 Tehdy začal Ježíš kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných činů, že nečinila pokání.

• Čím více se někomu dostane, tím více se od něho očekává. Ten, kdo vidí nadpřirozené věci a nic z nich nevyvodí, má větší problém, než ten, kdo nic takového nezažil.
• Ježíš v některých místech udělal zázraků více, než v jiných. Kupodivu z toho obyvatelé nic nevyvodili, za což jsou nyní káráni.

21 „Běda tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné  činy, které se staly ve vás, dávno by v žíni a popelu učinili pokání.

• [malé město asi 4 km sev. od Kafarnaum];
• [na SV břehu Galilejského jezera; tetrarcha Filip ji přestavěl, pojmenoval Julias (podle Julie, dcery císaře Augusta) a prohlásil za město někdy po r. 30]; 
• Ježíš kárá dvě menší izraelská města. Srovnává je s významnými fénickými, tedy pohanskými městy.
• Jde o „starý“ problém – že pohané někdy předbíhali svou vírou židy.
• Můžeme se ptát: Jak to Ježíš věděl, jak by to ve fénických městech dopadlo? Bylo mu to nadpřirozeně zjeveno? Možné to je, ale spíše odhaduji, že šlo o Jeho „kvalifikovaný odhad“: Jak načítám situaci, Féničané by nebyli tak zatvrzelí jako vy.
• Židé přitom samozřejmě měli lepší předpoklady, než pohané k tomu, aby pochopili, oč se jedná, aby rozpoznali Mesiáše. Vždyť k tomu byli po tisíciletí systematicky vychováváni a připravováni.

22 Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude v den soudu snesitelněji než vám.

• Vidíme, že nejde o pouhou teoretickou konstrukci, o morální výtku. Chování obyvatel měst mělo reálné důsledky pro jejich osud na Božím soudu.
• To platí obecně: Jak se lidé postaví vůči Ježíši, takový bude jejich osud u Božího soudu.
• Jako často se zde setkáváme s Boží kolektivním jednáním. Na tom, jak se vůči Ježíši během Jeho pobytu postavily stovky, či možná tisíce jeho současníků, závisí osud tisíců pozdějších obyvatel?
• Možné to je, Bůh často jedná s lidmi kolektivně – své společné osudy mají rodiny, města i národy a říše. Jednotlivec se může z osudu své skupiny vymanit, ale jednoduché to nebývá.
• Je ale také možné, že Bůh pouze upozorňuje na princip, že jde o Boží obecné varování: Lidé, dávejte si pozor. Čím masivnější nadpřirozené jednání ve svých životech zažijete, tím striktněji od vás budu vyžadovat odpovídající reakci.

23 A ty, Kafarnaum, ⁽budeš snad vyvýšeno⁾ až do nebe? Až do podsvětí budeš strženo! Neboť kdyby se v Sodomě staly mocné činy, které se staly v tobě, zůstala by až do dnešního dne. 

• var.: které jsi bylo vyvýšeno;
•  ř. hádes;
• var.: sestoupíš;
• Kafarnaum bylo zjevně pyšné město. Myslelo si o sobě bůhvíco. Hlavně se domnívalo, že je na tom duchovně dobře, že jde o dobré židovské město, které je s Bohem zadobře a dobře také dopadne. Že jeho obyvatelé dojdou spásy Ale nebylo tomu tak. Jak to?
• Ježíš totiž v Kafarnaum dosti „operoval“ – město bylo jeho operační základnou. Učinil tam řadu zázraků: uzdravil setníkova sluhu, Petrovu tchýni, ochrnutého spuštěného střechou. Opakovaně tam učil v synagoze, mimo jiné o tom, že je chlebem života.
• Obyvatelé tedy měli více než dosti příležitostí pochopit, kým Ježíš je. Platí již zmíněná zásada, že čím více nadpřirozených zásahů se lidem dostane, tím více pak Bůh očekává jejich reakci.
• Jako druhý pól je zmíněna Sodoma – město, které bylo pro svou hříšnost zničeno. Zde se naopak nadpřirozené události neodehrály žádné.
• Ježíš tvrdí, že kdyby se obyvatelům Sodomy dostalo příležitosti vidět tak masivní zázraky, jako Kafarňanům, svých hříchů by litovali a zničeni by nemuseli být.
• Je to pouze příklad nebo by to tak opravdu dopadlo? Těžko říci, spíše to Ježíš myslí vážně a konkrétně. Zvěst je v každém případě nesmírně naléhavá: Čím více nadpřirozeného zjevení se člověku dostane, tím více je od něho pak očekáváno.
• Můžeme se ptát – proč Bůh neposkytl Sodomanům více nadpřirozeného zjevení? Nebo naopak – proč neposkytl Kafarňanům zázraků méně, aby nemuseli tak špatně skončit?
• Nezbývá nám, než (jako vždycky) spoléhat na to, že Nejvyšší ví, co dělá.
• Hrozivost tohoto Ježíšova slova je ale enormní:
  • Náš věčný osud je absolutně závislý na tom, jak se postavíme k Ježíši.
  • Čím více nadpřirozena je nám Bohem poskytnuto, tím větší jsou vůči nám Jeho očekávání.
• My se často modlíme za zázraky a nadpřirozené Boží intervence – ve světle řečeného je otázka, zda je „o co stát“. Možná je nám lépe, když chodíme čistou vírou a žádné nadpřirozené Boží jednání nevidíme.

