5. Mojžíšova – kapitola 29

Vít Šmajstrla

5. Mojžíšova – kapitola 29

1 Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Vy jste viděli všechno, co Hospodin před vašima očima učinil v egyptské zemi faraonovi, všem jeho otrokům a celé jeho zemi, 2 ty velké zkoušky, které viděly vaše oči, ta velká znamení a divy.

  • Další Mojžíšovo opakování a rekapitulace – co máme za sebou a v čem stojíme. „O čem“ ta naše smlouva s Hospodinem vlastně je.
  • Opět mohutné shromáždění národa. Tohle nejde dělat často. Takových zásadních chvil se v životě národa mnoho neodehraje. (Vzpomeňme shromáždění milionu lidí na Letné v listopadu 1989).
  • V dnešní době by Mojžíš svůj zásadní projev k národu zřejmě pronesl v televizi a rozhlase. Jako např. Churchill nebo Jiří VI. k Britům na prahu WW2. Nebo projev Ben Guriona po vzniku státu Izrael v r. 1948. Nebo možná nějaký zásadní novoroční prezidentský projev. Vůdcové to tak dělávají.
  • Jde o seznámení národa s novou situací – vstoupili jsme do nového období našich dějin. Náš národ už není součástí Rakouska-Uherska, už nesloužíme Sovětskému svazu, už nejsme v diaspoře, nyní jsme v EU, jsme v NATO. V tomto případě: Nyní jsme svobodným národem a rozhodli jsme se sloužit Hospodinu. Podepsali jsme s ním smlouvu.
  • Smlouva bude opět ústředním motivem této kapitoly, tohoto Mojžíšova zásadního proslovu.
  • Lid měl v paměti masivní spektakulární zázraky (zažili je nejčastěji rodiče naslouchajících).
  • My křesťané také máme svědectví zázraků, které provázely naše osvobození ze světa.
  • Viděli jste, že náš minulý pán ďábel, faraon byl jasně poražen a zničen naším Pánem současným. Není pochyb o tom, kdo je silnější, kdo je skutečným Pánem vesmíru.

3 Hospodin vám však až dodnes nedal srdce, které chápe, oči, které vidí, a uši, (které slyší.)

  • n.: mysl;
  • n.: abyste slyšeli / k slyšení;
  • Bohužel, ani masivní Boží zásahy nezpůsobily zásadní obrat ve vašem myšlení. Stále zůstáváte vůči Bohu „natvrdlí“, stále nechápete, s kým máte co do činění.
  • Takové pochopení, navázání vztahu s Hospodinem je dar – a vám jej Nejvyšší z nějakého důvodu stále nedal.
  • Jsou v tom tedy Izraelci nevinně? Za svou natvrdlost nemohou? V odpovědi je tajemství, platí ano i ne současně. Lze ale konstatovat, že Izraelci svým přístupem Bohu věci neusnadňovali.

4 Vedl jsem vás čtyřicet let pustinou a vaše pláště se na vás neobnosily ani tvoje sandály se na tvé noze neobnosily.

  • Jde o fakt nebo o obraz? Opravdu byly oděvy a obuv Izraelců během putování nadpřirozeně odolné?
  • Nebo jde o obraz ve smyslu: Vaše nadpřirozené zaopatření bylo do očí bijící. Nikdy jste na tom nebyli tak špatně, abyste neměli, boty nebo co na sebe.
  • Přežít v takovém množství čtyřicet let v poušti přece není jen tak – to se přece přirozeným způsobem nestává.

