Matouš – kapitola 25

1 „Tehdy bude království Nebes podobné deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi.

ř.: bude připodobněno;
n.: svítilny;
var.: + a nevěstě;
Jde o podobenství týkající se Nebeského (Kristova, Božího) království. Víme, že Kristovo království je od Jeho příchodu již nastoleno a že je možno do něj vstupovat. Křesťané jsou občany Kristova království, žijí v něm a slouží v něm.
Mód jejich občanství a jejich služby je zatím neviditelný – křesťané žijí vírou, nikoliv viděním, neboť Kristus je doposud skryt v nebi. Jeho příchod se nicméně blíží a při Jeho druhém příchodu se to, co je zatím skryté, stane viditelným.
Role družiček při starověké židovské svatbě byla důležitá a vícerá: pomáhaly nevěstě v oblékání a doprovázely ji k domu ženicha, svítily přitom na cestu. Pak se účastnily svatební hostiny.
Zde úkolem družiček bylo čekat a být připravené, aby při ženichově příchodu byly připravené mu posvítit na cestu.
Zde jsou družičky/panny obrazem křesťanů čekajících na Kristův návrat.
Rozhodně patří k pozvaným, ale zároveň mají určité povinnosti.

2 Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných.

n.: bláznivých / nerozumných;
Mezi těmi, kdo jsou pozváni na svatbu a slouží ženichovi (mezi křesťany) nejsou všichni stejní. Být zařazen mezi svatební hosty není všechno – neznamená to automaticky, že se člověk na svatbu také dostane.
Aby se člověk na svatbu skutečně dostal, nesmí se chovat pošetile, či bláznivě – tedy musí zapojovat rozum. Přemýšlet, co patří k povinnostem pozvaného a připravit se na to.
Úkolem družiček bylo svítit ženichovi při návratu – co je úkolem křesťanů? Svítit v tomto světě. Přinášet do temnoty noci (svět žije v temnotě absence Boha) světlo dobré zprávy o Kristu.
To, že Ježíš udává poměr bláznivých a rozumných jedna ku jedné, je hrozivé. Čekal bych devět ku jedné nebo osm ku dvěma. Ale půl na půl? Opravdu bude mezi křesťany tak velké procento těch, kdo nedojdou? Těžko říci, ale varování je v každém případě třeba brát vážně – to, že některý křesťan nebude při Kristově návratu přijat, je naprosto reálné. Nepůjde o něco výjimečného, spíše o pravidlo.
Ježíš mohl poměr půl na půl zvolit i kvůli tomu, aby dokumentoval, že ty rozumné těm pošetilým nebudou schopné pomoci. Kdyby nerozumná byla jen jedna, ostatních devět by se na nic mohlo s olejem složit, aniž by samy zůstaly na suchu. Ale pět pěti nepomůže.
Lze určitě říci, že křesťané, kteří na své křesťanství kašlou, nemohou očekávat, že ti moudřejší jim při Kristově návratu budou schopni pomoci.
Křesťané si při cestě za Bohem vzájemně pomáhají, povzbuzují se, podpírají. Dílčí krize prožívá každý. Z tohoto podobenství je ale jasné, že jeden křesťan druhého do Nebeského království na „dvojkoláku nedoveze“. Každý bude v posledku zodpovědný sám za sebe.

3 Pošetilé vzaly ^[své^] lampy, ale nevzaly s sebou olej. 4 Rozumné však se svými lampami vzaly i olej v nádobkách.

Všechny předpokládaly, že ženich přijde během noci, ale ty pošetilé se z nějakého důvodu domnívaly, že to bude brzy – tedy během prvních několika hodin noci. Pošetilé nepočítaly s dlouhým čekáním. Proč?
Nenapadlo je to. Nepřemýšlely o tom. Žily v mylné představě, že „ženichové chodívají“ hned večer.
Křesťané se také mohou chovat pošetile – mohou mít pocit, že Ježíšův návrat se odehraje co nevidět. Nepřipraví se vnitřně ani fakticky na dlouhý život na planetě, na dlouhé čekání.
My všichni žijeme bez zjevné Boží přítomnosti. Bůh je skrytý, Ježíš je v nebi. Přítomen je Duch Svatý.
Olej bývá obrazem Svatého Ducha. Je tomu tak i v tomto případě? Pro družičky i pro křesťany je olej prostředkem k tomu, aby byli schopni v temnotě svítit. K tomu jistě Ducha Svatého potřebujeme.
Může jít také o obraz vytrvalého odhodlání příkladně žít a sloužit druhým. Křesťan se v žádné únavné a táhnoucí se fázi života nesmí na křesťanství vykašlat. Nesmí rezignovat na svůj úkol být světlem – musí žít svatě a sloužit Bohu a lidem dobrými skutky. Jeho křesťanství musí být vidět.
Vzít si olej znamená připravit se na to, že křesťanský život bude dlouhý a místy únavný. Naučit se čerpat od Boha – mít vztah s Duchem Svatým, umět čerpat z Písma a z modlitby. Být vykazatelný, nezanedbávat společná shromáždění.