24 Ale pravím vám, že sodomské zemi bude v den soudu snesitelněji nežli tobě.“

• To jako fakt? Opravdu bude u Božího soudu situace taková, že zvrácená Sodoma dopadne lépe, než židovské Kafarnaum?
• Co znamená, že jí bude snesitelněji? Toto slovo vrhá zcela nové pohledy na naše představy o Božím závěrečném soudu:
  • Jednak vidíme, že soudy budou nějakým způsobem kolektivní. Budou souzeni nejen jednotlivci, ale i skupiny. Jak to probíhá, je záhadou. Jistě cítíme, že někdo nemůže být odsouzen nebo přijat pouze na základě toho, že se narodil jako Ostravák nebo Brňák.
    • Osobní postoje jistě hrají určující roli. Vliv prostředí jistě lze přebít osobními postoji, na druhé straně vliv prostředí může být do značné míry určující. Jestliže jsou skoro všichni Ostraváci (používám pouze jako příklad bez vztahu k realitě) rouhači, bezbožníci a okultisté, jako obyvatel Ostravy to budu mít těžší se stát křesťanem. A naopak, jestliže jsem se narodil v Českém Těšíně (opět jen příklad), kde jsou skoro všichni křesťany, budu to mít lehčí. V tom, jak bude Bůh s tímto pracovat, je tajemství.
  • Druhou překvapující věcí je, že soud zřejmě neprobíhá pouze „binárně“, tedy v módu „přijat vs. zanechán“. Když už ve světle Kristových slov zvažujeme, jak to na soudu bude vypadat, očekával bych, že osud Sodomy a Kafarnaum bude stejný – dopadnou špatně, budou odmítnuty. Sodoma pro svou zvrácenost a Kafarnaum pro své odmítnutí Mesiáše.
• Je ale možné, že Ježíš mluví obrazně ve smyslu: Odmítnutí Krista je závažnějším hříchem, než „běžné“ hříchy.
• Může ale také hovořit doslovně, z čehož vyplývá, že soud má více „stupňů“. V tomto případě, že „není podsvětí jako podsvětí“. Může to tak být – v nebi také budou existovat pro spasené různé pozice. Proč by tomu nemohlo podobně být i v podsvětí?
• Navíc podsvětí zřejmě nerovná se peklu, jde o přechodný stav zemřelých. Proč by tam nemohla být situace lidí různorodá?

25 V ten čas pak Ježíš řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým.

• ř.: odpověděv;
• rozumný ř. synetos;
• ř.: nedospělým / dětským lidem; 
• Uvažování nad ignorací Kafarnaum přivedlo Ježíše k modlitbě. Zřejmě si uvědomil, že to, že Kafarnaum nezareagovalo ani na masivní zázraky, bylo způsobeno Božím rozhodnutím.
• Buď v tom smyslu, že když jsou lidé svědky zázraků, Bůh aktivně tlumí jejich porozumění, aby nebyli vůči ostatním v nespravedlivé nevýhodě (srv. Farao s svobodná vůle v sekci Biblické studie).
• Spíše ale ve smyslu, že způsob, jakým Bůh „zařídil“ spásu lidí, je vymyšlen tak, že je srozumitelný lidem uvažujícím jednoduše, ale lidem „přemoudřelým“ zůstává skryt. To je geniální.
• Pochopení cesty spásy není závislé na inteligenci, na vzdělání ani na osobním pozadí. (To by byli inteligentní lidé, lidé teologicky vzdělaní nebo třeba židé zvýhodněni).

26 Ano, Otče, protože tak ⁽se ti zalíbilo.⁾

• ř.: bylo zalíbení před tebou; 
• Je to zvláštní, žes to zařídil zrovna tahle. Ale zkrátka jsi to tak chtěl udělat a tak jsi to tak udělal. Jsi svrchovaný – kdo by ti do toho chtěl mluvit?
• Ježíš možná je sám lehce „zaskočen“ genialitou Otcova plánu nebo nad ním zkrátka žasne.
• Není neobvyklé, že některé Boží věci odkrýváme či jsou nám zjevovány postupně, krok za krokem.

