Římanům – kapitola 1

• Autor: Nepochybně apoštol Pavel.
• Vznik: pravděpodobně v letech 57–58 n. l., v Korintu, během třetí misijní cesty
• Pavel adresáty osobně neznal: V Římě doposud nebyl. Ale pro návštěvu si připravoval půdu
• Jde o teologický text, sumu Pavlovy teologie.
• Církev v Římě byla pravděpodobně smíšená (Židé i pohané), ve velkém městě nebyla významná. Císař Claudius kolem roku 49 n. l. nařídil vyhnání Židů z Říma.
• Styl je formální a propracovaný.
• Jde o nejdelší Pavlův dopis. Zřejmě jej diktoval písaři Tertiovi.

1 Pavel, otrok Krista Ježíše, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium,

• ř. doulos; [Pavel o sobě též používá výraz „služebník“ – diakonos (1K 3,5!) a leiturgos (Ř 15,16)];
• Jde o pěknou kombinaci vnímání sebe sama: Otrok a apoštol současně.
• Slovo apoštol tehdy ještě nemuselo mít tak silný náboj důležitého postavení. Mohlo být vnímáno zkrátka jako někdo poslaný. Nicméně tím, že Ježíš své učedníky nazýval apoštoly, dal tomuto slovu nový náboj. Víme, jak Pavlovi záleželo na tom, aby se mezi Ježíšovy apoštoly „vklínil“.
• O znacích apoštolství byly napsány stohy literatury – pamatuji si např. obsáhlé vyučování Dereka Prince na toto téma v raných devadesátých letech. Vedly se mj. spory, zdali za apoštoly lze považovat pouze Ježíšových Dvanáct nebo zda mohou apoštolové existovat i v současné církvi. D. Prince byl zastáncem druhého názoru.
• Za jeden ze znaků apoštolství je považováno osobní setkání s Ježíšem – což Pavel zažil (na cestě do Damašku) a což mnozí ze současných apoštolů (nebo „apoštolů“) také deklarují.
• Otrok, dúlos je bezprávná osoba patřící svému pánu jako majetek. Pavel se k tomuto statusu hrdě hlásí, což nám může připadat nepochopitelné – nikdo přece dobrovolně nechce být otrokem.
• Ve skutečnosti to s otroctvím tak jednoduché není – záleží totiž na pánovi: Být otrokem dobrého pána může ve skutečnosti být životní výhrou. Dobrý pán se o otroka stará, chrání ho a dává mu smysluplnou životní náplň, resp. účast na přesahujícím díle.
• (Výborné vyučování o otroctví měl také v devadesátkách Karel Řežábek, poslouchal jsem ho na kazetách).
• Je všeobecně známo, že Bůh Izraelce (a Kristus křesťany) osvobodil z ďáblova otroctví. Méně už se ví, že je neosvobodil pro svobodu (pro to, aby si dělali, co chtějí), ale pro otroctví Sobě (Bohu či Kristu).
• Došlo k záměně pána – zlý pán (faraon, ďábel) byl vyměněn za dobré Pána Hospodina či Krista.
• Třetí Pavlovou sebe-charakteristikou je „oddělený pro Boží evangelium„. Oddělenost má mnoho společného se svatostí. To, co bylo obyčejné, profánní je odděleno od ostatního profánního pro speciální účel. Pavlovým zadáním bylo Boží evangelium. Na to se plně soustředil. Jeho zvěstování vše podřídil.