5 Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.

Jde o zajímavou poznámku – podřimovaly a posléze usnuly totiž pošetilé i rozumné. A v tom problém Ježíš nevidí. Když se dlouho nic neděje, proč si nezdřímnout.
Když se čekání táhne, zvláště v noci, je spánek neodolatelný. Zřejmě lze vyvodit, že čekání na Kristův návrat může připadat dlouhé všem křesťanům – i těm „svítícím“.
Snad i to, že ani dobrý křesťan nemusí stále „jet na sto procent“. Mohou být období, kdy je zdřímnutí na místě.
Na více místech v Písmu jsme vyzývání k (duchovní) bdělosti, před spánkem jsme varování. To samozřejmě platí. V tomto Ježíšově podobenství ale spánek problémem není. Problém pošetilých děvčat, jak uvidíme, je jinde.
Důležitá obecná poznámka: Ježíš hovoří těsně (dva dny) před svou smrtí (svým odchodem) ke svým učedníkům. Varuje je před tím, aby si mysleli, že Jeho návrat se uskuteční brzy, např. v řádu týdnů, měsíců či nízkých jednotek let. Toto očekávání zřejmě bylo mezi učedníky rozšířené – nikoho zřejmě nenapadlo, že by bez Ježíšovy fyzické přítomnosti museli prožít celé své životy.
Snad si na tato slova později vzpomněli, když plynuly roky a desetiletí a všichni postupně umírali.
V Písmu je o potřebě být na Kristův návrat připraven napsáno mnoho. My sice přesně nevíme, kdy návrat nastane, ale víme, že to, že se blíží, budeme schopni rozeznat. Signály blížícího se návratu jsou v dnešní době určitě silnější, než byly před dvěma tisíci lety.
Dalo by se tedy říci, že toto podobenství je pro současné křesťany aktuálnější, než bylo pro křesťany první církve? Nikoliv. Podobenství je aktuální pro každého křesťana stále stejně. Jako to? Protože naše setkání s Kristem se může uskutečnit ještě druhým způsobem (než při Jeho slavném návratu) – a to při naší smrti.
I když pravděpodobně žijeme v posledních časech, pro většinu (zvláště věkově starších) křesťanů platí, že je pro ně mnohem pravděpodobnější, že se s ženichem setkají při své smrti, než při Jeho slavném návratu.¹
Křesťané zkrátka musí své lampy udržet hořící po celou dobu svých životů. Být křesťanem deset, dvacet, třicet nebo třeba padesát let vyžaduje vytrvalost – nevyhnutelně přicházejí období krizí, kdy se naše křesťanské životy „táhnou“, kdy se neděje nic zvláštního a smrt přitom ne a ne přijít.
Česká církev již desítky let žije v „nočním“ útlumu – sbory jsou malé, zázraky sporé, probuzení v nedohlednu. Je snadné usnout a nechat si vyhořet lampy.

6 Uprostřed noci se však ozval křik: ‚Hle, ženich! Vyjděte mu vstříc!‘

Nicméně čekání není nekonečné. Ženich jednou skutečně dorazí.
Ať už zazní andělské trouby a Kristus přijde v moci slávě na oblaku na Olivovou horu nebo ať si nás Bůh povolá k sobě (zemřeme) – jednou to přijde.
Slavné setkání, na který se celý život těšíme a připravujeme, bude tady.

7 Tehdy všechny panny vstaly a daly své lampy do pořádku.

n.: procitly;
Procitnutí ze spánku není jednoduché. Člověk se musí nejprve zorientovat, kde je a co tam dělá. Může jít až o jakousi krátkou paniku.
Družičky všechny svorně spaly – spánek sám tedy problémem není.
Děvčata se zorientovala, rozvzpomněla se, kvůli čemu tam vlastně jsou a začala se chystat na vyvrcholení dlouhé noci.
Jejich úkolem bylo přivítat ženicha se světlem – takže si začaly kontrolovat lampy. Všechny zjistily, že po dobu jejich spánku lampičky spotřebovaly významnou část oleje.
Družičky mohly své lampičky po dobu spánku zhasnout, aby olej ušetřily. Neudělaly to zřejmě proto, že nepředpokládaly tak dlouhé čekání – myslely si, že ženich tady bude každou chvíli. Možná i proto, že usnuly nenadále – přepadla je dřímota. Nebylo to tak, že by se plánovaně uložily ke spánku, ale spíše čekaly a čekaly a při tom je přemohl spánek.
Mohly se i obávat, že by pak lampičky nestihly rychle zapálit – co měly k dispozici? Možná křesadla?
To je poučné i pro nás: Žádný křesťan se plánovaně neuloží ke „křesťanskému spánku“ ve smyslu: Teď si dám od křesťanství pauzu, budu si nějakou dobu žít po svém – a dám se do pořádku až těsně před Pánovým příchodem. Spánek přichází nepozorovaně, plíživě, nečekaně a nechtěně v době, kdy se čekání nejvíce táhne. Člověk si svou situaci ani neuvědomí.