5 Chléb jste nejedli a víno ani pivo jste nepili, abyste poznali, že já Hospodin jsem váš Bůh.

  • Jak souvisí druh stravy s poznáním, že Hospodin je mým Bohem?
  • Je to podobné jako se zaopatřováním oděvu a obuvi: Také tvé stravování bylo po celou dobu zaopatřováno nadpřirozeně – to ti přece muselo přijít divné, že ti každý den padá z nebe mana. Je snad logické položit si otázku: Odkud se bere?
  • Je to ale sporné – lidská natvrdlost je nekonečná. Vždyť i „přirozené“ zaopatřování jídla zemědělstvím je zázračné – to, že po zasetí semene vyroste klas, je samo o sobě zázrak nad zázraky. Nikomu to zázračné nepřijde, jen výjimečně někdo žasne nad úžasností Božího stvoření.
  • Lidé jsou omezení jako rybičky v akváriu – ty se také nezamýšlejí nad tím, kdo jim každý večer sype do akvária nitěnky.
  • Další okolností (kromě nadpřirozeného zaopatřování), která měla Izraelce přivést k poznání Hospodina, bylo to, že neměli k dispozici žádný alkohol. Po celé dlouhé období putování neměli žádný legitimní ventil, jak se uvolnit či odreagovat.
  • Tvá mysl neměla žádný ventil – a v takovém případě lidská mysl začíná automaticky přemýšlet o Božích věcech. Vytrhnout člověka z jeho rutin, jej většinou přivede k přemýšlení o Božích věcech.

6 Když jste přišli na toto místo, vytáhl proti nám do boje chešbónský král Síchona a bášanský král Óg, ale pobili jsme je.

  • Další nadpřirozenou okolností našich životů bylo, že jsme vyhrávali všechny války. Každého jsme porazili.
  • Jedna z válek se odehrávala právě na tomto místě.

7 Zabrali jsme jejich zemi a dali ji do dědictví Rúbenovcům, Gádovcům a polovině kmene Manasesova.

  • Naše vítězství jsme přetavili v zábor celého tohoto území.
  • (Nacházíme se stále před Jordánem).

8 Proto zachovávejte slova této smlouvy a plňte je, abyste měli úspěch ve všem, co budete dělat.

  • Zakusili jste tedy:
    • Nadpřirozené zaopatření oblečení a obutí
    • Jídla
    • Vítězství ve válkách
    • Nucenou prohibici
  • Všechno se vám dařilo. Čím to bylo? Příčinou bylo, že jste měli uzavřenou tak výhodnou smlouvu s vaším „sponzorem“, s Bohem a že jste svou část smlouvy dodržovali.
  • Výsledkem byla jeho podpora a váš

9 Stojíte dnes všichni před Hospodinem, svým Bohem, předáci vašich kmenů, vaši starší, vaši správci, všichni muži Izraele, 10 vaše malé děti, vaše ženy i tvůj příchozí, který je ve tvém táboře, od dřevorubce až po nosiče vody,

  • Setkání bylo všeobecné – od největšího po nejmenšího.
  • Ustanovení se týkalo i příchozích, tedy imigrantů, zahraničních dělníků. Podobně jako jsou třeba Turci v Německu, Mexičané nebo Indové v USA, apod.
  • Očekávalo se, že přistěhovalci se přizpůsobí a budou akceptovat Boží uspořádání.

11 abys vstoupil do smlouvy Hospodina, svého Boha, i pod jeho prokletí, které s tebou Hospodin, tvůj Bůh, dnes uzavírá,

  • Smlouva se vztahovala na všechny.
  • Kolikrát už Izraelci vstupovali do smlouvy s Hospodinem či si tuto smlouvu připomínali!
  • Zřejmě je nutné, aby si tyto skutečnosti připomínala každá generace znovu a znovu.
  • A vždy je třeba připomenout obě stránky smlouvy -tu kladnou i tu negativní.
  • Zajímavá je formulace, že když vstoupíš do smlouvy, vstoupíš i pod prokletí: To s málo uvědomujeme, že když se necháme pokřtít, vstoupíme tím do závazného vztahu s Hospodinem. Začíná na nás pohlížet jako na „své“ a podle toho s námi jednat.
  • Na tom není nic divného: Co na pískovišti vyvádějí cizí děti, mě nechává chladným – po svých vlastních dětech ale chci, aby se chovaly slušně a podle vysokých standardů mojí rodiny.
  • Věci, které třeba u cizích byl ochoten přejít, u vlastních netoleruje.
  • Myslím, že to byl Benjamin Kuras, který si v jedné své knize povzdechl, že být Božím vyvoleným národem není žádná „výhra“: Zatímco jiným národům procházejí kdejaká zvěrstva, se svým lidem Bůh řeší kdejakou maličkost.

