Žalm 2

Vít Šmajstrla

Žalm 2

1 Proč se bouří národy, proč lidé přemítají o prázdných věcech?

  • (řečnická otázka má v sobě podtón: Jak se odvažují …) 
  • LXX: zuří;
  • n.: uvažují;
  • n~: zbytečně [- to proto, že jejich zlé plány selžou]; 
  • n~: hloupých;
  • Bouří se – proti Bohu a Jeho plánům. Jedno mají všichni lidé společné už od Adama a Evy (a vládcové tím více) – vzpouru proti Božím plánům.
  • Smysl to ale nedává – Bůh je Bůh a věci má promyšlené dobře. Žít podle plánů vlastních, přemýšlet o nich, promýšlet si svůj život bez Boha je prázdnota.
  • Starý vtip říká, že když chceme Nejvyššího rozesmát, máme ho seznámit se svými plány.
  • Typickým příkladem je bohatý muž, jemuž se urodilo a plánoval stavbu stodol (Lk 12).
  • Otázka PROČ to lidé dělají, je tedy zcela na místě: Proč všichni dělají něco, co nemá žádný smysl?
  • Odpověď je jasná – protože Boží nadvládu odmítají z principu a bez ohledu na racionalitu. A také proto, že věří, že právě jim se vzpoura podaří.

2 Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti jeho pomazanému.

  • [Žalm mluví o davidovském králi, konečné naplnění se týká Ježíše Krista; výrazy Mesiáš i Kristus znamenají oba: Pomazaný)];
  • Je to ještě horší – kdyby lidé na Boha pouze kašlali, bylo by pouze k jejich škodě – oni se ale spolu proti Bohu radí.
  • To znamená, že dávají hlavy dohromady a vymýšlejí plány, jak se proti Bohu postavit.
  • Je to divné, protože člověk by řekl, že král i mocnář mohou být se svým postavením spokojení. Opak je pravdou – čím více moci člověk má, tím méně chce, aby nad ním byla ještě nějaká další. Zvláště nad sebou nestojí o moc Boží.
  • Mocní lidé zvláště neradi slyší, že nad nimi existuje ještě vyšší autorita, které se budou zodpovídat.
  • Spiklenci se smlouvají proti Bohu a také proti Božímu Pomazanému, tedy proti Kristu. Největším problémem je Kristus (náboženství mu vůbec nevadí) – Ten je kamenem úrazu a skalou pádu.

  • Nejsem příznivcem spikleneckých teorií – především proto, že si myslím, že dějiny nedokáže (kromě Boha) řídit nikdo, dokonce ani ďábel.
  • Je ale fakt, že druhý žalm směrem určitého celosvětového protibožského „spiknutí elit“ ukazuje. I když protibožské síly dějiny přesně řídit nedokáží, mohou se to alespoň snažit.

3 Zpřetrhejme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy. 

  • [králové přirovnávají vládu Boha a jeho pomazaného (tj. krále) ke spoutání, resp. uvěznění;
  • n.: strhněme ze sebe;
  • Jde o zjevně ďábelský koncept, který vnímá jakoukoliv autoritu jako zpoutávající, jako zotročování.
  • Cílem je odhodit všechny autority, odstranit všechna pouta, dosáhnout úplné svobody ve všem.
  • Tento koncept se opakuje stále dokola bez konce po celé dějiny. Na obrátkách toto „osvobozování člověka“ nabralo po Velké francouzské revoluci, vrcholu dosáhlo v ruské komunistické revoluci a nových, doposud netušených forem nabývá dnes. Výsledkem vždy bývá zotročení, které je mnohem horší, než bylo to původní.
  • Toto zpřetrhávání pout je živeno samotným ďáblem – jde o jeho oblíbenou (a úspěšnou) oblast zájmu.

4 Ten, jenž trůní na nebesích, se směje. Panovník se jim vysmívá.

  • Zmínky o Božím smíchu jsou v Bibli kromě tohoto ještě tři:
    • Ž 37,13 „Panovník se mu (ničemovi kladoucímu úklady spravedlivému) směje, neboť vidí, že jeho den přichází.“
    • Ž59,9 „Ty, Hospodine, se jim směješ, vysmíváš se všem pronárodům.“ (pronásledujícím Davida)
    • Př 1,26 „I já se budu smát vaší pohromě, posmívat se, až na vás přijde hrůza.“ (Mluví moudrost k těm, kdo ignorovali její rady).
  • Ve všech uvedených případech se Bůh směje lidské snaze na Něho vyzrát, přechytračit Ho.
  • Snad jde o podobné pobavení, jaké zažívají rodiče, když se je snaží přechytračit jejich malé naivní děti. Takovéto pobavení může být pro rodiče zábavné, pokud jde o něco nevinného (třeba se snaží schovat velký dárek pod ubrus), ale také smutné a hrozivé, pokud děti chystají něco opravdu špatného.
  • Lidské zlo v těchto případech mnoho prostoru pro upřímné pobavení nedává – lidské plány jsou opravdu zlé a jejich „dětská“ naivita na tom bohužel nic nemění.
  • Slovo vysmívá také ukazuje spíše na Boží „naštvaný“ smích, než na blahosklonné pousmání spokojeného rodiče. Bůh říká: To mě opravdu máte za hlupáka? To si opravdu myslíte, že tento plán na mé přechytračení vám vyjde?

5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je vyděsí.

  • O žádnou „srandu“ nejde – Bůh se ve skutečnosti vůbec nebaví. Vážně míněné lidské pokusy o přechytračení Jej velmi hněvají a učiní jim ráznou přítrž.
  • Až Nejvyšší „praští do stolu“, všichni protibožští spiklenci se velmi vyděsí.

6 Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře.

  • h.: vylil (snad ve smyslu: vylil olej, tj. posvětil);
  • Bůh zadefinoval, jak si vládu na zemi představuje. Dal jasně najevo, kdo je králem podle Jeho představ.
  • My víme, že tím králem je Kristus.
  • David o Kristu hovoří prorocky, zároveň ale mluví o sobě – nepochybuje, že on, David je Bohem ustanoveným králem Izraele.
  • David byl problematický, ale měl své silné stránky, které přebíjely jeho nedokonalosti – měl neochvějný vztah s Bohem, chodil ve světle a byl korigovatelný.

7 (Přednesu Hospodinovo ustanovení. Řekl mi:) Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.

  • h.: Budu vyprávět o H. ustanoveních; n.(dle akcentů TM): Přednesu ustanovení. Hospodin mi řekl: 
  • Bůh za krále ustanovil svého Syna. David byl Kristovým předobrazem.

8 Požádej mě a dám ti národy do dědictví. Tvým vlastnictvím budou i končiny země.

  • Bůh je připraven Kristu či Davidovi dát nadvládu nad národy a to i nad národy vzdálenými.
  • Stačí požádat. Bůh všechny národy světa podřídí pod Kristovy nohy. Kristus vykonal, co měl, a nyní vyčkává na Otcově pravici, až On dokončí dílo podřízení všech pod Ježíšovy nohy.

9 Roztlučeš je železnou holí a jako hliněnou nádobu je roztříštíš.

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení