Židům – kapitola 7

1 Tento Melchisedech, král Sálemu, kněz Boha Nejvyššího, který se setkal s Abrahamem, když se  navracel od porážky králů, a požehnal mu,

• Melchisedech je záhadnou postavou SZ. Vyskytuje se hluboko v dějinách, v dobách počátků víry, kdy Bůh po potopě znovu začíná budovat své dílo na planetě skrze praotce víry Abrahama.
• Ukazuje, že existovaly i jiné linie uctívačů Hospodina, než ty, které jsou zaznamenány v Písmu jako hlavní – tedy hlavně linie abrahamovská. Již v době, kdy Abraham byl Bohem osloven a zvažoval svůj první krok víry (odchod z domoviny), existovalo království, jehož král také osobně znal Hospodina.

2 a kterému také Abraham oddělil ze všeho desátek, je nejprve podle překladu ‚král spravedlnosti‘, dále pak i král Sálemu, což znamená ‚král pokoje‘. 

• A musel znát Hospodina dobře – vždyť Abraham v něm okamžitě rozpoznal „spřízněnou“ duši. Při svém setkání si „padli do noty“. Melchisedech stejně tak rozpoznal Božího muže v Abrahamovi.
• Desátek není maličkost – nedáváme jej nikomu, kdo toho není hoden. V naprosté většině případů dáváme desátek přímo Bohu (resp. Jeho služebníkům, jak uvidíme).
• Abraham okamžitě rozpoznal, že jde o Hospodinova ctitele a chtěl jej poctít, vzdát mu úctu.
• Melchisedechovo království, kterému vládl, mělo jméno „Šalom“, tedy Boží pokoj. Jak to tam asi vypadalo? Bylo to město? Jak vzniklo? Jak to, že se udrželo? Jak to, že o něm nevíme více? Jak zaniklo?
• Je velmi pravděpodobné, že Melchisedech byl ve skutečnosti samotným Kristem, který se „vypravil“, aby se se svým novým ctitelem osobně setkal a povzbudil jej.
• (Abraham se pak setkal s Kristem ještě znovu při návštěvě tří mužů cestou do Sodomy¹)

3 Je bez otce, bez matky, bez rodokmenu, nemá ani počátek dnů ani konec života; a tím je připodobněn Synu Božímu a zůstává knězem navždy. 

• Autor tím zřejmě říká, že Melchisedechovi nic nevíme, neumíme ho zasadit do historických souvislostí.
• Žádný člověk nemůže být bez rodičů a mít časově neomezený život – z toho vyplývá, že zřejmě jde o samotného Božího Syna. Vymyká se našim znalostem a představám.

4 Hleďte, jak veliký je ten, jemuž ^[i^] patriarcha Abraham dal desátek z kořisti. 

• Jak jsme řekli – desátek se nedává leckomu. Pokud v něm Abraham rozpoznal někoho, kdo je desátku hoden, o mnohém to svědčí.

5 A vskutku ti ze synů Léviho, kteří přijímají kněžský úřad, mají příkaz brát podle Zákona desátek od lidu, to jest od svých bratrů, ačkoliv i oni vyšli z beder Abrahamových. 

• Z Mojžíšova Zákona víme, že těmi, kdo na desátky mají legitimní právo, jsou levité – ti mají přikázáno či povoleno desátky pro sebe od svých bratrů vybírat. Jsou na ně navíc odkázáni. Takto to Bůh určil. .

6 Avšak ten, který nepochází z jejich rodokmenu, obdržel desátek od Abrahama a požehnal tomu, který měl zaslíbení.

• Ale to není Melchisedechův případ – on nebyl Židem, natož levitou, on nedostal desátek ze stejných důvodů, jako ho dostávají levité.
• „Oplátkou“ Abraham obdržel požehnání.
• Abraham už v tu dobu měl od Boha slib. Nyní ještě obdržel požehnání.

7 Není sporu, že nižší ⁽přijímá požehnání⁾ od vyššího. 

• Asi ano. Záleží na tom, co požehnání je – pokud jde o pouhé „přání dobrého“, může je poskytovat kdokoliv komukoliv.
• Ale požehnání, které znamená opravdovou Boží přízeň, které zakládá opravdovou změnu života a Boží jednání, takové požehnání může dávat pouze ten, kdo jím „disponuje“.

8 A zde přijímají desátek smrtelní lidé, tam však někdo, o němž se svědčí, že žije.

• Zřejmě se myslí, že levité jsou smrtelní, kdežto Melchisedech smrtelný nebyl. Zřejmě opravdu šlo o Krista.

9 Lze také říci, že skrze Abrahama dal desátek i Lévi, který přijímá desátky. 10 Vždyť byl ještě v bedrech otcových, když mu Melchisedech vyšel vstříc.