2 které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech,

^c a Ř 4:21; Tit 1:2 ^b Ř 16:26; L 1:70 ^c J 7:15; Sk 18:24
3evangelium o jeho Synu, jenž povstal podle ^xtěla^a z potomstva^t3 Davidova^b t3 ř.: ze semene ^a Ř 4:1; Ř 9:3; 1K 10:18 ^b Mt 1:1
4a podle Ducha svatosti byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího^a v^t4 moci, evangelium o Ježíši Kristu, našem Pánu.^b t4 n.: ve výkonu ^a Mt 4:3 ^b Ř 5:21; Ř 7:25; 1K 1:9
5Skrze něho jsme přijali ⁽milost a ^sapoštolské ^sposlání^)t5 k poslušnosti^a víry^b pro jeho jméno mezi všemi národy,^c t5 n.: milost apoštolského poslání / apoštolství (Sk 1:25) ^a Ř 15:18 ^b Ř 16:26; Sk 6:7 ^c Sk 9:15
6mezi nimiž jste i vy, povolaní^a Ježíše Krista. ^a Zj 17:14
7Všem těm, ^skdo ^sjsou v Římě, milovaným^a Božím, povolaným^t6 svatým:^b Milost^c vám a pokoj^v7 od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. ^t6 tj. p. do B. království; v. Ř 1:1; Ř 8:28; 1K 1:2; Ju 1:1 ^v7 Ř 5:1!; [tímto pozdravem začíná deset Pavlových dopisů a Zj (Zj 1:4)] ^a Ř 12:19p; Ř 16:5; Sk 15:25 ^b Ř 8:27; Ř 12:13; Ř 15:25; Ř 16:2; Sk 9:13 ^c Ř 3:24; Ř 5:15; Ř 11:5n; Ř 15:15; L 2:40; 1K 3:10!
8Především^t8 děkuji^v9 svému ^cBohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, že ^sse ^szvěst o vaší víře^a sšíří po celém světě.^b t8 n.: Nejprve ^v9 [Pavel často začíná své dopisy díkůvzdáním; 1K 1:4; Ef 1:15; aj.] ^a Ř 1:12; Ř 1:17; Ef 1:5! ^b Ř 16:19~; 1Te 1:8~
9^cBůh, jemuž sloužím^t10 ve svém ^cduchu v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem,^a že se o vás stále^b zmiňuji^t11c t10 n.: konám bohoslužbu; Ř 12:1; Sk 24:14!; Fp 3:3 ^t11 ř.: činím zmínku ^a 1S 12:5; 2K 1:23; Fp 1:8; 1Te 2:5; Ga 1:20~ ^b 1Te 1:3! ^c Ef 1:16; 1Te 1:2; 2Tm 1:3; Fm 1:4
10a vždy na svých modlitbách prosím, zda by se mi konečně jednou nepodařilo z ^cBoží vůle^a přijít k vám. ^a Ř 12:2; Ř 15:32; Mk 3:35; 2K 8:5; Ef 6:6; Žd 10:36; 1P 2:15
11Toužím^a vás spatřit, abych vám ^smohl ^sudělit nějaký duchovní dar^b k vaší posile,^c a Ř 1:15; Ř 15:23; Sk 19:21; 2K 9:14; Fp 1:8; 2Tm 1:4 ^b Ř 12:6n; 1P 4:10 ^c L 22:32; Sk 18:23
12to jest ^sabychom ^sbyli, až budu mezi vámi, ^snavzájem ^spovzbuzeni^a každý vírou^b toho druhého — já vaší a vy mou. ^a Sk 11:23; Ř 15:24~; Ř 15:32~ ^b 2P 1:1
13Nechci však, bratři,^a sabyste ^snevěděli,^b že jsem se často rozhodl přijít k vám, ale až dosud mi bylo zabráněno, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce jako mezi ostatními národy. ^a Ř 7:1; Ř 8:12; Ř 10:1; Ř 12:1; Sk 1:15p ^b Ř 11:25; 1K 10:1; 1K 12:1; 2K 1:8; 1Te 4:13
14Jsem dlužníkem^a Řeků i barbarů,^b moudrých^c i nevědomých,^t12 t12 n.: nerozumných; L 24:25; Ga 3:1; Tit 3:3 ^a Ř 8:12; Ř 15:27; 1K 9:16~ ^b Sk 28:1p; Ko 3:11 ^c Ř 1:22; Mt 11:25; 1K 1:20,26; 1K 3:18
15a tak, pokud to záleží na mně,^a toužím ⁽posloužit evangeliem^)t13 i vám, kteří jste v Římě. ^t13 ř. euangelizein – ap. Pavel zřejmě pojímal tento výraz šířeji než jen ‚zvěstovat radostnou zvěst‘;15,20; Sk 8:4 ^a Ř 12:18
16Nestydím se^a za evangelium,^t14 neboť je to Boží moc^b k záchraně^c pro každého,^d kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka.^e t14 var.: + Kristovo ^a Ž 119:46; Mk 8:38; 2Tm 1:8 ^b 1K 1:18 ^c Ř 10:10; Ř 11:11; Ř 13:11; Ef 1:13; 1P 1:5! ^d Sk 3:26 ^e Ř 2:9; Ř 10:12::; J 7:35; Sk 14:1!
17V něm se zjevuje Boží spravedlnost z víry^a k víře, jak je ^pnapsáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘^b a Ř 3:22p ^b Abk 2:4//; Ga 3:11; Žd 10:38