8 Pošetilé řekly rozumným: ‚Dejte nám ze svého oleje, neboť naše lampy dohasínají!‘

První myšlenka byla: Vždyť některá děvčata mají oleje dost, tak by se s námi mohly podělit.

9 Ale rozumné odpověděly: ‚Ne, nemuselo by vystačit pro nás i pro vás. Jděte raději k prodavačům a kupte si!‘

Takhle to ale bohužel (ne)funguje – rozumní nejsou schopni sanovat deficity pošetilých.
Rozumné družičky neměly oleje na rozdávání, pouze „akorát“ na to, aby samy „nezůstaly na suchu“.
Křesťané, kteří jsou horliví a plní Ducha bohužel nemají schopnost tyto věci poskytnout těm, kdo o ně sami neusilují.
Nebylo to od rozumných družiček sobecké? To určitě ne – nebyly povinny se o svůj olej dělit.
A nebylo to od nich „nekřesťanské“? Neměly svůj olej obětavě poskytnout těm druhým a do obchodu se pro nový vypravit samy? Nezdá se, že by Ježíš tuto variantu zvažoval – zřejmě jsou situace a oblasti, kde obětavost a dobročinnost není možná. Zdá se, že v oblasti spásy „jede každý sám na sebe“.
Něco jiného by snad mohl ukazovat výrok apoštola Pavle z Ř 9,3: „Přál bych si totiž, abych sám byl zavržen, oddělen od Krista, místo svých bratrů, svých příbuzných podle těla.“ Zde Pavel tak miluje své židovské bratry, že říká, že by byl ochoten pro ně dát všanc i svou vlastní spásu. Otázkou je, je-li to možné. Pravděpodobně jde spíše o teoretický povzdech a vzdání se vlastní spásy ve prospěch někoho jiného zřejmě možné není (a Pavel to věděl).
Rozumné panny (správně) vyhodnotily, že tudy cesta nevede – že dělení se o olej by ničemu nepomohlo, a ženichovi by nakonec nesvítil nikdo.
Duch Svatý na jedné straně není omezen a je Ho dosti pro každého. Na druhé straně v Nu 11 čteme, že když Hospodin dával Ducha izraelským starším, odebral zároveň z Ducha, který byl na Mojžíšovi.
Víme, že Svatý Duch se nikdy nevnucuje – přichází pobývat pouze tam, kde je zván. A jestliže bláznivé panny o jeho přítomnost nestály (nestaraly se o ni), zkrátka s nimi nebyl. Duch Svatý je ochoten přijít ke každému, kdo o to stojí a usiluje.
Duch Svatý je Bohem, osobou Boží Trojice – nejde o „komoditu“, se kterou bychom mohli vzájemně obchodovat či si ji dle uvážení předávat ve smyslu: Hele bratře, já jsem teď plný Ducha, tak ti Ho trochu předám, abys taky něco měl. Kdo o plnost Ducha neusiluje, ji nemá.

10 Zatímco odcházely, aby nakoupily olej, přišel ženich, a ty, které byly připravené, s ním vešly na svatební hostinu; a dveře byly zavřeny.

Kde byly v tu dobu pošetilé družičky? Dávaly se do pořádku. Dávaly do pořádku svůj duchovní život. Hledaly sbor, kam by mohly chodit. Hledaly službu. Naplňovaly se Duchem. Vyznávaly hříchy. Střízlivěly z alkoholu, lačněly z přejezení. Dávaly si do pořádku manželství a vztahy. Četly si Bibli, Modlily se. Vypínaly televizi a odpojovaly se od sociálních sítí. Postily se.
To vše je v pořádku, jenomže tentokrát to bylo pozdě. Tohle všechno měly dělat již předtím.
Až přijde Ženich, bude pozdě se dávat do pořádku.
Nezapomínejme, že stále hovoříme o křesťanech. Družičky jsou křesťané – jsou pozvány na svatbu Beránkovu a mají svůj úkol.
Okno příležitosti pro vstup do Kristova království je stále otevřené stejně jako byly po mnoho desetiletí stavby let otevřeny dveře Noemovy archy. Když začalo pršet, Bůh dveře zavřel a šance na záchranu skončila.
Pokud zůstaneme u obrazu Noemovy archy, jsou pošetilé družičky členy Noemovy rodiny, kteří se příležitostně účastnili stavby, ale v kritické chvíli počínající potopy nebyli nablízku.

11 Později přišly i ostatní panny a říkaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘

Proč Bůh dveře pro vstup na hostinu zavírá? Proč je nenechá otevřené po delší dobu i pro opozdilce?
Protože účastnit se svatby by chtěl každý. Za vstup je ale třeba zaplatit cenu – a tou cenou jsou: Nechat se pozvat, zbožný život a služba.

