Matouš – kapitola 18

1V^a tu hodinu přistoupili učedníci k Ježíšovi a říkali: „Kdo je tedy v království Nebes největší?“^b a Mk 9:33 – Mk 9:37//; L 9:46 – L 9:48 ^b Mt 20:26; L 22:24
2Ježíš přivolal dítě, postavil je doprostřed nich
3a řekl: „Amen, pravím vám:^a Neobrátíte-li se a nebudete-li^t1 jako děti,^b jistě nevejdete^c do království Nebes. ^t1 ř.: nestanete-li se ^a Mt 5:18p ^b Mt 19:14; Mt 23:12; 1K 14:20; 1P 2:2 ^c Mt 5:20
4Kdo se tedy ^fpokoří^t2 jako toto dítě, ten bude^t3 největší v království Nebes. ^t2 n.: poníží; L 14:11; 2K 11:7; Fp 2:8; Jk 4:10 ^t3 ř.: je
5A kdo přijme jedno takové dítě ^sna ^szákladě mého jména, mne přijímá.“^a a Mt 10:40 – Mt 10:42; Ga 4:14
6„Kdo^a by však ⁽svedl k hříchu^)t4 jednoho z těchto maličkých,^b kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu na krk pověsili velký^t5 smlýnský ^skámen^c a potopili ho do mořské hlubiny.^t6 t4 n.: pohoršil ^t5 ř.: oslí (tj. kterým otáčí osel při mletí) ^t6 ř. pelagos; Sk 27:5†. ^a Mk 9:42//; L 17:2 ^b Mt 18:10; Mt 18:14; Mt 10:42; Mt 11:25v ^c Zj 18:21
7Běda světu pro svody!^t7 Svody sice musí přijít,^a avšak běda tomu člověku, skrze kterého svod přichází! ^t7 n.: pohoršení (3× ve v.) ^a 1K 11:9
8Jestliže tě tvá ruka nebo tvá noha ⁽svádí k hříchu⁾,^t8 utni ji a odhoď; lépe je pro tebe, ^sabys ^svešel do života zmrzačený nebo chromý, než ^sabys ^směl obě ruce nebo obě nohy, a byl uvržen do věčného ohně. ^t8 n.: pohoršuje
9A jestliže tě svádí^t8 tvé oko, vyjmi je a odhoď; lépe je pro tebe, ^sabys ^svešel do života jednooký, než ^sabys ^směl obě oči, a byl uvržen do ohnivé Gehenny.“^a t8 n.: pohoršuje ^a Mt 5:22p
10„^sDávejte ^ssi ^spozor,^t9 abyste nepohrdli^a ani jedním z těchto maličkých. Neboť vám pravím, že jejich andělé^b v nebesích stále^t10 hledí na tvář^c mého Otce, který je v nebesích. ^t9 ř.: Hleďte; Mt 16:6 ^t10 ř.: skrze všechen čas [v protikladu k omezení – celou noc (L 5:5)]; srv. Mk 5:5; L 24:53; Sk 10:2; Sk 24:16; Žd 13:15 ^a Mt 6:24; 1K 11:22; 1Tm 4:12 ^b Ž 34:8; L 1:19 ^c 2S 14:28srv; Est 1:14
11Vždyť Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo.^a a L 19:10
12Co myslíte?^a Kdyby^b nějaký člověk měl sto ovcí^c a jedna z nich by zabloudila,^d nenechá těch devadesát devět na horách^e a nevydá se hledat tu, která bloudí? ^a Mt 21:28 ^b L 15:4 – L 15:7// ^c Mt 12:11 ^d Ž 119:176; Iz 53:6 ^e Ez 34:6
13A stane-li se, ^sže ji ^snalezne, amen, pravím vám, že se z ní raduje^a víc než z těch devadesáti devíti, které ^pnezabloudily. ^a L 15:23n
14Právě tak není vůle^a (vašeho Otce⁾,^t11 který je v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“ ^t11 ř.: před vaším (var.: mým) Otcem ^a 1Tm 2:3n~

15 „Jestliže tvůj bratr ^[proti tobě^] zhřeší, jdi a pokárej ho ⁽mezi čtyřma očima⁾. Poslechne-li tě, získal jsi svého bratra.

