Matouš – kapitola 26

1I stalo se, že když dokončil^a všechna tato ^cslova, řekl Ježíš svým učedníkům: ^a Mt 7:28
2„Víte, že za dva dny bude ⁽Hod beránka^)v1 a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.^a“ ^v1 V ř. je aramejský tvar pascha (h. pesach) znamená ‚překročení / pominutí‘. [Svátek se nazývá podle pominutí domů označených krví beránka při poslední ráně egyptské. Ex 12 (zvl. vv. Mt 26:12.Mt 26:13.Mt 26:23 a 27). Srv. L 22:1p.] ^a Mt 16:21
3Tehdy se shromáždili velekněží^t2 a starší lidu ve^t3 dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš,^v4 t2 var.: [+ , učitelé Zákona] ^t3 ř.: do … dvora ^v4 Kaifáš byl veleknězem v letech 18-36 po Kr.; v. Mt 26:57; L 3:2; J 11:49; Sk 4:6p
4a ^sspolečně ^sse ^sporadili,^a jak by se lstí Ježíše zmocnili a zabili ho. ^a Mt 12:14p; Mt 22:15
5Říkali však: „Ne ve svátek, aby nenastalo pobouření mezi lidem.“
6^sKdyž^a sbyl Ježíš v Betanii^b v domě Šimona Malomocného,^v5 v5 [jeho jméno může naznačovat, že byl dobře známou obětí malomocenství a Ježíš ho uzdravil] ^a Mk 14:3 – Mk 14:9//; J 12:1 – J 12:8; L 7:37nsrv ^b Mt 21:17p
7přistoupila k němu žena, která měla ^salabastrovou ^snádobku^v6 drahocenného^v7 oleje, a ^skdyž ^sbyl ^su ^sstolu,^a vylila mu ji na hlavu.^b v6 [nádobka s dlouhým hrdlem byla zapečetěna a pro použití obsahu se musela rozbít] ^v7 [hodnota představovala cca roční mzdu dělníka (J 12:5)] ^a Mt 26:20; Mt 9:10p ^b Ž 133:2; Kaz 9:8
8^sKdyž to jeho učedníci ^suviděli, rozhořčili^a se a řekli: „K čemu tato ztráta?^t8 t8 ř.: zmar / zahynutí; srv. Fp 3:19 ^a Mt 21:15p; Mk 10:14
9Vždyť se to^t9 mohlo draze prodat a peníze dát chudým.“^a t9 var.: [tento olej] ^a Mk 14:4n
10Ježíš to poznal a řekl jim: „Proč působíte té ženě těžkosti?^a Vykonala na mně dobrý skutek.^b a Ga 6:17 ^b Sk 9:36!
11Vždyť chudé^a máte stále s sebou,^b mne však nemáte stále.^c a Ga 2:10 ^b Dt 15:11~ ^c J 13:33
12^sKdyž ona ^svylila tento olej na mé ^mtělo, učinila to k mému pohřbu.
13Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium,^a bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“ ^a Mk 14:4n
14Potom jeden ze Dvanácti,^a který se jmenoval Juda Iškariotský,^t10 šel k velekněžím ^t10 Bezův kodex a lat. rkpp: Skariótés; Mt 10:4 ^a Mt 10:1
15a řekl: „Co jste ochotni mi dát, když^t11 vám ho vydám?“^t12 A oni mu odvážili^t13 třicet stříbrných.^v14 t11 ř.: a já ^t12 n.: zradím ^t13 Zde je užito stejné sloveso (estésan, aorist od histanai = ustanovit, odvážit / vyplatit ^[peněžitou částku^]) jako v Za 11:12 LXX. ^v14 [tj. odpovídá hodnotě 120 denárů (Mt 20:2p)]; Za 11:12
16Od té chvíle hledal ^svhodnou ^spříležitost,^t15 aby jim ho vydal.^t16 t15 n.: čas; Mk 6:21 ^t16 n.: zradil; ř. paradidonai = vydat / zradit
17Prvního^a dne svátku ^snekvašených ^schlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: „Kde chceš, ^sabychom ti ^spřipravili k jídlu ⁽velikonočního beránka⁾?^t17“ ^t17 ř.: pascha – stejně ve vv. Mt 26:2p. 18 a 19 ^a Mk 14:10 – Mk 14:16//; L 22:33 – L 22:13
18On pak řekl: „Jděte do města k jistému^t18 člověku a řekněte mu: ‚Učitel^a říká: Můj čas^b je blízko. Budu u tebe se svými učedníky slavit ^svelikonočního ^sberánka.‘“ ^t18 n.: k jednomu / k tomu a tomu …; ř. ho deina (‚kdosi / někdo‘); HL ^a Mt 8:19p ^b J 7:6
19A učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil,^a a připravili ^svelikonočního ^sberánka. ^a Mt 21:6!