12 Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘

Odpověď ženicha je drsná a podtržená. Amen vždy podtrhuje řečené.
Když si uvědomíme, že Ježíš „Neznám vás“ říká křesťanům (byť pošetilým), jde na člověka hrůza. Družičky přece ženicha znaly (jinak by pozvání na svatbu nedostaly) a byly na svatbu pozvány. Jejich problémem bylo, že před svatbou nedělaly, co dělat měly.

13 Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

var.: [+ , v níž přijde Syn člověka];
Ježíš k příběhu poskytuje hned výklad – jde o varování pro každého Kristova učedníka: Je třeba být vždy připraven na Ženichův příchod (nebo na svou smrt – jak víme, vyjde to na stejno).
To, že neznáme den ani hodinu je hluboká pravda – při odchodu z domu nikdy nevíme, zda se večer vrátíme. Při usínání nikdy nevíme, zda se ráno probudíme. Naše smrtelnost nad námi visí jako Damoklův meč².
Denně např. v Česku zemře přes tři sta lidí, z toho několik tragicky.

14 „Je to totiž jako s člověkem, který se chystal odcestovat: zavolal své otroky a svěřil jim svůj majetek.

Ježíš pokračuje v rozvíjení tématu, co mají dělat křesťané (jeho následovníci) v době do Jeho návratu (do své smrti).
.Podobenství bude opět o čekání.
Hlavním hrdinou je tentokrát bohatý a mocný člověk, majitel otroků a značného majetku.
Tím boháčem či vládcem je samozřejmě Ježíš – On na této zemi disponuje vším: Všemi prostředky, ale také mnoha otroky (či služebníky)³ a veškerou autoritou.
On také od svého nanebevzetí není fyzicky dostupný.
Ježíš jasně dává učedníkům najevo, že hodlá „odcestovat“ – že nebude nějakou dobu dostupný. Nebude k dispozici, aby se záležitostmi zabýval vlastnoručně.
Onen člověk přitom v žádném případě nechce věci zakonzervovat – nejde mu pouze o to, aby jeho věci byly v bezpečí někde uložené. Má majetek a chce, aby v jeho nepřítomnosti „pracoval“.

15 Jednomu dal pět talentů, druhému dva, třetímu jeden, každému podle jeho schopností, a ihned odcestoval.

n.: tomu pak … tomu pak:
[talent měl hodnotu mzdy za více než 20 let práce dělníka];
[současné používání pojmu talent pro nadání je odvozeno z tohoto podobenství]; Použití v našem běžném chápání je z tohoto hlediska velmi správné, zcela odpovídající smyslu podobenství. Alternativní slovo hřivna se takto mimo církevní kruhy nevžilo.
Rozdíly v přidělených penězích jsou markantní a nerovnoměrné.
Poznámka každému podle jeho schopností ukazuje, že majitel své jednání pečlivě promýšlel. Své služebníky dobře znal a přistupoval k nim individuálně.
Rozdíly v jejich schopnostech hodnotil jako výrazné, až pětinásobné. To odpovídá realitě – znám lidi, kteří jsou nesmírně inteligentní a zároveň sportovně a hudebně obdarovaní a také hezcí. Mají takovou kumulaci
Necítil se ten, který dostal dvě nebo jednu hřivnu hloupě? Nezáviděl? Těžko říci. Je lépe být zdravý a bohatý, než chudý a nemocný. Když člověk vidí někoho, kdo je na tom lépe, může se závistí bojovat. Závist ale k ničemu nevede.
Každý člověk může srovnávat „nahoru i dolů“ – vždy se najdou lidé, kteří jsou na tom lépe, ale i ti, kdo jsou na tom výrazně hůře.
Náš svět je na realitu různého obdarování běžně nastaveno – každý z nás v tomto smyslu postupuje, ať už jako zaměstnavatel (přidělujeme lidem práci podle jejich schopností) nebo jako zaměstnanec (vybírám si práci, kterou zvládnu, která mi bude odpovídat).
I těm nejobdarovanějším navíc dává Bůh do života brzdy, tzv. „Pavlovy ostny“, jejichž úkolem je držet nás při zemi.
Shrnuto: Když Bůh rozděloval talenty, nedělal chyby. Život v ukřivděnosti je zničující.