• ř.: jen mezi ním a tebou;
• „Proti tobě“ je v hranatých závorkách, takže přesný význam není jasný.
  • Buď tedy jde o hřích, který se tě osobně týká – třeba něco ukradl přímo tobě, nebo svádí přímo tvoji ženu.
  • ale může jít i o hřích, o kterém zkrátka víš: víš, že bratr krade nebo cizoloží, i když nejde o tvoje peníze či ženu.
• Je otázka, který výklad je správný? Oba mají svá i proti:
  • Máme se angažovat pouze ohledně hříchů, do kterých nám něco je a necpat se do jiných? Abychom zabránili tomu, aby v církvi vznikali samozvaní „kontroloři“, kteří strkají nos do kdečeho kolem? Taková protivná a nezvaná mravnostní policie?
  • Nebo je povinností každého křesťana, když vidí něco nepatřičného, zasáhnout? Nenechávat věci vyhnívat? Nedělat mrtvého brouka? Když někdo hřeší a já ho nevaruji, padá, jak víme, jeho krev na moji hlavu.
• Těžko říci, ale je dost možné, že záleží na kontextu. Oba extrémy jsou špatné:
  • Nehasím, co mě nepálí je špatný model. (Když vidím zjevný hřích, je mou zodpovědností jej napomenout).
  • Kontroluji ve sboru všechny kolem, strkám nos do života druhých je rovněž špatný přístup.
  • Navíc musíme rozlišovat mezi zjevnými opravdovými hříchy a našimi názory na to, jak by druzí měli žít a co by měli dělat. To ještě zmíníme dále.

Za zdravou zásadu považuji (držíme ji např. na staršovstvu): Nebavíme se o věcech, u nichž nejsme součástí řešení.

• Připomeňme si důležitou skutečnost: Autor mluví o hříchu. V církvi není cílem lidem mluvit do života více, než je nezbytně nutné. Neřešíme nuance chování, nedáváme nevyžádané rady ohledně životního stylu ani názorů¹. Nelustrujeme politické názory. Zde mluvíme o jasných hříších jak jsou např. definovány v Desateru nebo v Kázání na hoře.
• Jde o jednoznačné a jasně pojmenovatelné hříchy. Také je důležité podotknout, že neřešíme motivy, ale jasně uchopitelné skutky.

• Jdi a pokárej ho: Povinnost pokárat je jasná.

• Pokárání se má odehrát „mezi čtyřma očima“, tedy v soukromí. V první fázi je nežádoucí, aby se věc provalila na veřejnost. To má více důvodů:
  • Není k tomu důvod. Každý jsme zodpovědní primárně za své životy. Co je ostatním do mého hříchu?
  • I když by tomu tak být nemělo, i v církvi jsou lidé jako všude jinde – se sklonem k drbům a pomluvám. Je žádoucí nedodávat jim k tomu zbytečně „palivo“.
  • S hříšníkem mluví člověk, který je ve věci angažován – buď se jej přímo týká nebo se o ní dozvěděl.
  • Jedním z důležitých důvodů je, že člověk se za svůj hřích stydí. Snadněji se vyznává a opouští hřích soukromý, než ten, který je všeobecně znám.²
  • Na druhé straně, jak uvidíme dále, může být při osobním rozhovoru napomenutí poměrně snadno odmítnuto.
  • Důvody pro odmítnutí mohou být různé: zdůvodnit nebo omluvit si svůj hřích je první a jaksi „automatickou“ reakcí každého hříšníka
• Získal jsi svého bratra: V jakém smyslu? Získal pro co? Pro dobré řešení, pro život, pro setrvání v církvi.
• U hřešícího totiž hrozí jeho ztráta: Ztráta z církve, ale hlavně jeho ztráta vztahu k Bohu a věčného života.