20 Když nastal večer, stoloval s Dvanácti učedníky. 

• Poslední normální chvíle v Ježíšově životě. Poslední „kladný“ zážitek, poslední jídlo, poslední přátelské prostředí. Dokonce trochu vína.

21 A když jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.

• n.: zradil; ř. paradidonai = vydat / zradit;
• Ježíš v této věci zjevně nebyl „nad věcí“. Jak uvidíme dále, Jidášova zrada nemohla na běhu věcí nic změnit, přesto si ji Ježíš „bral osobně“ a dotýkala se ho.
• Proč to učedníkům vlastně říkal?
  • Zřejmě šlo o poslední varování pro Jidáše – ještě si to mohl rozmyslet, přehodnotit své rozhodnutí. Šlo o poslední šanci k pokání. Jak uvidíme v příští kapitole, Jidášova lítost a vrácení peněz již zřejmě Bohem jako pokání akceptovány zřejmě nebyly.
  • Potřebovali to vědět i ostatní učedníci? Varování před zradou zřejmě není nikdy dost. Zrada je jedna z nejhnusnějších věcí. Že se zrádce našel i v nejužším kruhu, je varující pro věčné časy.

22 Velmi se rmoutili a jeden každý z nich ^[mu^] začal říkat: „Jsem to snad já, Pane?“

• Jde o přirozenou reakci. Jednak je vyděsila představa, že i v tak úzkém kruhu přátel by se mohl najít někdo takový.
• Jednak si žádný normální člověk není jist sám sebou – vždyť kdo může s jistotou tvrdit: Já všechno zvládnu, já všechno vydržím? Nevíme, co nás život uchystá a jsme příliš slabí, abychom se sami na sebe mohli spolehnout. Pouze Petr se „kasal“ a víme, jak to s ním pak dopadlo (verš 75).
• Přímá otázka: Jsem to snad já, Pane? je za daných asi to nejrozumnější.