Svěřené částky jsou značné.
V ČR v roce 2025 činí minimální mzda 20 800 Kč měsíčně a průměrná mzda 49 233 Kč měsíčně.
V poznámce ČSP je uvedeno, že talent je ekvivalentem dvacetileté mzdy – pokud bychom vycházeli z průměrné mzdy, byl by jeden talent na dnešní peníze asi pět milionů korun. I pokud by šlo o mzdu minimální, jsme stále na nějakých dvou milionech.
I služebník s jedním talentem tedy dostal do správy nižší jednotky milionů korun a ten „nejtalentovanější“ milionů dostal svěřeno snad až pětadvacet.
Vypadá to jako nesmírně mnoho, ale zcela to odpovídá hodnotě lidského života a lidské práce. I ten nejméně obdarovaný z nás vyprodukuje velké hodnoty.
Pro zajímavost: Podle metodiky Ministerstva dopravy ČR se hodnota jednoho zachráněného lidského života v rámci analýz dopravních projektů pohybuje v řádu desítek milionů korun. Z hlediska statistiky se cena lidského života odhaduje na 35 milionů Kč.
Pokud bychom vycházeli z ceny stříbra, byla by částka menší: Talent vážil asi 35 kg a cena stříbra k lednu 2024 byla 24 340 Kč za kilogram. Dostáváme se tedy na 850 000 Kč za talent, za pět talentů k asi čtyřem milionům.

Pán dal otrokům absolutní míru autonomie. Měli volný prostor pro tvořivost, pro nápady a iniciativu.
Svěřil jim peníze a zbytek nechal zcela na nich. Jen cíl by jasný: Zisk.
Neřekl jim: Budete od rána do večera „makat“ na poli. Bude vám přidělována práce. Nebude žádný prostor pro přemýšlení nebo pro iniciativu.
Co je ziskem, který od nás očekává nás Pán? Dobré skutky: Využití našich obdarování pro dobro ostatních. Podpora Božích věcí. Podpora církve. Získávání duší pro Krista.

16 Ten, který přijal pět talentů, šel a vložil je do obchodu, a získal jiných pět.

Buď začal podnikat, „rozjel“ obchodní firmu nebo peníze dobře investoval.
V každém případě byl výnos stoprocentní, což je velmi slušné.
Služebník byl iniciativní a pracovitý, přestože založená firma mu nepatřila – vše zůstávalo v rukou majitele.
Co ze své snahy služebník vlastně měl? Co získal?
- Především pochvalu a odměnu od Pána (jak uvidíme dále)
- Odpočinek (důchod), jak uvidíme dále
- V založené firmě měl jistě významné postavení, byl vrcholným manažérem, byl CEO (Chief Executive Officer, výkonný ředitel).
- Byl respektován i jako služebník uznávaného majitele či krále.
- Měl ze své práce živobytí pro sebe a pro svou rodinu.
- Práce ho zřejmě bavila – oblast podnikání si ostatně vybral sám.
- Měl pocit, že dělá smysluplnou věc

17 Stejně i ten, který dostal dva, získal jiné dva.

Od toho, kdo dostal dva, se neočekává, že získá pět. Jde o relativní počty, o využití svěřeného potenciálu. Samozřejmě někdo může překvapit – ten se dvěma získá deset nebo naopak ten se dvěma nezíská nic.
Četl jsem kdysi o velmi dívce⁴, která „mnoho rozumu nepobrala“ – pracovala jako služba v domě bohatých komunistů. Znala ale Boha a znala nazpaměť jednu modlitbu. Tato prostá dívka obrátila k Bohu celou komunistickou rodinu.
Naopak jsem poslouchal rozhovor s křesťanem, který uměl pět jazyků a byl výborným matematikem. Bůh ho postavil do služby, kde všechny tyto své hřivny mohl využít.
V tomto příběhu ten se dvěma vykázal zisk stejný jako ten s pěti – tedy dvojnásobný.

18 Ale ten, který dostal jeden, odešel, vykopal ⁽v zemi jámu⁾ a ukryl peníze svého pána.

ř.: zem; ř.: stříbro;
Tento služebník nebyl nepoctivý – ani v nejmenším neměl v úmyslu pánový peníze ukrást nebo zpronevěřit.
Jak uvidíme dále, spíše naopak – byl až příliš úzkostlivý.

19 Po dlouhé době pak přišel pán oněch otroků a začal s nimi účtovat.

Trvalo to dlouho. Co všechno se mezitím muselo v životech otroků odehrát – v jejich životech osobních i pracovních.
Ježíš zdůrazňuje, že pán si s návratem opravdu dával na čas. Kolik museli za tu dobu služebníci zažít krizí, úspěchů a neúspěchů, vrcholů a hlubin – jak už to v životě bývá.
Jistě si otroci museli někdy říkat, že pán už asi ani nepřijde. Museli být v pokušení se na všechno vykašlat – vždyť proč by se měli dřít kvůli někomu, kdo je tak dlouho nedostupný? Kdo ví, jestli se vůbec ještě vrátí. Kdo ví, jak to všechno bude.

20 Přistoupil ten, který dostal pět talentů, přinesl jiných pět talentů a řekl: ‚Pane, pět talentů jsi mi svěřil; hle, jiných pět talentů jsem jimi získal.‘

„Hle“ ukazuje, že otrok talenty přinesl. Spíše tedy přivezl na voze – deset talentů stříbra vážilo 350 kg.