12 aby si tě dnes ustanovil za svůj lid a on byl tvým Bohem, jak k tobě promluvil a jak přísahal tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.

  • Znovu a znovu si připomínáme, že Izrael je od nynějška Hospodinovým lidem.
  • Když podepisuji zaměstnaneckou smlouvu s novým zaměstnavatele, přijímám na sebe všechny závazky, které jsou v jeho firmě ustanoveny, všechna práva a povinnosti, včetně např. morálního kodexu firmy.
  • A znovu a znovu je opět připomínáno, že se tak neděje kvůli jejich kvalitám, ale kvůli historickým smlouvám jejich předků.
  • Mladý muž stojí v kanceláři generálního ředitele koncernu, kam má být přijat na dobré místo. Generální mu říká: Nedělám to kvůli tobě, chlapče, ale kvůli tvému dědečkovi, se kterým jsem bojoval na frontě, kde mi byl nejvěrnějším přítelem. Sdíleli jsme spolu všechna nepohodlí, neodepřel mi svou poslední cigaretu, mnohokrát jsme si navzájem kryli záda a zachránili si život. Takový byl tvůj dědeček – a proto ty tady nyní stojíš a máš možnost stát se součástí naší firmy.

13 Nejenom s vámi samotnými uzavírám tuto smlouvu a toto prokletí, 14 ale jak s tím, který tu dnes s námi stojí před Hospodinem, naším Bohem, tak i s tím, který tu dnes s námi není.

  • Bůh (Mojžíš) považuje za důležité zdůraznit, že smlouva se vztahuje i na momentálně nepřítomné, na ty, kdo se nemohli (nebo nechtěli) dostavit.
  • Opět funguje určitý princip kolektivnosti, který jsme již opakovaně zmiňovali: Bůh pracuje s celky. Narodil ses do nějaké rodiny, do nějaké komunity a nějakého národa – výhody i nevýhody tohoto členství sis nevybíral, přesto v nich stojíš.
  • Je důležité si zjistit, v jakých smlouvách vlastně stojíme a snažit se podle toho zařídit. Je-li moje rodina nebo národ pod prokletím, je třeba hledat Boha a snažit se situaci zvrátit (nebo z ní vystoupit). Jsem-li členem rodiny (nebo národa) požehnané, mohu z toho těžit.
  • Ujednání Boží smlouvy s Izraelem jsou do určité míry univerzální – ukazují všem lidem, jaké skutky Bůh vítá a jaké nesnáší. Bůh ani lidi, kteří nepatří k jeho vyvolenému národu nebo ke křesťanům nenechává bez povšimnutí. Také oni nesou důsledky svých činů, také je odměňuje a trestá: pokud se někdo věnuje něčemu zvrácenému, přivádí na sebe a své okolí prokletí a naopak.
  • Boží Zákony jsou veřejně přístupné – rozhodně nejde o nějaký ukrytý „petit pod čarou“. Každý si může v Písmu přečíst jeho ustanovení včetně odměn a sankcí.
  • Problematickou stranou jsme ve smlouvě s Bohem vždy my – On s dodržováním své strany smluvních ujednání problémy nemá.
  • Nikdo si jednou nebude moci stěžovat, že jeho karty byly rozdány příliš špatně, že se narodil do příliš špatných poměrů, špatné rodiny či nevhodného národa. Nikdo nebude moci Bohu říci: Tys mě ošidil, ukrátil na mých právech, postavil do neřešitelné pozice, rozdal jsi mi karty tak blbě, že jsem neměl šanci.
  • Vždycky to nakonec budeme my, kdo neseme zodpovědnost za svůj osud. Jak to? Protože záchranné lano je stále na dosah, na nás je se ho chopit. Bůh pro nás vždy chce dobré.

15 Vždyť víte, jak jsme pobývali v egyptské zemi a jak jsme procházeli mezi národy, kterými jste procházeli,

  • Vzpomeňme si, jak hrozné to bylo v Egyptě a co všechno jste viděli po cestě.