• Autorovy konstrukce začínají nabírat na složitosti (cílem stále je prokázat, že Ježíš je legitimním veleknězem křesťanů): Podívejme se na věc ještě z jiného pohledu- Abraham byl prapradědečkem Léviho (Abraham – Izák – Jákob – Lévi).
• Autor říká, že jestliže pradědeček dal desátek, nějakým způsobem se na tom desátku podílel i jeho prapravnuk. Nenapadlo by mě to, ale proč ne.
• Abraham byl určitým „inverzním“ způsobem z rodu Levi – rod Levi v něm byl obsažen.

11 Kdyby tedy byla dokonalost skrze levitské kněžství — neboť na jeho základě lid dostal Zákon — proč by ještě bylo potřeba, aby povstával jiný kněz podle řádu Melchisedechova a nebyl jmenován podle řádu Áronova? 

• Autor říká: Kněžství tak, jak bylo nastaveno v Mojžíšově Zákoně, není univerzální a dokonalé. Není schopno lidem zajistit spásu. Kdyby bylo, nebylo by třeba Mesiáše a už vůbec ne nějakého Melchisedecha – vše bychom měli vyřešeno skrze Zákon a áronské kněží.

12 Neboť mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona.

• Jestliže ale kněžství skrze Árona a jeho potomky není univerzální a vše řešící, je to problém – ukazuje to, že ani sám Zákon neřeší vše. Není schopen zajistit univerzální spásu lidem.
• Abychom do rámce Božího plánu mohli zařadit i Krista jako velekněze, musíme pozměnit Zákon – uznat, že mohou existovat i kněží pocházející z jiné linie, než áronovské (o čemž se Zákoně nic neříká).

13 A ten, o němž se toto říká, patří k jinému kmeni, z něhož nikdo nesloužil u oltáře. 14 Je přece dobře známo, že náš Pán pochází z Judy, a vzhledem k tomuto kmeni Mojžíš nic neřekl o kněžích. 

• Ježíš byl z kmene Juda a tento kmen nikdy žádné kněžské povolání ani ambice neměl.

15 A je to ještě mnohem zřejmější, povstává-li podle podobnosti Melchisedechovy jiný kněz, 16 který není podle zákona ⁽tělesného nařízení⁾, nýbrž podle moci neporušitelného života.

• je tím míněno nařízení o tělesném původu (anebo Zákon všeobecně);
• Autor se dopracovává k jádru své myšlenkové konstrukce: Chce dokázat, že Ježíš je legitimním knězem a veleknězem. Podle Zákona jím být nemůže – na to nemá správný kmenový původ. Je jím ale podle jiného zákona, podle jiné linie. Je knězem v linii Melchisedechově.
• Proto Bůh poslal Melchisedecha vstříc Abrahamovi – aby Abraham poznal (a zaplacením desátku uznal a potvrdil), že existuje pravé kněžství. A toto pravé kněžství, že on uznává a vztahuje se k němu.
• Na tomto základě, my novozákonní věřící uznáváme Krista za svého legitimního velekněze².
• Je to pěkné, jak má Bůh vše „pohlídané“ a pod kontrolou. Mesiáš musel být z kmene Judova³, což pro jeho potenciální kněžství bylo neřešitelným problémem. Bůh tento problém elegantně vyřešil⁴.
• Ustanovení Mojžíšova Zákona jsou nazvána zákonem ⁽tělesného nařízení⁾, tedy něco, co není nejvyšší kvality, dokonalé a dokonale trvanlivé.
• Kristus a Jeho kněžství fungují podle vyšších dokonalých principů – podle moci neporušitelného života.

17 Neboť ^[se o něm^] svědčí: ‚Ty jsi kněz ⁽na věčnost⁾ podle řádu Melchisedechova.‘

• Toto je zapsáno v Ž 110, 4 Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky na způsob Malkísedeka. 
• Toto psal David, tedy někdo, kdo žil mezi Abrahamem a Kristem. Když tato slova psal, věděl toho o budoucím Mesiáši málo. Co (na koho) si myslel, když tato slova zapisoval? Zřejmě na sebe. Ostatně Mesiáš později povstal z jeho rodu, což David tušil.
• A David sám vykazoval některé kněžské rysy.

18 ⁽Tím se sice ruší předchozí nařízení pro jeho slabost a neužitečnost — 19 vždyť Zákon nic nepřivedl k dokonalosti — uvádí se⁾ však lepší naděje, skrze niž se přibližujeme  k  Bohu.

• Stará neřízení se ukázala pro spásu jako nedostačující – byla pouze ochutnávkou, pomocníkem k pochopení principů. Byla užitečná pouze přechodně a částečně (kdo chtěl, i skrze tato nedokonalá nařízení cestu k Bohu nalezl).
• Ve vhodný čas pak byla stará nařízení upgradována na nová. Ta již dokáží člověka opravdu „dostat k Bohu“ dokonalým způsobem.