18Boží hněv^t15 se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti^a a nepravosti^b lidí, kteří v nepravosti potlačují ^cpravdu, ^t15 ř. orgé; Ř 2:8; Ř 3:5; Ř 5:9; Ř 9:22; Ř 12:19; Dt 6:15; Ž 78:31; Mt 3:7; J 3:36; 1Te 1:10 ^a Ř 11:26; Tit 2:12; Ju 1:15; Ju 1:18 ^b Ř 1:29; Ř 2:8; Ř 6:13; J 7:18; Sk 8:23; 2Te 2:10; 2Te 2:12; 1J 1:9; 1J 5:17
19protože to, ^sco ^slze ^so ^cBohu ^spoznat, je jim zřejmé;^a cBůh jim to zjevil.^t16 t16 n.: ukázal ^a J 1:9~; Sk 14:17~
20Jeho věčnou^a moc^b a božství,^c ačkoli jsou neviditelné,^d slze totiž od stvoření světa ^sjasně ^svidět,^e skdyž lidé ^spřemýšlejí^t17 o jeho díle, ⁽takže jsou^)t18 sbez ^svýmluvy.^f t17 n.: rozumí ; Žd 11:3 ^t18 ř.: aby byli ^a Ř 16:26; Ž 90:2 ^b Iz 40:26 ^c Jb 12:7 – Jb 12:9; Ž 19:1 ^d J 1:18; Ko 1:15; 1Tm 1:17; 1Tm 6:16; Žd 11:27 ^e Ž 8:4~; Ž 33:6 – Ž 33:9~ ^f Ř 2:1
21^sAčkoli ^spoznali ^cBoha, neoslavili^a ho jako Boha ani mu ^sneprojevili ^svděčnost,^b nýbrž ^supadli ve svých myšlenkách^c sdo ^smarnosti^d a jejich nerozumné^t19 srdce ^(sse ^socitlo ^sve ^stmě⁾.^t20 t19 n.: nechápavé; Mt 15:16 ^t20 ř.: bylo zatemněno; Ef 4:18 ^a Zj 15:4 ^b Žd 12:28; Zj 7:12; Oz 2:10~ ^c Gn 6:5 ^d Jr 2:5; Ef 4:17n; 1P 1:18
22Tvrdí, ^sže ^sjsou moudří,^a ale ^sstali ^sse ^sblázny.^b a Jr 10:14 ^b Jr 10:14; 1K 1:20
23Zaměnili^a slávu neporušitelného ^cBoha za zpodobení^b obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. ^a Jr 2:11 ^b Dt 4:16 – Dt 4:18; Ž 106:20; Sk 17:29~
24Proto je ^cBůh skrze^t21 žádosti^a jejich srdcí vydal do nečistoty,^b saby navzájem^t22 szneuctívali svá ^mtěla; ^t21 ř.: v … ^t22 ř.: mezi (en) sebou ^a Ř 6:12; Ga 5:24; Ef 2:3; 1P 1:14! ^b Ř 6:19; 2K 12:21; Ga 5:19; Ef 4:19; 1Te 4:7
25vyměnili ^cBoží ^cpravdu za lež,^a kořili se a sloužili^b tvorstvu více než Stvořiteli,^c jenž je požehnaný na věky.^d Amen.^e a Iz 44:20 ^b Ez 20:32; Sk 7:42 ^c 1P 4:19 ^d Ř 9:5; 2K 11:31 ^e Ř 11:36; Ř 15:33; Ř 16:27; Dt 27:15; 1K 16:24; Ga 1:5; Ef 3:21; Fp 4:20!
26Proto je ^cBůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený^t23 t23 ř.: ten proti přirozenosti
27a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži^a páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení. ^a Lv 18:22; 1K 6:9
28Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat^t24 cBoha, vydal je ^cBůh jejich neosvědčené^t25 mysli, ^saby ^sdělali, co se nesluší: ^t24 ř.: mít v ^spravé ^sznámosti; ::12,2 ^t25 v ř. je zde souvislost mezi ‚neuznali‘ a ‚neosvědčené‘ (dokimazó – adokimon)
29^pJsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem,^a ničemností, chamtivostí,^b špatností, jsou plni závisti,^c vraždy, sváru,^d lsti,^e zlomyslnosti, jsou donašeči,^f a Mk 7:22~; 1K 5:1!; Ko 3:5 ^b Jr 6:13; L 12:15; Ef 5:3; 2P 2:3; 2P 2:14 ^c Ga 5:21~; 1Tm 6:4; Tit 3:3 ^d Ř 13:13 ^e Sk 13:10 ^f 2K 12:20
30pomlouvači,^a (Bohu odporní⁾,^t26 zpupní,^t27 domýšliví,^t28 chlubiví.^b Vymýšlejí^t29 zlé věci, neposlouchají rodiče,^c t26 toto slovo zde snad může zn. také: nenávidící Boha ^t27 n.: násilní; 1Tm 1:13 ^t28 n.: pyšní; L 1:51; 1P 5:5 ^t29 ř.: Vymýšleči / Strůjci …; HL; 2Mak 7,31 ^a Př 16:28; 1P 2:1 ^b 2Tm 3:2† ^c 2Tm 3:2
31jsou nerozumní,^a věrolomní,^t30 bezcitní^t31 a nemilosrdní. ^t30 n.: nedodržující smlouvy; Iz 33:8 ^t31 2Tm 3:3†; var.: + nesmířliví ^a Ř 1:21; Jr 4:22
32^sAčkoliv ^spoznali ^cBoží ustanovení, že ti, kdo dělají ^stakové ^svěci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují^a i jiným, kteří je dělají. ^a Sk 8:1