21 Jeho pán mu řekl: ‚Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána.‘

Pán byl spokojen. Neměl dalších připomínek. Neptal se, proč talentů nepřivezl patnáct nebo dvacet.
Pochvala je jednoznačná a výrazná: Nazývá otroka dobrým a věrným – svou práci vykonával kvalitně a vytrval v tom po celou dobu.
Překvapivě pán dále konstatuje, že to, co doposud proběhlo, bylo pouze „málem„. Svěřené miliony byly pouhou „rozcvičkou“ a testem schopností a věrnosti.
Pět talentů pro pána nebyla osudová částka. Nesvěřil otroku podstatnou část svého majetku, ale pouhý zlomek.
Pánovy možnosti a plány jsou mnohem mnohem větší. Doposud šlo o miliony, nyní půjde o miliardy. Doposud služebník měl malou ordinaci (pokud zůstanu v mi známé oblasti), nyní bude ředitelem fakultní nemocnice nebo ministrem zdravotnictví. Měl malou firmu, nyní povede korporát (nebo dokonce město nebo stát).
Vejdi v radost svého pána ukazuje, že pán nyní chystá oslavu. Těžké období jeho nepřítomnosti, kdy byli služebníci ponecháni sami sobě, skončilo. Bude následovat oslava a odpočinek. Zodpovědnost je z ramen služebníků sňata.
Připomíná mi to scénu z filmu Greyhound, kde Tom Hanks hraje kapitána válečné lodi, která během WW2 chrání transportní konvoj plující přes Atlantik. Bez spánku a v extrémním stresu prožije několik dní, kdy na konvoj útočí německé ponorky. Pak dopluje do bezpečných vod – zodpovědnost za velení přejímá někdo jiný a kapitán si může jít lehnout a vyspat se.

22 Přistoupil také ten, který dostal dva talenty a řekl: ‚Pane, dva talenty jsi mi svěřil; hle, jiné dva talenty jsem získal.‘ 23 Jeho pán mu řekl: ‚Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána.‘

Princip je naprosto analogický. Pán zohledňuje služebníkovy „startovací pozice“ – sto procent zisku vyhodnocuje jako dobrou a věrnou službu. Služebník se osvědčil a bude povýšen. Je pozván k odpočinku a na oslavu.

24 Přistoupil pak i ten, který dostal jeden talent, a řekl: ‚Pane, poznal jsem, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nezasel, a shromažďuješ, kde jsi nerozsypal.

Zatím vše probíhalo podle pánových představ.
Proč se ukázal být problematickým ten s „nejmenšími“ talenty? Zřejmě v tom není nějaké zvláštní sdělení – velké, střední i malé obdarování má svá rizika. Nejobdarovanější zase může na množství svých talentů spoléhat a dostatečně se nesnažit; středně obdarovanému hrozí rizika z obou stran.
Snažit se musí všichni.
Možná by v tom mohlo být sdělení: I když ti toho nebylo svěřeno mnoho, na snahu nesmíš nikdy rezignovat. Malá obdarování neomlouvají.
Pán nebude mít v tomto směru soucit (Tys toho., chudáčku, ode mě moc nepobral, tak škoda není tak velká. Nebudu se na tebe proto zlobit).
Jednak proto, že i to nejmenší obdarování bylo obrovské.

Služebníkovo sdělení je nesmírně zajímavé: Pane, poznal jsem, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nezasel, a shromažďuješ, kde jsi nerozsypal. Služebník si vlastně okamžitě začíná stěžovat a pána obviňovat.
Obviňuje jej jednak z tvrdosti. Říká, že pána zná natolik dobře, že ví, že se s věcmi „nemaže“ a nemá problém lidi trestat.
Protože víme, že jde o obraz Boha, musíme uznat, že tento rys Boží povahy služebník rozpoznal správně. Bůh v určitých směrech tvrdým je – v tom smyslu, že lidi v případě potřeby opravdu trestá.
Někteří lidé tento Boží charakterový rys pomíjejí – považují Hospodina za toho, kdo se vlastně ani nedokáže zlobit, kdo nakonec nad vším mávne rukou, kdo vše odpustí, uhladí a zamete pod koberec. To je ale naprosté nepochopení. Bůh opravdu je v mnohých směrech „drsňák“ – vždyť hrozné smrti neušetřil ani svého vlastního Syna.
Takže tento pánův rys služebník rozpoznal správně. Vyvodil z něho ale chybné důsledky: Nepochopil, že pánovi až tak nejde o ty peníze. Talenty služebníkům nesvěřoval proto, že by potřeboval jejich zisky, ale proto, aby jim dal možnost se zapojit a osvědčit.
Služebník vůbec nepochopil, že pánovi nešlo o to, aby se zase setkal se svými penězi, ale o to, aby služebníkovi dal možnost vyvinout snahu.
Služebník dále konstatuje, že jeho pán sklízí, kde nezasel, a shromažďuje, kde nerozsypal. Jde také o (přinejmenším skrytou) výčitku. Co služebník rozpoznal? Že pán pro sebe očekává zisky z práce druhých. Byla to pravda – talent mu sice svěřil, ale jeho práci a snahu opravdu očekával.
Bůh takový je – On je středem všeho a výsledky veškeré práce a námahy Jeho služebníků směřuje k ziskům pro Jeho království.
Služebník opravdu věc vyhodnotil správně, ale vyvodil z ní špatné závěry.

25 Dostal jsem strach, odešel jsem a ukryl tvůj talent v zemi. Hle, zde máš, co je tvoje.‘

Otrok mluví zcela upřímně. Dalo by se říci, že pánu vyznává své pocit, své strachy, že vylévá své srdce. Ano, bál jsem se tě.
Jak uvidíme, ani naprostá upřímnost jej od pánova hněvu neuchrání.
Navíc je pozoruhodné, že otrokovi ani na mysl nepřišlo, že by pánův talent ukradl nebo si nějakým způsobem přivlastnil. Takto vůbec neuvažoval – možná proto, že věděl, že to by mu neprošlo, ale možná zkrátka proto, že byl poctivý.
Ani to jej ale neuchránilo pánova hněvu.

26 Jeho pán mu odpověděl: ‚Zlý a lenivý otroku, věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a shromažďuji, kde jsem nerozsypal?

Pánova reakce je po všech stránkách tvrdá: Hne z počátku otroka nazývá zlým a lenivým.
Nedává žádný prostor pro hledání jiných, nějak omluvných motivů, např. Oceňuji tvůj respekt ke mně, (i když jsi ho poněkud přehnal), a oceňuji, žes mi ty peníze alespoň vrátil.
Jako motivy otrokova jednání pán udává dva:
- lenost: To by se dalo pochopit. Co totiž otrok po celou dobu pánovy nepřítomnosti dělal? Nic. Vůbec nic.
- Druhým motivem bylo, že služebník byl zlý. Jak to? Kdo je vlastně zlý? Ten, kdo dělá zlé věci? V Božím pojetí je zlým spíše ten, kdo nemá rád Boha a nemá s Ním navázaný vztah. Otrok byl zlým v tom smyslu, že svého pána neměl rád, neměl s ním vztah, nechtěl mu sloužit. Nepřemýšlel nad svou úlohou v pánově plánech.
- Snad si můžeme pomoci obrazem z pracovního i rodinného života. Mít zaměstnance, který majitele nemá rád, vše dělá pouze neochotně a se skřípením zubů, není vůbec iniciativní, kam ho postavíš, tam ho najdeš – to není žádná výhra. Takový zaměstnanec je špatný, možná až zlý zaměstnanec.
- Podobně ve výchově dětí – všechny děti zlobí a mají své problémy. Ale dítě, které svým rodičům dělá všechno „napříč“, takové dítě lze nazvat zlým.
Pán služebníkovi odsouhlasuje jeho charakteristiku sebe sama: Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a shromažďuji, kde jsem nerozsypal. Ano, tak to skutečně dělám – opravdu si přivlastňuji výsledky práce svých otroků. Výsledky od svých služebníků očekávám. Oni nepřijdou zkrátka, ale výsledky si připisuji já na konto svého projektu (Božího království).
Pán apeluje na rozpor mezi otrokovým poznáním a jednáním – když věděl, že pán je takový, proč se podle toho nechoval? Nechtělo se mu a zřejmě věřil, že mu to nějak projde.
Jak uvidíme dále, neprošlo mu to vůbec. Dopadl katastrofálně.
Možná může pomoci, když Kristův „projekt“ (budování Jeho království) vezmeme za svůj. Když se necítíme být otroky, ale spolupracovníky. Pokud je někomu svěřena až taková míra autonomie, není to těžké. Otrok na plantáži se těžko bude cítit jako spoluúčastný na projektu pěstování bavlny.
Pěkným obrazem může být krásný film Místa v srdci, kde se vdově, majitelce plantáže podařilo najaté pracovníky do sklizně skutečně „vtáhnout“.

27 Měl jsi tedy mé peníze dát směnárníkům, a já bych si ⁽po návratu⁾ vzal, co je moje, i s úrokem.

HL; [ř. trapezités je odvozeno od trapeza „stůl“, protože seděli u stolů; příbuzný výraz se dnes používá pro banku