• 23On odpověděl: „Kdo se mnou namočil ruku v míse,^v19 ten mě zradí.^t16 v19 Ž 41:10; J 13:18; [Tehdy běžný způsob stolování. Společné jídlo v tehdejší kultuře vyjadřovalo: „Jsem tvůj přítel, nezraním tě“.] ^t16 n.: zradil; ř. paradidonai = vydat / zradit
• 24Syn člověka sice odchází, jak je o něm ^pnapsáno,^a ale běda tomu člověku,^b skrze něhož bude Syn člověka zrazen. ⁽Pro toho by bylo lépe, kdyby se^)t20 nenarodil!“ ^t20 ř.: Jemu by bylo lépe, kdyby se ten člověk … ^a Mt 26:31; Mt 2:5p ^b Mt 18:7
• 25Juda, který ho zrazoval,^a (na to^)b řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“^t21 Ježíš mu odpověděl:^t22 „Tys to řekl.“^c t21 v. Mt 26:49; Mk 9:5p; J 1:38 ^t22 ř.: říká ^a Mt 26:16p ^b Mt 4:4 ^c Mt 26:64
• 26^sKdyž ^sjedli, vzal Ježíš chléb, požehnal,^t23 rozlomil^a ho, dal^t24 učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte. Toto je mé ^mtělo.“ ^t23 var.: [vzdal díky]; Mt 14:19 ^t24 var.: [dával] ^a L 24:30; Sk 2:46; Sk 20:7; 1K 10:16
• 27Pak vzal kalich,^a svzdal ^sdíky a dal jim ho ⁽se slovy⁾:^t25 „Napijte^b se z něho všichni. ^t25 ř.: říkaje ^a Ž 116:13 ^b Iz 55:1; 1K 10:4
• 28Neboť toto je má krev nové smlouvy,^a která se vylévá^t26 za mnohé^b na odpuštění^c hříchů. ^t26 ř.: je vylévána ^a Ex 24:8; Za 9:11; Žd 9:20; Jr 31:31~ ^b Mt 20:28; Ř 5:15 ^c Ef 1:7; Ko 1:14; Žd 9:22; Zj 7:14
• 29Pravím vám, že od ^stéto ^schvíle již nebudu pít z tohoto plodu ^svinné ^srévy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“^a a Mt 13:13
• 30A ^szazpívali ^schvalozpěv^v27 a vyšli na Olivovou^a horu. ^v27 [zpívaly se Ž 115-118] ^a Mt 21:1
• 31Tehdy^a jim Ježíš ^hřekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete,^t28 neboť je ^pnapsáno: ‚Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.‘^b t28 n.: budete nade mnou … pohoršeni ^a Mk 14:27 – Mk 14:31//; L 22:31 – L 22:34 ^b Za 13:7//; J 16:32
• 32Ale po svém vzkříšení^a vás předejdu do Galileje.“^b a Mt 16:21 ^b Mt 28:7
• 33^(sNa ^sto^)a mu Petr řekl: „Kdyby všichni od tebe odpadli,^b já nikdy neodpadnu!“^c a Mt 4:4 ^b Mt 26:31 ^c J 13:36 – J 13:38~
• 34Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že mě této noci, dřív než kohout zakokrhá,^t29 třikrát zapřeš.“ ^t29 n.: se ozve; všude v evangeliích je sloveso zakokrhat překladem ř. fónésai (= ‚zavolat‘); v. Mt 26:75.
• 35Petr mu ^hřekl: „I kdybych měl s tebou zemřít, určitě tě nezapřu.“ Podobně mluvili i ostatní učedníci.
• 36Tehdy^a s nimi Ježíš ^hpřišel na místo zvané Getsemane^v30 a ^hřekl učedníkům: „Posaďte se zde, zatímco se tamhle odejdu pomodlit.“ ^v30 Getsemane (‚lis na olej‘) – zahrada ležící na vých. úbočí Kidrónu. ^a Mk 14:32 – Mk 14:42//; L 22:40 – L 22:46
• 37^sVzal ^ss ^ssebou Petra a oba Zebedeovy syny;^a tu se začal rmoutit a znepokojovat. ^a Mt 17:1; Mk 5:37
• 38Pak jim ^hřekl: „Má duše je smutná^a až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“ ^a Ž 42:6; J 12:27
• 39A trochu poodešel, padl na tvář, modlil^a se a říkal: „Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich.^b Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“^c a L 3:21! ^b Mt 20:22; J 18:11 ^c J 6:38~
• 40Potom ^hpřišel k učedníkům a ^hnalezl je spící,^a i ^hřekl Petrovi: „To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu? ^a L 9:32
• 41Bděte^a a modlete se, abyste nevešli do pokušení.^bc cDuch je sice ochotný, ale ^xtělo slabé.“ ^a Mt 24:42! ^b L 22:40 ^c 1P 5:8
• 42Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: „Můj Otče, není-li možné, ^saby mne tento kalich ^sminul, musím-li^a ho vypít, staň se tvá vůle.“ ^a Mt 16:21
• 43Pak šel a nalezl je opět spící, protože měli ^svelmi ^pstěžká víčka.^a a Mk 14:40
• 44I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí, říkaje ^[opět^] stejnou ^cprosbu.^t31 t31 ř. logos = věc / slovo
• 45Tehdy ^hpřišel ke svým učedníkům a ^hřekl jim: „⁽Ještě spíte a odpočíváte?^)t32 Hle, ^ppřiblížila se ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou^a hříšníků. ^t32 n.: Spěte dál a odpočívejte. ^a Mt 17:22
• 46Vstávejte, pojďme! Hle, ^ppřiblížil se ten, který mne zrazuje.^a“ ^a Mt 26:16
• 47^sKdyž^a ještě ^smluvil, hle, přišel Juda, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup od velekněží a starších lidu s meči a holemi. ^a Mk 14:43 – Mk 14:50//; L 22:47 – L 22:53; J 18:3 – J 18:11
• 48Ten, který ho zrazoval, ⁽s nimi domluvil znamení⁾:^t33 „Je to ten, kterého políbím; toho se zmocněte.“ ^t33 ř.: jim dal zn. řka
• 49A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Rabbi,“^a a ^svroucně ho ^spolíbil.^b a Mt 26:25 ^b L 7:38
• 50Ježíš mu řekl: „Příteli,^a proč jsi přišel?“^t34 Tu přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho. ^t34 n.: „Příteli, učiň, k čemu jsi zde.“ ^a Mt 20:13
• 51A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.
• 52Tehdy mu Ježíš ^hřekl: „Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem ^fzahynou.^a a Gn 9:6
• 53Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií^a andělů?^b a Mk 5:9p ^b Mt 4:11; 2K 6:17~
• 54Jak by se však naplnila^a Písma, že se tak musí stát?“ ^a Mt 1:22p
• 55V onu hodinu řekl Ježíš zástupům: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi, ^sabyste mě ^szatkli.^t35 Den co den jsem^t36 sedával^a v chrámě^b a učil,^c a nezmocnili jste se mne. ^t35 n.: ? (otázka) ^t36 var.: [+ s vámi] ^a Mt 5:1p ^b Mk 12:35; J 7:14 ^c Mt 4:23!; Mt 21:23
• 56Toto všechno se však ^pstalo, aby se naplnila Písma proroků.“ A ^sv ^sté ^schvíli ho všichni učedníci opustili a utekli.
• 57Ti,^a kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi,^b kde se shromáždili ^sučitelé ^sZákona a starší. ^a Mk 14:53 – Mk 14:65//; J 18:12nn ^b Mt 26:3p
• 58Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru; vešel dovnitř a seděl se služebníky,^a saby ^suviděl konec. ^a Sk 5:22
• 59Velekněží, starší a celá velerada^a hledali proti Ježíšovi křivé svědectví,^b aby ho mohli ^sodsoudit ^sk ^ssmrti, ^a Mt 5:22p ^b Mt 15:19; Mt 19:18; Ž 27:12; Sk 6:11
• 60ale nenašli, ^sačkoli ^spředstoupilo mnoho křivých svědků. Nakonec předstoupili dva^a křiví svědkové ^a Dt 19:15
• 61a řekli: „Tento člověk říkal: Mohu zbořit ^cBoží svatyni^a a ve třech dnech ji vybudovat.“ ^a Mt 27:40; J 2:19
• 62Tu velekněz povstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš?^a Co tito lidé svědčí proti tobě?“ ^a Mt 27:12 – Mt 27:14; J 19:9 – J 19:11
• 63Ježíš však mlčel. Velekněz mu řekl: „Zapřísahám^v37 tě při živém ^cBohu,^a abys nám řekl, zda jsi Mesiáš,^b Syn ^cBoží!“^c v37 [na zapřísahání byl Ježíš zákonně povinnen odpovědět; srv. Lv 5:1] ^a Mt 16:16 ^b Mt 2:4p ^c Mt 4:3!; L 22:70
• 64Ježíš mu říká: „Tys to řekl.^a Avšak pravím vám, od nynějška ^fspatříte Syna člověka sedícího po pravici^b Moci^c a přicházejícího na nebeských oblacích.^d“ ^a Mt 26:25; Mt 27:11 ^b Mk 16:19!; Žd 1:3 ^c Ž 110:1// ^d Ž 110:1; Ž 24:30//; Da 7:13//
• 65Tu velekněz roztrhl svá roucha^a a řekl: „Rouhal se!^b Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. ^a Lv 10:6; Lv 21:10; Nu 14:6; Sk 14:14 ^b Mt 9:3; J 10:33; J 10:36
• 66Co si o tom myslíte?“ Oni odpověděli: „Je hoden^t38 smrti.“^a t38 n.: propadlý ^a Lv 24:16; J 19:7
• 67Pak mu naplivali^a do tváře a ^sztloukli ho ^spěstmi; někteří ho uhodili^b a Mt 27:30; L 22:63 – L 22:65 ^b Mt 16:21
• 68a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši,^a kdo je ten, který tě udeřil?“ ^a Mt 2:4
• 69Petr^a seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka^b a řekla: „Také ty jsi byl s^c Ježíšem Galilejským!“^t39 t39 takové označení Ježíše je ještě v L 23:6 ^a Mk 14:66 – Mk 14:72//; L 22:55 – L 22:62; J 18:16 – J 18:18 ^b Sk 16:16p ^c Mk 3:14!
• 70Ale on to přede všemi zapřel, říkaje: „Nevím, o čem mluvíš.“^a a Př 29:25~
• 71A ^skdyž on ^svyšel k bráně, spatřila ho jiná a ^hřekla těm, kdo tam byli: „^[I^] tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.“
• 72A on opět zapřel s přísahou:^a „Neznám toho člověka.“ ^a Mt 5:34
• 73Za chvilku přistoupili ti, kteří tam ^pstáli, a řekli Petrovi: „Skutečně i ty jsi z nich, vždyť i tvá řeč^v40 tě prozrazuje!“ ^v40 [Galilejský přízvuk, který byl v Jeruzalémě nápadný]
• 74Tehdy se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka!“ A hned nato zakokrhal^a kohout. ^a Mt 26:34
• 75Tu si Petr vzpomněl na Ježíšovo ^rslovo, ^psjak ^sřekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.‘ I vyšel ven a hořce se rozplakal.