16 a viděli jste jejich ohavné modly a jejich bůžky — dřevo a kámen, stříbro a zlato, které mají.

  • h. gillúl – ohavný obraz, je jedním z vícero h. výrazů pro modly, srv. hebel – nicotnost, alíl; pasíl – tesaná modla; masaká – litá modla; ‘ácáb_ – modlářská zpodobenina;
  • V hebrejštině tedy existuje celá plejáda termínů pro modly. Jako Inuité mají mnoho termínů pro sníh nebo námořníci pro vítr, židé mají množství termínů pro modly.
  • Čím se modly vyznačují?
    • V Božích očích jde o naprostou nicotnost či marnost.
    • Jsou lidmi vyrobené
    • Nejsou živé, nedisponují žádnými schopnostmi.
  • Proč modly Hospodina tak „vytáčejí“? Možná pro svou ubohost. Když si lidé místo Něho zvolí modlu, je to jako když si manžel místo krásné manželky na noc vezme gumovou pannu. Je to katastrofální ubohost a je to extrémně urážlivé.

17 Ať není mezi vámi muž či žena či rodina či kmen, jehož srdce by se dnes odvrátilo od Hospodina, našeho Boha, aby šel sloužit bohům oněch národů. Ať není mezi vámi kořen plodící jed a pelyněk.

  • Je jedno, o koho jde. Ať jednotlivec, rodina nebo skupina – tohle prostě být nesmí.
  • Ať není“ je zvláštní formulace – jak já mám zajistit, aby se v mém kmeni takové věci nevyskytly? Rodinu snad mohu do určité míry ovlivnit, ale kmen?
  • Odpověď zní: Máme pro to udělat maximum. Co na nás je, máme se snažit, seč nám síly stačí.
  • Když někdo začne v mé rodině s léčitelstvím nebo jógou, snažím se mu to nějak rozmluvit, vysvětlit. Pokud jde o mé vlastní malé dítě, zakážu mu to. V mezích své autority se snažím.
  • Svým životem také mohu být příkladem, který ukazuje správným směrem.
  • Více toho udělat mohu je stěží. Církev v dnešní společnosti nemá faktickou moc a je to dobře. .
  • Na druhé straně zcela liberální humanistická společnost bez morálního (křesťanského) ukotvení se vymyká kloubům.
  • Žádné řešení není ideální – jak vidíme např. na politických bojích o politické zřízení státu Izrael (psáno 2023).
  • Máme tedy hlídat sami sebe a prostředí kolem nás. Proč?
  • Protože „kořen plodí jed a pelyněk“: takový modlář se stává kořenem, z něhož vyrůstají zhoubné věci. Modlářství se bude šířit, napadat okolí, vyhánět další a další větve, které ponesou jedovaté a hořké ovoce.
  • Pro nás je tento příkaz jednoznačný pro církev – nejednat s modlářstvím v církvi má katastrofální důsledky. Rozšíří se natropí velké škody.

18 I stane se, když někdo takový uslyší slova tohoto prokletí, že si bude blahořečit a řekne: (Bude se mi dařit dobře,) i když budu (žít podle svého umíněného srdce) — tak zničí (zavlažovanou i vyprahlou zem.)