16 Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby ‚ústy dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok‘.

• Neposlechl: Co měl poslechnout? Radu nebo příkaz ohledně svého hříchu – vyznej svůj hřích, přijmi odpuštění a opusť jej. Vše pak bude zase v pořádku. Tak jednoduché a přitom pro nás padlé lidi tak těžké.
• Přiber jednoho nebo dva, aby bylo naplněno, co ohledně soudních svědectví napsáno v Zákoně (Dt 19,15): Ať nepovstane proti nikomu jediný svědek kvůli žádnému provinění a pro žádný hřích, kvůli jakémukoliv hříchu, kterým zhřeší. Případ ať je potvrzen podle svědectví dvou nebo tří svědků.
• Proč tomu tak je? Proč jeden svědek je málo?  
• Věc, která původně mohla zůstat osobní a soukromou, se „překlápí“ do podoby „soudního³“ sporu. Tím, že hříšník odmítl korekci, nedává sborovým autoritám jinou možnost: Situace nemůže zůstat stejná – hřích v církvi nemůže zůstat neřešen. Nemůže zůstat „viset ve vzduchu“.
• Co pak dělá ona dvojice nebo trojice? Hovoří s hříšníkem o jeho hříchu. Vyslechne pohled na situaci z druhé strany. Pokud naznají, že opravdu jde o hřích, společně opět vyzvou hříšníka k pokání a nápravě.
• Pokud jim hříšník důvěřuje a přijme nápravu, je tím věc opět vyřešena a to v poměrně úzkém kruhu. (To, že nikdo hříšníkům problém nevytrubuje po církvi, je samozřejmostí).

17 Jestliže by je neposlechl, pověz to shromáždění, a jestliže by neposlechl ani shromáždění, ať je ti jako pohan a celník.“

• n.: církvi … církev; 
• [tj. nestýkej se s ním];
• Shromáždění znamená všechny příslušníky či členy sboru/církve. Pokud je hřích jasný a hříšník odmítá korekci jednoho i dvou či tří, je dalším krokem veřejné oznámení problému všem členům sboru. Proč?
  • Jistě se předpokládá, že více lidí může na hříšníka vyvinout větší tlak.
  • Ve sboru se také může najít člověk, kterému si je s hříšníkem blízký, mají k sobě vzájemnou důvěru a jemu se třeba může podařit jej pohnout.
  • Může jít i o určité veřejné zahanbení.
  • Za nejdůležitější ale považuji, že je jasně deklarováno, co je ve hře: toto je společenství, toto kterého jsi součástí ; toto jsou lidé, ke kterým patříš – pokud se sebou něco neuděláš, ztratíš je.

• Znovu připomínám, že málokdy bývá postoj křesťanů sudičský – každý si uvědomuje, že sám „taktak“ stojí a nechce Boha provokovat sudičstvím.

• Kdykoliv jsme ve sboru řešili závažné manželské problémy, ti, kdo zrovna měli manželství v pořádku, byli zdrženliví v soudech. Věděli totiž, jak tenká je linie, mezi manželstvím harmonickým a manželstvím v krizi.
• Nezapomínejme, že to, co nyní probíráme, jsou slova samotného Krista – jak víme, on je tím „nejempatičtějším“ soudcem na světě. Přesto zdůrazňuje, že v církvi hřích nemá místo.

Kdysi jsem nějakou dobu pracoval v okresním sdružení České lékařské komory. Mimo jiné se řešila pochybení kolegů a stížnosti na ně. 
Vždy znovu jsem byl mile překvapen zdrženlivostí členů komise, která se možnými prohřešky zabývala: I ti největší "borci", lékaři s obrovským sebevědomím byli při hodnocení svých kolegů zdrženliví a pokorní.
Důvodem nebyla nějaká  falešná kolegialita, ale vědomí, jak snadné je se sám dostat do potíží. 