(srv. L 19:23)] ^t14 ř.: přišed

28Vezměte tedy od něho ten talent a dejte tomu, který má deset talentů!
29Neboť každému, kdo má, bude dáno a ^sbude ^smít ^shojnost. Tomu, kdo nemá, však bude odňato i to, co má.^a ^a Mt 13:12
30A toho neužitečného^t15 otroka vyhoďte do nejzazší temnoty. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘“^a ^t15 ř. achreios (‚neužitečný‘); L 17:10†. ^a Mt 8:12!
31„Až přijde Syn člověka ve své slávě^a a všichni svatí^b andělé s ním, tehdy se posadí na trůn své slávy;^c ^a Mt 16:27 ^b Za 14:5 ^c Mt 19:28
32a budou před něj shromážděny všecky národy. A ^foddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje^a ovce od kozlů.^b ^a Mt 3:12~; Ez 20:38~; Mal 3:18~ ^b Ez 34:17; Ez 34:20
33Ovce ^fpostaví po své pravici,^a kozly po levici. ^a 1Kr 2:19srv; Ž 45:10; Kaz 10:2
34Potom ^fřekne Král těm po své pravici: ‚Pojďte, ^ppožehnaní mého Otce, ^spřijměte ^sdo ^sdědictví^a království,^b které je pro vás ^ppřipraveno od založení světa.^c ^a Mt 19:29p ^b 1K 6:9; 1K 15:50; Ga 5:21; Jk 2:5 ^c Mt 13:35; J 17:24; Ef 1:4; Žd 4:3; 1P 1:20; Zj 13:8; Zj 17:8
35Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi napít, byl jsem cizincem^t16 a ujali jste se mě, ^t16 ř.: cizí (/-ho); Ř 16:23; Žd 13:2
36byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘^a ^a Iz 58:7; Jb 31:16n; Ez 18:7; Ez 18:16
37Tehdy mu spravedliví ^fodpovědí: ‚Pane, kdy^a jsme tě spatřili hladového a dali jsme ti najíst, nebo žíznivého a dali jsme ti napít? ^a Mt 6:3
38Kdy jsme tě spatřili jako cizince^t16 a ujali jsme se tě, nebo nahého a oblékli jsme tě? ^t16 ř.: cizí (/-ho); Ř 16:23; Žd 13:2
39Kdy jsme tě spatřili nemocného nebo ve vězení a přišli jsme za tebou?‘
40Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších^a bratří,^b mně jste učinili.‘“ ^a Mt 10:42 ^b Mt 12:50
41„Potom ^fřekne i těm po levici: ‚Jděte ode mne, ^pprokletí, do věčného ohně,^a který je ^ppřipraven pro Ďábla^b a jeho anděly!^c ^a Mt 18:8 ^b Mt 4:1! ^c Zj 14:10; Zj 19:20; Zj 20:10; Zj 20:14n; Zj 21:8
42Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, žíznil jsem, a nedali jste mi napít,
43byl jsem cizincem,^t16 a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mne, byl jsem nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mne.‘ ^t16 ř.: cizí (/-ho); Ř 16:23; Žd 13:2
44Tu mu ^fodpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě spatřili hladového, žíznivého, jako cizince,^t16 nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ ^t16 ř.: cizí (/-ho); Ř 16:23; Žd 13:2
45Pak jim ^fodpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste neučinili.‘
46A tito ^fpůjdou do věčného trápení,^t17 ale spravedliví do věčného života.^a“ ^t17 ř. kolasis (‚trápení‘); 1J 4:18†. ^a J 5:29; Da 12:2

Pro zajímavost uvádím úmrtnostní tabulky Českého statistického úřadu z let 2018–2022. Údaje jsou ve formě věk, pravděpodobnost, že se dožije dalšího roku života v procentech muž a totéž žena:
0 let: 99,74 | 99,82
1 rok: 99,93 | 99,94
5 let: 99,99 | 99,99
10 let: 99,99 | 99,99
20 let: 99,97 | 99,98
30 let: | 99,95 | 99,97
40 let: 99,88 | 99,94
50 let: 99,65 | 99,85
60 let: 99,14 | 99,55
65 let: 98,45 | 99,09
70 let: 97,30 | 98,28
80 let: 92,88 | 95,19
90 let: 80,00 | 86,00
V rozvojových zemích jsou čísla velmi jiná: např. v Nigérii je pro chlapce věku nula pravděpodobnost dožití jednoho roku 93% a pro věk 80 let 60% ↩︎
Damoklův meč pochází z antické legendy a symbolizuje trvalou „vznášející se“ hrozbu smrti.
Příběh pochází z díla Cicera (Tusculanae disputationes). Dvořán Damokléš žil u dvora syrakuského tyrana Diónýsia Staršího. Damoklés obdivoval Diónýsiovu moc a bohatství, a tvrdil, že být tyranem je největší štěstí. Diónýsios mu nabídl, že si mohou na jeden den vyměnit místo a Damoklés tak může okusit život v přepychu a moci. Když Damoklés usedl ke stolu na místě tyrana, spatřil nad sebou meč zavěšený pouze na tenkém koňském vlasu. Meč symbolizoval neustálé nebezpečí, které mocný člověk musí snášet. I přes všechno bohatství a pocty se Damoklés kvůli hrozbě meče cítil nesmírně nekomfortně. Nakonec prosil Diónýsia, aby ho z této situace osvobodil. ↩︎
Slovo otrok má v dnešní době mnoho negativních konotací. Vícekráte jsme již ale probírali, že být Ježíšovým otrokem je pro křesťana postavením snů. ↩︎
Snad to bylo v nějaké Wurmbrandtově knížce ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz