1 (Pro vedoucího chval.) (Na strunné nástroje.) Davidův žalm.
- LXX, Vul: Na konec; [Tento výraz (h. lamnacceach) se vyskytuje na začátku 55 Ž (většina do Ž 88 a dále 109; 139n) a v Abk 3,19 (Zde je formulace „Pro vedoucího chval na strunné nástroje“ na konci knihy. Kniha Abakuk byl tedy také určena ke zpěvu). Prav. je to ptc. od slovesa „být přední / vedoucí / dozírající“. Je možné, že nadpis označoval starší sbírku žalmů užívanou vedoucím bohoslužebného zpěvu]
- LXX a Vul překládá h. binginót jako: v hymnech / chvalozpěvech;
- Padesát pět žalmů, tedy asi třetina bylo něčím odlišných nebo patřilo do zvláštní sbírky.
- Autorství je nepochybné. David byl plodný autor. Zaznamenával svůj život reálně ve výšinách i hlubinách. Kombinace pastýř, bojovník, král a zároveň obdarovaný básník není běžná. Že by zemědělci, bojovníci MMA či politici o svých životech a o svých pocitech psali poezii nebo skládali písně, není časté. A aby byly kvalitní už vůbec ne.
- David psal žalmy nejen jako básně, ale zřejmě je přímo zhudebňoval. Původní notové záznamy k dispozici nejsou.
- Někteří badatelé (např. Suzanne Haïk-Vantoura), se pokusili rekonstruovat melodie žalmů na základě systému masoretských akcentů. Výsledky údajně nejsou univerzálně přijímané a zůstávají spekulativní.
- Z hudebních nástrojů jsou zmiňovány harfa, lyra, cimbály, rohy a flétny. Nevím, zda si z tohoto seznamu jde udělat obrázek o jaký druh hudby šlo?
2 Když volám, (odpověz mi,) (můj spravedlivý Bože!) V tísni mi zjednej prostor! Smiluj se nade mnou a vyslyš mou modlitbu!
- [tato prosba je v Žalmech vyslovena 14× (13,4; 27,7; 55,3; 60,7; 69,14!.17.18) + 1Kr 18,37];
- n~: Bože, který mě ospravedlňuješ; h.: Bože, mé spravedlnosti; srv. Ž 35:27; (Ž 25:5 – mé spásy; Ž 43:2 – mé síly; Ž 51:16 – mé záchrany);
- n.: zjednáš; [h. pf. lze chápat jako výraz Davidovy jistoty v kladnou odpověď na modlitbu, takže popisuje Boží vysvobození, jako by se již stalo]
- [první z 21 těchto zvolání v Ž (Ž 6:3; Ž 9:14; Ž 31:10; Ž 41:5.Ž 41:11; Ž 51:3!)]; srv. Mt 9:27, (zde volali dva slepci „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“)];
- David se dovolává Boží pozornosti. Nejen my, ale i David znal situace, kdy se po modlitbě !nic neděje“, kdy Bůh (zdánlivě) nereaguje.
- David si uvědomuje, že když má Bůh na naše volání reagovat, jde z Jeho strany o otázku smilování.
- David používá oslovení Můj spravedlivý Bože! David nikdy (ani ve chvílích svých selhání) nepochyboval o tom, že Hospodin je JEHO Bohem.
- Můžeme se ptát, jak to, že Davidovi „nevadilo“, že Bůh je spravedlivý, že to dokonce zdůrazňuje. Vždyť spravedlivý Bůh nemůže přehlížet naše hříchy. V tom je právě ten „vtip“ Davidova (i našeho) vztahu k Nejvyššímu: Není založen na naší dokonalosti, ale na vzájemném vztahu a Kristově oběti (David na Kristovu oběť spoléhal tajemným způsobem „dopředu“).
- David se nachází v tísni – nepřátelé (nebo i starosti) na něho doléhají ze všech stran. Nemá tedy prostor pro svobodné rozhodování – okolnosti jej tlačí, nerozhoduje se sám, pouze reaguje.
- Takové situace samozřejmě známe všichni. Obrazem takové situace je bitva, kde se na člověka ze všech stran tlačí nepřátelé.
- David se modlí za to, aby mu Nejvyšší zjednal prostor – aby intervenoval a svou velkou mocí vyčistil prostor v naší blízkosti. Jako když v kritické chvíli bitvy, kdy jsme tak tísnění nepřáteli, že nejsme ani schopni pozvednout ruce, se vedle nás najednou objeví obrovský chlap a mohutnými rozmachy obrovského meče kolem nás vyčistí prostor. Tlak na nás poleví, můžeme si vydechnout, vzpamatovat, zamyslet a s novými silami s rozmyslem pokračovat v boji.