• Pochopení a vstřícnost vůči hříšníkovi jsou tedy velké, ne ale nekonečné. To, co se po něm chce, není nic hrozného – uznání, vyznání, pokání a opuštění hříchu „zvládne“ každý.
• Tolerance hříchu v církvi není možná. Standardy církve jsou standardy Božího království. Církev není pro dokonalé, ale pro korigovatelné. Ježíš miluje hříšníka, ale hřích nenávidí
• Pokud hříšník korekci odmítá, je na místě vyloučení z církve a oddělení se od něho.

• Ať je ti jako pohan a celník se dá chápat dvojím způsobem:
  • Distancuj se od něho jako od nejhoršího hříšníka. Jako se nekamarádíš s mafiány, vrahy, estébáky, tak se distancuj od tohoto bývalého bratra.
  • My se ale po Kristově vzoru snažíme ke Kristu přivést právě takovéto hříšníky – Ježíš se s pohany i s celníky stýkal. Dobrá zpráva byla určena i pro ně, možná hlavně pro ně.

18 „Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi.

• Ježíš dále říká: Důsledky rozhodnutí církve hříšníka vyloučit, jsou pro něj fatální.
• Jde o silné a překvapivé tvrzení, Ježíš jej proto podkládá dvojitým „Amen“ – nelze o něm tedy pochybovat.
• To tvrzení zní: Bůh rozhodnutí církve bude respektovat při posledním soudu.
• Formulace nemůže být jasnější: svázání a rozvázání neznamená nic jiného, než přijetí nebo nepřijetí člověka do skupiny spasených.
• Nelze dosti zdůraznit důležitost církve. Mimo církev není spásy.⁴

Známý vtipný bonmot říká: Na Noemově arše to muselo děsně smrdět. Jiná cesta k záchraně před potopou ale neexistovala. S církví je to podobné - nic úžasného, ale co s tím naděláme. 

• Verš také ukazuje na překvapivě velkou důvěru, kterou Bůh církvi svěřuje.
• A nelze dost zdůraznit zodpovědnost, kterou církev má – vůči hříšníkovi je třeba vyvinout veškerou snahu o jeho nápravu (v mnoha krocích). Hřích ale tolerovat ani ignorovat nelze.

19^[Amen,^] opět vám pravím: Shodnou-li^a se dva z vás na zemi v jakékoli věci, o niž požádají,^b stane se jim od mého Otce, který je v nebesích. ^a Sk 1:14~ ^b Mt 7:7; Mt 21:22; J 16:23; 1J 3:22