20 A tím více, že se to nestalo bez přísahy — neboť oni vskutku jsou kněžími bez přísahy, 21 kdežto on s přísahou od toho, který mu řekl: ‚Přísahal Pán a nebude toho litovat: Ty jsi kněz na věčnost ^[podle řádu Melchisedechova^].‘

• Autor svou argumentaci podepírá ještě další pohledem: v Žalmu 110 je napsáno, že Hospodin informaci o (Kristovu) kněžství podle Melchisedechova řádku stvrdil přísahou.
• To u levitů nebylo – nové kněžství je proto stvrzeno silněji, než to původní. Možná proto, aby byl „upgrade“ všeobecně akceptován.

22 tím spíše se stal Ježíš ^[také^] ručitelem lepší smlouvy.

• Smlouva stvrzená přísahou je tedy lepší a pevnější, než ta bez ní.

23 A jich se mnoho stalo kněžími, protože smrt bránila, aby jimi zůstávali. 24 Protože však on sám zůstává na věčnost, má nezměnitelné kněžství. 

• n.: k., které nepřechází na jiného;
• Dalším důvodem, proč je Kristovo kněžství lepší, než to původní áronovské (kromě odpřísáhnutí), je to, že kněží byli smrtelní a museli tedy být průběžně „obměňováni“. Kristus je ale věčný

25 Proto také může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.

• Jeho věčnost tmu samozřejmě dává lepší možnosti, jak lidem pomáhat.
• Kdykoliv se někdo rozhodne, že Jej požádá o zprostředkování přístupu k Bohu, není to pro Krista problém – nerozhoduje, kde ani kdy ten člověk žije – Kristus je mu vždy „k dispozici⁵„.

26 Takový velekněz byl pro nás vhodný: svatý, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků,  ten, který  se  stal vyšším nad nebesa

• Jaký je tedy ten „vhodný“ velekněz, který dokáže zachránit ty, kdo k němu přijdou, a uvést je k Bohu? Jaký nám byl „přiměřen“, jak překládá Pavlík? Jaký byl přiměřený tomu, jací jsme? Naší hříšnosti a slabosti?
  • svatý: zcela čistý a pro tento úkol oddělený. To Kristus beze sporu je.
  • bezelstný: Pavlík: prostý zla, VW: harmless, ESV: innocent, řecky ἄκακος, ον  [akakos]
    (jsoucí) bez falše, bezelstný; nevinný [2 výskyty]. (Druhý výskyt v Ř mluví o klamání bezelstných lidí). Kristus takový jistě je – je otevřený, naprosto přímý, jak věci říká, tak je myslí.
  • neposkvrněný: na velekněze se nesmí „uchytávat“ zlo. Musí vůči němu být odolný, být hříchem „neznečistitelný“. Je to důležitá kvalifikace – jinak by musel řešit především sám sebe a neměl by prostor na ostatní.
  • oddělený od hříšníků: Stejný důvod – velekněz nesmí být zaneprázdněn řešením svých vlastních hříchů. S lidmi musí být „na stejné lodi“ ve všem, kromě hříchu.
  • vyšší nad nebesa: velekněz schopný řešit lidský hřích musí být „někdo“, opravdu vysoce postavená osoba. Někdo s přístupem k samému Bohu.
• Nikdo menší být lidským veleknězem (tedy zástupcem lidí před Bohem) nemůže.

27 a který nemusí jako tamti velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama. 

• Sebe řešit tedy nemusí a za lid přinesl oběť jednou provždy.

28 Neboť Zákon ustanovuje za velekněze lidi mající slabosti, ale slovo ⁽přísežného ujištění⁾, které bylo dáno po Zákonu, ustanovuje Syna, který se stal dokonalým veleknězem na věčnost.

• Shrnutí všeho: Ježíš byl ustanoven veleknězem
  • novým způsobem (nezávisle na Zákoně)
  • je dokonalý (na rozdíl od lidí, kteří mají slabosti)
  • Boží přísahou
  • na pořád.

.

.

1. srv. Asher Intrater ↩︎
2. Přestože není z kmene Lévi ↩︎
3. Proč musel být z tohoto kmene? Protože je to napsáno v Písmu. Proč to tam tak napsáno? Zřejmě si to Juda něčím ve svém životě „zasloužil“ ↩︎
4. Má to nadpřirozenou „vůni“ Božího řešení ↩︎
5. Myšleno bez negativní konotace – Ježíš není sluha, který čeká, až si na Něho vzpomene, aby mu posloužil. ↩︎