27 Všechno mi předal můj Otec; a nikdo nezná Syna, jen Otec, ani Otce nikdo nezná, jen Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.

• Předání autority mezi Otcem a Synem proběhlo totálně. Otec si ve své pravomoci neponechal nic (kromě přesného času konce),ale vše delegoval na Syna.
• Pokud bychom si stvoření představili jako práci programátora sedícího u počítače (s touto představou ještě budeme pracovat na více místech), dalo by se možná říci, že Vrchní programátor, tvůrce dal svému Synovi k dispozici všechna přístupová práva, všechna hesla.
• Také vzájemná znalost Otce a Syna je stoprocentní.
• Důležité ale je, že Syn (který na rozdíl od Otce nesedí „u klávesnice“, ale je „vprogramován do hry“) tuto znalost předává dál.
• Znalost Otce není všeobecná, Otec je skryt. Postavy „počítačové hry“ nikdy nemohou získat znalosti o programátorovi. Prostředí mimo elektrické obvody počítače je jim nedostupné, je jimi nepoznatelné.
• Mohou se pouze dovtípit, že programátor existuje, a dohadovat se o některých jeho vlastnostech z charakteru stvoření. Přímé informace o sobě jim musí programátor zjevit.
• Stvořitel se zjevil lidem více způsoby, nejvýrazněji v Kristu. A Kristus jako „programátorovo vtělení“ si informaci o existenci a charakteru Programátora nenechává pro sebe.

28 Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek.

• n: jste unaveni;
• Jde o jeden z nejznámějších veršů vůbec. Ježíš k sobě zve lidi. Specifickou skupinu lidí:
• Všechny těžce pracující a přetížené. Jinak (KJV): ye that labour and are heavy laden, (NIV): you who are weary and burdened,, (NLT): weary and carry heavy burdens,
• (BK):kteří pracujete a obtíženi jste, (CEP): , kdo se lopotíte a jste obtíženi, (SNC): unavení a přetížení, já vám dám odpočinek.“
• řecky: πάντες οἱ κοπιῶντες καὶ πεφορτισμένοι
• Význam je zjevný a jasný – opravdu jde o lidi, kteří toho „mají hodně“.
• Jsou zváni lidé, kteří pracují, namáhají se, o něco usilují. Mohou pracovat pro obživu, mohou řešit něco jiného. V každém případě toho je jejich práce namáhavá a to hodně. Mají práce mnoho. Přetíženi břemeny a podobné výrazy ukazují, že toho mají moc, práce a starostí je na nic naložena více, než je jim příjemné. Jsou blízko zhroucení, sotva „lezou“.
• Proč Ježíš k sobě zve zrovna tuto skupinu lidí? Proč nezve spíše lidi bezstarostné, pohodové, odpočinuté? Ty, kteří si umí práci správně naplánovat a rozdělit? Kteří si toho neberou více, než mohou zvládnout? Kteří umějí odpočívat, relaxovat, dělit svůj čas mezi práci a odpočinek?
• Jde o lidi sedřené a vysílené z jakékoliv příčiny nebo pouze o ty, kdo jsou unavení a přetížení, protože se věnují bohulibým činnostem, např. pomoci druhým? Jde o výzvu k pracovníkům pomáhajících profesí nebo o výzvu všem sedřeným „proletářům“ tohoto světa?
• Domnívám se, že platí obojí:
  • Život na této planetě je těžký skoro pro každého.
  • (Těm, kdo jsou se svými životy spokojení, Ježíš nemá, co nabídnout. Ti Jeho cílovou skupinou nikdy nebyli.)
  • Skoro každý člověk na této planetě má co dělat, aby přežil, uživil se, udržel si mezilidské vztahy, trochu se poradoval, aby se nezbláznil. To je pro každého z nás „práce až nad hlavu“.
  • Ale ti, kdo ve svých srdcích „hladovějí a žízní po spravedlnosti“ mají úděl ještě obtížnější, než ostatní.
• Pro takové je Ježíšovo pozvání k následování balzámem: Existuje někdo, kdo o mé námaze a přetížeností ví, kdo se jím zabývá a kdo mi nabízí řešení.
• Ježíš zve k následování a nabízí odpočinutí. Jedno bez druhého není možné. Není možné získat od Boha odpočinek bez toho, aniž bych následoval Krista.
• Někdy, když mám za sebou zvláště těžký den, říkám si: Pane, viděls to? Viděl jsi můj dnešní den? Ocenil jsi, jak jsem to všechno zvládl? Mělo to v tvých očích nějakou hodnotu? Odpověď je: Ano, Bůh naše klopocení a lopocení vidí – a nabízí pomoc.