- My všichni se samozřejmě příležitostně ocitáme v situacích, kdy jsme tísněni a pod tíhou starostí zoufale hledáme prostor k nadechnutí.
3 Synové lidští, jak dlouho bude má Sláva v potupě? Milujete nicotu, (vyhledáváte lež.) Sela.
- n.: sláva. [David může mluvit o své slávě, spíše se však jedná o synonymum pro Hospodina.]
- n.: Jak dlouho budete milovat … vyhledávat
- Spíše asi opravdu David říká: Jak dlouho budete ignorovat a „dělat si srandu“ z mého Boha?
- Jeho tupíte a věnujete se věcem bez hodnoty a věcem nepravdivým.
- To přece vůbec nedává smysl – kdy už toho konečně necháte?
4 Vězte, že Hospodin si oddělil věrného. Hospodin slyší, když k němu volám.
- některé h. rkpp. a LXX čtou (s malou změnou v h. jako Ž 31,22): učinil podivuhodné věci pro svého věrného
- V Ž první z 26 výskytů tohoto klíčového slova (chasíd), které se někdy překládá „zbožný“ nebo „svatý“. Je to ten, kdo vykonává milosrdenství (chesed), tj. je věrný smluvnímu vztahu vůči Bohu i lidem. Jednou je použit o Bohu (Ž 145:17). Viz Ž 12:2; Ž 16:10; Ž 18:26; Ž 30:5!; Dt 33:8; Mi 7:2; srv. Mt 3:17 a Ž 55:20; Ž 69:34; Ž 116:1 b Ž 3:5; Ž 6:9; Ž 17:6
- Tak už konečně pochopte, že Bůh existuje a mne že si vybral.
- Oddělil si mě pro sebe – já nyní patřím Jemu. Máme spolu vztah a moje modlitby k Němu mají přístup.
5 Chvějte se, ale nehřešte. Přemýšlejte o tom v srdci, na svém lůžku, a utište se! Sela.
- (tj. hněvem nebo strachem);
- [Zde se asi týká Boží dobroty vůči věrnému; n~: Nelibě to nesete; LXX: Hněvejte se h.: Říkejte si; [Pro Židy bylo centrem přemýšlení srdce.]
- n.: plačte (dle ugar.);
- Když lidem doje, že si Bůh opravdu vybral obyčejného člověka (zde Davida, ale platí to pro každého věřícího) a že je ochoten s ním navázat hluboký osobní vztah vypůsobí několik reakcí:
- Chvění: Chvění hrůzou z toho, že je to možné. Že všemohoucí Bůh opravdu za tímto člověkem stojí. Nebo chvění vztekem: Když nám dojde, jak obyčejného a problematického člověka si Bůh vybral, začnou se nám žárlivostí, vztekem a nenávistí třást ruce. Farizeové by mohli vyprávět.
- V takové situaci hrůzy nebo vzteku je snadné jednat zkratkovitě a špatně (hřešit) – vůči Bohu se zatvrdit a snažit se Mu nebo Jeho služebníku pomstít. Farizeové se rozhodli, že Ježíše zlikvidují; Davidovi nepřátelé šli po krku Davidovi. Tento model je obecný.
- Tyto reakce jsou možná přirozené, ale rozhodně nejsou správné. A nejsou ani logické: Přece, když se nad věci hlouběji v klidu (třeba večer po ulehnutí) zamyslím, musí mi dojít, že nabídka k navázání vztahu se vztahuje i na mě.
6 Obětujte spravedlivé oběti a důvěřujte Hospodinu.
- Není třeba se stavět proti Bohu – mnohem lépe je hledat k Němu vlastní cestu. Když člověk k Bohu přistupuje upřímně a v důvěře, Bůh nikoho neodmítne.
- Ježíš říkal: Kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.
- Spravedlivá oběť je oběť upřímná a vroucí. V našem případě k Bohu přicházíme „skrze“ oběť Kristovu – na konto toho, co Ježíš udělal, si můžeme i my dovolit přistoupit k Hospodinu a nejsme odmítnuti.
7 Mnozí říkají: (Kdo nám ukáže dobré?) Pozdvihni nad námi jas své tváře, Hospodine!
- Tato otázka mohla znamenat: „Který z bohů…?“
- n~: dá zakusit;
- Může znamenat jak „Kdo nám ukáže dobré věci?“, tak „Kdo nám ukáže, co je dobré?“
- a Ž 3:3 b Ž 31:17; Ž 67:2; Ž 119:135; Nu 6:25
8Dávášt17 do mého srdce větší radost,a než když mají mnoho obilí i vína! t17 h.: Dal jsi a Ž 5:12; Ž 16:9
9V pokoji budu uléhata i spát. Hospodine, ty sám mi připravuješ bezpečnéb bydlení. a Ž 3:6 b Př 1:33