  • n.: pomyslí, jak je spokojený; h.: žehnat ve svém srdci;
  • h.: Budu mít pokoj;
  • h.: chodit v umíněnosti svého srdce;
  • n.: napojeného i žíznivého; [zřejmě h. příslovečné vyjádření: úplně všechno zcela zničí];
  • Hovoří se zřejmě o arogantních lidech. O těch, kdo si myslí, že na Božích názorech nezáleží, že je možno Jej ignorovat, kašlat na něj. Žít si podle svého. Že Bůh je „inertní“, nereagující, nezasahující.
  • Je iluzí se domnívat, že zde uvedené výhrůžky jsou plané, že jim není třeba věnovat pozornost.
  • Dělat cokoliv jiného, než poslouchat Hospodina, znamená žít podle svého umíněného srdce.
  • Umíněné srdce je srdce, které si nechce dát říci. Dělá chybu, ale je rozhodnuto nedat si poradit, nedat se korigovat.
  • Pokud se takovýto arogantní člověk „zakoření“ mezi Božím lidem, způsobí postupně rozsáhlou destrukci všeho kolem – nejen svého života, ale své rodiny i své komunity.
  • Takovéto situace vídáme kolem sebe naprosto běžně – lidé (vědomky nebo nevědomky) svým modlářstvím likvidují své životy i životy lidí kolem.
  • Je to absurdní: na jedné straně lidé milují své děti a jsou pro jejich štěstí ochotni udělat prakticky cokoliv. Na druhé straně svým odmítáním Krista (a navazujícím modlářstvím) životy svých blízkých systematicky ničí. , na druhé straně udělají cokoliv, jen aby nemuseli poslouchat Boha.
  • Mojí zkušeností je, že lidé nejsou ochotni zaplatit cenu za to, aby měli děti šťastné a požehnané – pokud tou cenou má být to, že by se stali křesťany.

19 Hospodin mu nebude chtít odpustit, ale tehdy vzplane Hospodinův hněv a jeho žárlivost proti tomuto muži, dolehne na něj každé prokletí zapsané v této knize a Hospodin vymaže jeho jméno zpod nebes.

  • n.: ochoten;
  • Arogance je fatální. Arogance zavírá dveře k odpuštění. Přitom bez odpuštění není žádná naděje.
  • Vidíme, že Boží odpuštění není automatické a není nekonečné. Neplatí, že Bůh jednou odpustí všechny hříchy všem lidem a všechno bude zase fajn.
  • Bůh odpuštění opravdu nabízí – ale pouze těm, kdo o něj stojí, kdo svých hříchů litují a kdo o odpuštění požádají.
  • Bůh je tvrdý hráč. Lacinou milost nenabízí, aroganci trestá věčným zavržením.

20 Hospodin ho oddělí ke zlému ode všech kmenů Izraele podle všech prokletí smlouvy zapsané v této knize zákona.

  • Být oddělen ke zlému – to nechceš. Odveden od ostatních někam do kárného oddílu, kde je ti věnována zvláštní „péče“ – aby ses měl zle, hůře než ostatní.
  • Mluvíme stále o arogantním muži, který spoléhal na to, že mu jeho modlářství u Boha projde.

21 Pak se bude budoucí ptát generace vašich synů, kteří povstanou po vás, i cizinec, který přijde ze vzdálené země a uvidí rány této země a její nemoci, které na ni Hospodin sešle, 22 kdy celá země je spálena sírou a solí, není oseta a nedává vzrůst, nevzchází na ní ani žádná zeleň — jako po vyvrácení Sodomy a Gomory, Admy a Sebójim, které Hospodin vyvrátil svým hněvem a svou zlobou

  • Ty hrůzy kolem tebe budou tak markantní, tvá věčná smůla a neštěstí tak do očí bijící, že se nad tím pozastaví i „laici“. I lidé, kteří nic netuší s Bohu a Jeho lidu se budou s údivem ptát – proč se jim tohle všechno děje?
  • I tví vzdálení potomci se budou pozastavovat nad tím, jak je jejich národ stále bit. Uvidí svou situaci a budou se ptát: Proboha, co se to stalo s námi a naší zemí, že jsme takto prokletí? Že jsou u nás stále jen nemoci, vyprahlost a smrt?
  • Došlo někdy v historii k takovýmto trestům? Existují země, které jsou na tom až tak špatně?
  • Lidé žijí v oblastech pouští, bažin, pralesů i v oblastech věčné zimy. Prakticky každý kout planety je obýván. Jde u některých z nich o Boží trest?

23 ano všechny národy se budou ptát: Proč tohle Hospodin této zemi provedl? Nač tento velký planoucí hněv?