Obtíže života pěkně vystihuje citát (není prý jasné, zda pochází od Jamese Pattersona nebo Bryana Dysona, bývalého CEO Coca-Coly):

Představte si život jako hru, ve které žonglujete s pěti míčky ve vzduchu. Pojmenujte je – práce, rodina, zdraví, přátelé a duch – a všechny se snažíte udržet ve vzduchu. Brzy poznáte, že práce je gumový míček - pokud vám spadne, odrazí se zpět. Ale ty ostatní čtyři míčky – rodina, zdraví, přátelé a duch – jsou ze skla. Pokud některý z nich upustíte, budou nevratně poškrábané, odřené, poškozené nebo dokonce nezvratně roztříštěné.“

29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším.

• ř.: naučte se;
• Poté, co k sobě Ježíš pozval všechny udřené a přetížené a nabídl jim odpočinek, pokračuje nečekaně. Vybízí k nasazení Jeho jha.
• Jho dle wiki též jařmo je část postroje tažných zvířat, která přenáší tažnou sílu na pluh. Zprvu patrně jen dřevěná tyč, upevněná jednomu zvířeti přes čelo, později různě tvarovaná, která spojuje dvě zvířata do páru. Upevňovalo se na čelo, za rohy nebo před kohoutek. Bylo postupně vytlačováno efektivnějším a pro zvířata pohodlnějším chomoutem.
• Ježíš tento výraz používá obrazně. V jakém smyslu?
• Zvíře pod jhem pracuje pro svého hospodáře. Rozhodně nejde o divoké zvíře, která má svobodu běhat si, kam se mu zachce.
• Člověk by spíše očekával, že Ježíš udřené a usoužené lidi vyzve, aby svá jha shodili, aby se jich zbavili. Oni si naopak jho mají nasadit. Zjevně dobrovolně.
• Co tím Ježíš chce říci? Co vlastně Ježíšovo jho znamená? Možnosti jsou v zásadě dvě:
  • Ježíš vyzývá, aby lidé shodili jha tohoto světa, tedy přestali svou energii a čas věnovat tomu, že se dřou s lopotí v záležitostech „profánních“, světských. Vyzývá, aby na sebe vzali jho Ježíšovo – aby tedy začali sloužit Jemu, aby začali řešit záležitosti Boží namísto záležitostí svých. Říká: Když se stanete služebníky mými, když vyměníte pána špatného (ďábla, tento svět) za dobrého (Krista, Boží agenda), velmi se vám uleví.
  • Nebo Ježíš nabízí, abychom Jej do svého jha „“připřáhli“. Jho bývá někdy určeno pro dvě zvířata, která táhnou společně. Ježíš by v tomto případě nabízel, že je ochoten se postavit vedle nás a pomoci nám naše lopocení a starosti nést. Nabízí nám, že vedle nás půjde naším životem spolu s námi a pomůže nám v nesení jeho tíhy.
• Oba výklady mají hloubku a jsou podle mně možné. Různí teologové dávají údajně přednost různým výkladům.
• Že se od Ježíše mají obtížení a sedření lidé (na)učit, je srozumitelné. Když k mistrovi vstoupím do učení, dělám to proto, že se od něho chci něco naučit. Vím, že mi má, co předat. Pozoruji jej a napodobuji, chytám od něj drobky vědomostí. Jak mi toto učení se může pomoci s mou dřinou a přetížeností?
  • Jednak vidím, jak se s náporem práce, tlaků a starostí vyrovnává můj mistr. Dívám se a napodobuji jej v tom. Víme, že Kristus nežil „na obláčku“, ale čelil obtížím života stejně jako mu čelíme my.
  • Učím se jeho pokoře a tichosti. Již to, že jsem tichý a pokorného srdce mi pomáhá se přetížeností vyrovnat nebo ji řešit.
• Je možné, že stát se Kristovým učedníkem, je oním jhem, o kterém Ježíš mluví vzápětí.

30 Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.“

• Tento následující verš ukazuje spíše směrem k první interpretaci (přestaňte řešit věci světa, začněte řešit ty moje).
• Kdyby šlo o připřáhnutí Krista do vlastního jha, asi by Ježíš formuloval jinak (Pomohu vám vaše jho táhnout).
• Informace o tom, že Kristovo jho je příjemné, je nečekaná. Člověk by předpokládal, že žádné jho není příjemné – že nejlepší je být úplně bez jha. Zjevně tomu tak ale není.
• Člověk není stvořen k tomu, aby se světem pohyboval bez jha – je stvořen k tomu, aby žil s Bohem a Bohu sloužil. Dělá-li něco jiného, není šťastný.
• Být zcela bez jha ani nelze – buď má na sobě člověk jho někoho nevhodného (ďábla nebo člověka) nebo jho svoje – když člověk všechna jha setřese a stane se „svobodným“, ve skutečnosti začne sloužit ďáblu. Satanismus je vlastně do důsledku dotažený egoismus.