• 20Neboť kde jsou dva nebo tři ^pshromážděni^a (v mé jméno⁾,^t15 tam jsem já uprostřed nich.^t16“ ^t15 1K 1:15; n.: k mému jménu; n~: v mém jménu ^t16 srv. talmudský traktát Pirkej ‘Abót Mt 3:2: „Jestliže jsou dva pospolu a chybí mezi nimi slovo Tóry, pak je to shromáždění bezbožných, neboť je řečeno (Ž 1:1): ‚a ve shromáždění bezbožných nesedá‘. Avšak když mezi dvěma, kteří jsou pospolu, jsou slova Tóry, pak je s nimi šchina, …“ ^[Překlad B. Nosek^] a J 20:19; 1K 5:4
• 21Tehdy přistoupil ⁽Petr a řekl mu⁾:^t17 „Pane, kolikrát ^fsmám ^sodpustit svému bratru, ^skdyž proti mně ^fszhřeší? Až sedmkrát?“ ^t17 var.: k němu Petr a řekl
• 22Ježíš mu ^hřekl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.^t18“ ^t18 tzn. 490×; n.: sedmdesátkrát a sedmkrát (tj. 77×); srv. Gn 4:24.
• 23„Proto je království Nebes podobné^t19 králi,^t20 který chtěl ^sprovést ^svyúčtování^a se svými otroky. ^t19 Mt 13:24p ^t20 ř.: člověku, králi; (také v Mt 22:2) ^a Mt 25:19
• 24^sKdyž ^szačal účtovat, přivedli mu jednoho, ^skterý mu ^sdlužil deset tisíc talentů.^v21 v21 talent, jednotka váhy, v různých zemích různá, většinou asi 36 kg. Potom peněžní jednotka v hodnotě jednoho talentu stříbra (=6000 drachem). Dluh měl tedy hodnotu mzdy za práci více než 3 333 dlouhých lidských životů (t. č. cca 30-60 miliard Kč); Mt 25:15p; srv. 1Pa 29:7; Ž 130:3; Ko 2:14
• 25^sProtože však ^sneměl ^sčím zaplatit, rozkázal ho jeho pán prodat i se ženou a dětmi i se vším, co má, aby tak splatil svůj dluh.^a a Ex 21:2~; 2Kr 4:7~; Neh 5:5~
• 26Onen otrok padl na zem, klaněl^a se mu a říkal: ‚^sMěj se mnou ^strpělivost,^b [pane,^] a všechno ti vrátím!‘ ^a Mt 8:2; Gn 24:26; 1S 25:23; 2S 14:4 ^b Neh 9:30; Jr 15:15; 1Te 5:14; 1P 3:20
• 27I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil.
• 28Ale ^skdyž onen otrok ^svyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků,^a který mu byl dlužen sto denárů;^v22 popadl ho a ^szačal ho ^sškrtit, říkaje: ‚Zaplať, co mi dlužíš!‘ ^v22 denár, obvyklá denní mzda dělníka (Mt 20:2!) – dluh byl tedy mzda za cca čtyři měsíce; srv. Mk 6:37; L 7:41 ^a Mt 24:49; Ko 1:7; Ko 4:7; Zj 19:10
• 29Jeho spoluotrok padl k jeho nohám a prosil ho: ‚^sMěj se mnou ^strpělivost, a zaplatím ti.‘^a a Mt 6:12~
• 30On však nechtěl, ale šel a uvrhl ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.
• 31^sKdyž jeho spoluotroci ^suviděli, co se přihodilo, velmi se zarmoutili;^a šli a oznámili svému pánu všechno, co se stalo. ^a Mk 3:5
• 32Tehdy si ho jeho pán zavolal a ^hřekl mu: ‚Otroku zlý, celý ten dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě poprosil.
• 33Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?‘^a a Ef 4:32~
• 34

Mt 18:34A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům,^t23 dokud mu nezaplatí celý dluh.^at23 HL; srv. L 16:23; Zj 14:10n; Zj 20:10^aMt 5:25n~; 2Te 1:8n~
35Tak i můj nebeský Otec^afučiní vám,^b jestliže ze srdce^t24 neodpustíte každý svému bratru jeho přestoupení.^c“ ^t24 ř.: ze svých srdcí; L 16:15; Zj 2:23^aMt 16:17! ^bJk 2:13~ ^cMt 6:14n~

1. Rady samozřejmě nejsou vyloučeny – zkušení křesťané jistě mají mladším, co předat. Bible řeší mnoho aspektů lidského života. Např. zkušení manželé mají, co poradit nezkušeným. ↩︎
2. To platí, přestože v církvi většinou nebývá přítomnost „sudičství“. Lidé pro sebe mají navzájem pochopení, vědí, že každý může kdykoliv selhat a že vše je Boží milost. Ježíšovo: Kdo jsi bez hříchu, první hoď kamenem je stále přítomno. ↩︎
3. Nejde o soudní proces v pravém slova smyslu, ale některé rysy společné jsou. Řeší se otázka viny a neviny a případné sankce. ↩︎
4. Samozřejmě nejde o jednu konkrétní denominaci (natož o ŘKC), ale o církev jako o místní společenství zachráněných hříšníků na konkrétním místě ↩︎