  • Pro všechny kolem bude vaše bídná situace hádankou.
  • Budou se ale dohadovat, že jde o Boží dílo, o důsledek Božího hněvu.
  • (Někdy mají pohané zdravější úsudek, než samotní věřící).
  • I laici budou vidět, že za touhle zkázou musel být „inteligentní design“.
  • Což je zajímavá myšlenka: jak víme z Římanům 1 (a na základě zdravého rozumu), při pohledu na Boží stvoření musí člověka nutně napadnout, že za stvořením stojí Stvořitel. Zdá se, že i při pohledu na zkázu Božího lidu by mělo pozorovatele „ťuknout“, že taková kumulace katastrof není náhodná.
  • Když ti dům zničí zemětřesení, mohla to být náhoda. Když ti ale někdo rozbije veškeré vybavení důsledně kus po kusu, je rozumné vidět za tím čin někoho hodně rozzlobeného.

24 A bude se odpovídat: Protože opustili smlouvu Hospodina, Boha svých otců, kterou s nimi uzavřel, když je vyvedl z egyptské země; 25 šli a sloužili jiným bohům, klaněli se jim, před bohy, které neznali a které jim nepřidělil.

  • Pro jen trochu poučeného pozorovatele bude odpověď nabíledni: Tohle je trest. Otec strašně trestá své děti za nevěru, zradu smlouvy a za nevděk.
  • Navíc jde o nevěru s bohy tak absurdně ubohými, že se to ani nedá vypovědět.
  • Je to jako opustit svou krásnou ženu kvůli „špinavé prostitutce“, kvůli gumové panně.
  • Vše, co předřadíme před Boha, se stává modlou. Existují modly sportu, koníčků, dovolených, zdraví atd. do nekonečna. Klanět se jim znamená dávat jim úctu.
  • Klanět se před bohy, které neznali: Boží lid přejímal místní božstva od okolních národů. Podobně jako lidé ze Západu houfně následují východní, pro ně doposud neznámá náboženství.
  • Bylo by lepší, kdyby ty bohy nejprve lépe poznali? Asi ne – Bůh tím vyjadřuje podiv a znechucení nad lehkostí, s jakou se Jeho lid žene za kdejaký bizarním závanem duchovna, o kterém nemá ani ponětí.
  • Dnes je téměř standardem chodit na jógu – lidé přitom nic netuší o silách, které za tímto cvičením stojí, vůbec nedohlížejí důsledky, které jejich počínání přináší.
  • Možná je z tohoto hlediska lepší, když se Evropané klanějí soškám Marie a Jezulátka, než když se houfně vrhají na východní nauky?
  • Formulace „a které jim nepřidělil“ je zajímavá. Bůh Izraelcům těžko nějaké bůžky přidělil. Svému lidu Bůh jako boha přidělil sám sebe. Zřejmě je to tedy myšleno takto: Každý národ má své bohy a modly: Španělé a Italové panenku Marii, Mexičané Jezulátko, Japonci Buddhu, atd. Vy Izraelci máte mě.

26 Hospodinův hněv vzplál proti této zemi a přivedl na ni každou kletbu zapsanou v této knize.

  • Ano, nestranní vnější pozorovatelé situaci odhadli správně – opravdu jde o vzplanutí Božího hněvu.

27 Hospodin je v hněvu, zlobě a velkém rozhořčení vyrval z jejich země a uvrhl je do jiné země, jak je tomu dodnes.

  • Hospodin se opravdu straně rozzlobil – hněv, zloba, rozhořčení jsou silná slova.
  • Vyrval a uvrhl rovněž tak. Jde o brutální přemístění zcela nehledící na vůli přemisťovaného.

28 Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, odhalené / zjevené pak nám a našim synům až navěky, abychom plnili všechna slova tohoto zákona.

  • Nečekaná věta. Smysl je jasný a bezesporný: My lidé vidíme jen věci zjevné, Bůh vidí i věci skryté pod povrchem.
  • Jak souvisí s dosavadním?
  • Možná je to myšleno takto: My lidé sice nechápeme všechny hlubší souvislosti reality, ale víme toho dost na to, abychom pochopili, že máme poslouchat Boha.

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení